Stanovisko dále zmiňuje poslední studie, podle kterých hladina neutralizačních protilátek koreluje s rizikem nákazy. Měření neutralizačních protilátek by šlo sjednotit podle standardu WHO, a určitou hladinu pak považovat za protektivní. Ve většině laboratoří které toto měření provádí ovšem standardizované není, a absolutní hodnoty jsou proto vzájemně neporovnatelné. „Tato měření sloužila zatím spíš pro výzkumné účely. V budoucnu možná význam pro vydávání certifikátů mít mohou, ale v takové situaci zatím nejsme,” vysvětluje vedoucí skupiny Petr Smejkal.

Stanovisko navíc upozorňuje na rozdíl mezi měřením neutralizačními protilátkami a jinými typy měření: „Komerčně nejrozšířenější způsoby pro měření specifických protilátek (např. rychlotesty) nejsou kvantitativními testy. Neumožňují tak stanovení hladiny protilátek. Řada dalších testů prováděných v laboratoři neumožňuje rozlišení mezi protilátkami postinfekčními a postvakcinačními.“  Skupina vysvětluje, že uznání libovolné naměřené koncentrace celkových protilátek jako ekvivalentu dokončeného očkování by v kontextu “zelených” certifikátů vedlo k paradoxní situaci, kdy rychlejší cestou k získání certifikátu, než dokončené očkování, by bylo měření protilátek již po první dávce vakcíny. Přitom výzkum jasně prokazuje, že ochrana po podání první dávky u dvoudávkových vakcín je výrazně nižší, než po podání obou dávek. Přitom ochrana po první dávce proti novým variantám viru není zdaleka tak účinná jako kompletní schéma.