Čas od času se ale u nás ve stanici objeví i zástupce takového druhu, který bychom v Praze opravdu nečekali. V druhé polovině července nás podobně překvapil mladý tenkozobec opačný, kterého byste v Praze našli spíš v zoo. Je to vůbec první tenkozobec, o kterého se naše stanice stará.

Jak napovídá jeho název, pro tenkozobce je charakteristický jeho dlouhý a tenký zobák, který se na konci zvedá nahoru. Tento druh žije v blízkosti vody, obývá především mělké stojaté vody, kde svým specializovaným zobákem loví drobné korýše, měkkýše, vodní hmyz a rybí potěr. Patří mezi bahňáky, jeho nejbližšími příbuznými jsou tedy vodouši, jespáci či kulíci. Tenkozobci opační se v Česku vyskytují jen velmi vzácně, řadí se mezi kriticky ohrožené živočichy. Můžeme je vidět například v Českobudějovické pánvi, na rybnících a v mokřinách, často v hejnech spolu s racky.

V Praze je jeho výskyt naprosto ojedinělý a ani „náš“ tenkozobec, který byl nalezen ve Veletržní ulici v Praze 7, zde zřejmě nehodlal setrvat dlouho. Pravděpodobně pouze přelétával a stala se mu nehoda, která u ptáků pohybujících se v městském prostředí patří mezi ty vůbec nejčastější – v letu patrně narazil do překážky, nejspíš do prosklené budovy, velkého okna či nějaké bariéry, a spadl na zem. Na rušné ulici si otřeseného ptáka brzy všimli kolemjdoucí a přivolali naši pomoc.

Navzdory pádu se tenkozobci naštěstí nic vážného nestalo, proto jsme si původně mysleli, že si u nás pouze odpočine a zase poletí dál na jih. Záhy se ale ukázalo, že otřes po nárazu do překážky není ptákův jediný problém. Při pohmatu byl hubený a také vykazoval známky vysílení. Nechtěl se ani postavit, pouze seděl na nohách. Naštěstí mu nechyběl apetit a snažil se jíst podávanou potravu. A teprve jeho trus nám objasnil, co mladého ptáka trápí. Jeho tělo oslabovala tasemnice. Nyní proto tenkozobce odčervujeme a snažíme se ho opět dostat do kondice. Jakmile zesílí, budeme jej moct vypustit zpátky do volné přírody.