Zkontroloval 17 projektů, které měly pomoci zvýšit akceschopnost AČR. Ministerstvo obrany (MO) tyto projekty stály, respektive budou stát téměř 3,3 miliardy korun ze státního rozpočtu. Většinou nákupů techniky se sice podařilo zvýšit akceschopnost armády, kvůli nedostatkům v koncepci, plánování a nákupech se ale zpožďuje dosažení požadovaných schopností armády. Podle kontrolorů se také už řadu let nedaří dokončit reorganizaci a transformaci AČR a zabezpečit pro resort obrany dostatečný rozpočet.

Až do konce roku 2015, kdy vláda schválila koncepci výstavby AČR, neexistoval dokument, který by uceleně řešil budoucí schopnosti české armády. V době ukončení kontroly stále chyběla například aktualizace obranné strategie i koncepce, která by komplexně řešila oblast vyzbrojování. Stejně tak se nedaří plnit cíle „Bílé knihy o obraně“ z roku 2011, a to ani v kontrolované oblasti armádních nákupů. Střednědobé plánování kromě chybějících koncepcí a nedokončené restrukturalizace komplikovaly podle kontrolorů i opakované organizační změny na ministerstvu. To vše ve výsledku negativně ovlivňovalo jak plánování investic, tak jejich praktické provedení.

Kontroloři prověřili celkem pět programů, z nichž MO financuje armádní nákupy, a konstatovali, že všechny jsou kvůli problémům s výběrem dodavatelů prodlužovány a problémy jsou i s čerpáním peněz, které jsou v programech soustředěny. Například v rámci programu „Zvyšování schopností vojáka 21. století“, který vznikl v roce 2009 s rozpočtem do konce roku 2015 přes 2,3 miliardy korun, se ze tří podprogramů uskutečnil jen jeden. U jednoho z programů, který běží od roku 2013 do roku 2017, se z plánovaného rozpočtu přes 2,3 miliardy na konci roku 2015 vyčerpalo jen 29 %.

Problémy provázejí také samotné nákupy pro armádu. Příkladem může být nákup útočných pušek, který probíhá už od roku 2009. Celkem mělo MO nakoupit 20 278 pušek ve čtyřech etapách a celý nákup měl stát více než 2,7 miliardy korun. Nové pušky měly nahradit zastaralé samopaly. Při výběru dodavatele I. etapy, do kterého se přihlásili jen dva uchazeči, zvítězila firma s nabídkou jedné pušky za 77 tisíc korun. Ministerstvo mohlo – podle svých interních předpisů – provést testy zbraně až po podepsání smlouvy s dodavatelem. Při testování zbraně se ale objevila řada problémů, některé testy se musely dokonce opakovat a dodavatel musel pušky ještě před první dodávkou, která proběhla s více než půlročním zpožděním, upravit. Po dodání pušek se ukázalo, že stále trpí problémy, především se spolehlivostí. MO zbraně nevrátilo a od smlouvy neodstoupilo. Místo toho vytvořilo tým odborníků, který jednotlivé problémy řešil a pušku postupně upravoval s dodavatelem ještě několik let po zavedení zbraně do užívání. V praxi tak armáda nakoupila tři různé modely těchto pušek.

Ke zlepšení procesu nákupů měla přispět reforma, která měla stanovit jasnou odpovědnost a nastavit transparentní rozpočtování zaměřené na konkrétní cíle. Pro nákup vojenského materiálu proto vznikl v roce 2012 Národní úřad pro vyzbrojování, který měl být nezávislý, měl se řídit vlastním zákonem a měl postupně centralizovat nákupy státu v oblasti obrany a bezpečnosti. Takto specializovaný úřad má řada zemí Evropy. V roce 2014 ale ministerstvo převedlo Národní úřad pro vyzbrojování mezi přímo podřízené útvary MO a od ledna 2015 se z něj stala sekce podřízená přímo ministrovi obrany.

Jedním z problémů, který brzdí zlepšení schopností armády, je také nedostatečný rozpočet na obranu a změny struktury v rozpočtu. Výdaje se přesouvaly více na stranu mandatorních výdajů MO než na investice do nutné obnovy a modernizace. Výdaje na obranu od roku 2005 klesaly a jsou tak v současné době hluboko pod závazky, které má ČR vůči NATO. Mezi lety 2005 až 2015 klesly výdaje z požadovaných 2 % HDP na necelé 1 %. Podíl peněz na obranu je nedostatečný i ve srovnání s průměrem dalších evropských zemí, které jsou členy NATO.