lokalitou a výší zamýšlené celkové dávky. U obtížně dosažitelných lokalit (nádory vedlejších dutin nosních, lokálně pokročilé nádory nosohltanu) v blízkosti struktur s limitující radiotolerancí (optický trakt) bývá PRT radioterapie ozařovací technikou s jednoznačnou indikací. U ostatních lokalit je PRT alternativou, jejíž lepší tolerance a minimálně stejná bezpečnost stran léčebné dopovědi je podporována stoupajícím počtem publikací.

Pro některé nádory hlavy a krku, například pro nádory vedlejších dutin nosních, je již indikace velmi jasná a podložena metaanalýzami (1). Pro jiné, z hlediska radiační onkologie lépe ozářitelné regiony, jako jsou nádory v oblasti orofaryngu, méně pokročilé nádory nosohltanu či slinných žláz, nepanuje na indikaci mezi odborníky shoda. Průběžně se však objevují data podporující použití částicové radioterapie (protonové radioterapie nebo radioterapie za použití urychlených uhlíkových iontů) i u těchto lokalizací v oblasti hlavy a krku.

U nádorů vedlejších dutin nosních je použití částicové radioterapie podloženo metaanalýzou publikovanou v roce 2015 (1). Tato metaanalýza srovnávala jak částicovou terapii s různými metodami fotonové radioterapie, tak protonovou radioterapii s IMRT. Práce prokázala lepší celkové přežití i přežití bez progrese ve prospěch částicové terapie. Tato skutečnost není sama o sobě překvapivá, co však předčí očekávání je míra zlepšení léčebných výsledků. Poměr rizik pro celkové přežití byl 1,51 ve prospěch částicové radioterapie a při srovnání přežití bez progrese mezi protonovou radioterapií a IMRT byl tento poměr 1,44 ve prospěch protonové RT. Takto významné rozdíly nejsou v onkologii příliš časté a částicová radioterapie je v této indikaci obecně uznávanou modalitou.

Letos, v roce 2016 se objevilo několik publikací srovnávajících toleranci a efektivitu protonové radioterapie s modulovanou intenzitou (IMPT) a standardní fotonové radioterapie s modulovanou intenzitou (IMRT) i v jiných lokalitách oblasti hlavy krku.

Svou podstatou je částicová radioterapie předurčena k léčbě jednostranných cílových objemů, protože právě v takovýchto případech lze aplikovanou dávku omezit v podstatě pouze na cílový objem. Rommeser a kol. (2) z MSKCC, New York, popisují první výsledky použití IMPT u nádorů slinných žláz nebo spinocelulárního karcinomu kůže v oblasti hlavy a krku. Po získání přístupu k protonové radioterapii v této instituci MUDr. Kubeš, Ph.D.: Nádory ORL oblasti jsou diagnosami, u kterých je přínos protonové radioterapie velmi vysoký a počet pacientů bude rychle narůstat změnili v této indikaci strategii a začali používat IMPT místo IMRT, beze změny ve strategii zakreslování cí- lových objemů. Bylo tedy možné validně srovnat jak dozimetrické parametry, tak toxicitu a efektivitu léčby. Dosimetrické parametry vycházely v této situaci dramaticky ve prospěch IMPT ve srovnání s IMRT – například maximální dávky na míchu 36,3 Gy vs 1,88 Gy, střední dávky na dutinu ústní 20,6 Gy vs 0,94 Gy. Dosimetrická výhoda se pak odrazila v i v klinické praxi při vyhodnocování závažnosti postradiačních reakcí – IMPT měla statisticky významně nižší četnost toxicity 2 stupně pro akutní dysgeusii (5,6% vs. 65,2%, P<0,001), mukositidu (16,7% vs. 52,2%, P=0,019), a nauseu (11,1% vs. 56,5%, P=0,003).