Ministerstvo zdravotnictví se zcela ztotožňuje s vyjádřením Fóra mobilních hospiců, že článek je plný lží a polopravd, stejně jako s vyjádřením České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP a ohrazuje se též proti způsobu, jakým byl článek vytvořen. Odpovědi Ministerstva zdravotnictví na dotazy autora článku Tomáše Lánského byly zcela vytrženy z kontextu a pokráceny tak, aby zapadaly do vyznění článku bez ohledu na to, že jejich originální vyznění bylo zcela jiné.

Článek obsahuje celou řadu nepravdivých a nepřesných informací. Úhradová vyhláška skutečně nestanovuje, kdy má kdo zemřít, ani neomezuje hrazenou domácí paliativní péči na 30 dnů, jak tvrdí Tomáš Lánský ve svém textu. Pouze zde existuje úhradová regulace pro poskytovatele této péče, která říká, že průměrná délka paliativní péče u všech pacientů ošetřovaných poskytovatelem by neměla překročit třicet dní. U konkrétních pacientů pak samozřejmě může být délka paliativní péče kratší či delší a v každém případě je plně hrazena. Dle zákona č. 48/1997 Sb. §22 písm. A) lze po indikaci lékaře hradit domácí paliativní péči po dobu tří měsíců a indikaci lze zadávat i opakovaně.

Domácí paliativní péče je určena pro nemocné v samotném závěru života. Není primárně určena pro pacienty, kteří potřebují paliativní péči trvající řádově měsíce (pro ty je tu standardní domácí péče a paliativní ambulantní péče), byť i s nimi se v úhradové vyhlášce počítá. V pilotním projektu, na základě kterého byla stanovována délka domácí paliativní péče, bylo významné množství pacientů, kteří měli délku ošetřování přes 30 dní a po jejich započtení byla průměrná délka péče 15,2 dne – tedy polovina stávající třicetidenní regulace, do které se navíc drtivá většina domácích hospiců „vejde.“ Je také třeba říci, že v rámci dohodovacího řízení mezi pojišťovnami a poskytovateli zdravotních služeb v oblasti paliativní péče bylo dosaženo dohody. O vzájemném boji tak skutečně nemůže být řeč.