Nejznámější listina české historie je zahalena mnoha tajemstvími a mýty. Existují celkem tři Zlaté buly sicilské, které Fridrich II. zpečetil 26. září 1212 v Basileji zlatou majestátní sicilskou pečetí. Dvě z nich byly odměnou pro Přemysla Otakara I. za jeho pomoc v boji o říšskou korunu. Třetí byla určena Přemyslovu bratru Jindřichovi, moravskému markraběti.

V první, tedy nejzávažnější listině Fridrich II. potvrdil výsady, které Přemyslovi udělil již v roce 1198 Filip Švábský, ve druhé daroval Fridrich II. Přemyslovi některá panství, ve třetí listině se objevuje záhadné sousloví „Mocran et Mocran“.

Na basilejské listiny se po vymření mužské linie Přemyslovců téměř zapomnělo a znovu na ně upozornil až Karel IV., když 7. dubna 1348 Zlatou bulu sicilskou konfirmoval, tedy ji potvrdil další listinou, kterou zpečetil svou zlatou bulou. Konfirmací Zlaté buly sicilské (tento název se začal používat až na přelomu 19. a 20. století) a dalších listin vytvořil jakýsi ústavní základ panovnické moci v českých zemích.

Zajímavostí je, že pečeti v listinách Fridricha II. jsou vždy dva zlaté plíšky naplněné voskem. Zlatá bula u listiny Karla IV. je poctivý kus zlata.