Odborníkům z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) a zoologům národních parků Šumava a Bavorský les to umožňuje sledovat formování a vymezování sousedících tří teritorií vlků. Z vyhodnocovaných dat, pozorování, snímků z fotopastí a také z událostí posledních týdnů a měsíců je jasné, že se na Šumavě a v Bavorském lese za necelých pět let utvořily čtyři vlčí smečky. 

„První vlčici se nám podařilo odchytit na podzim roku 2020. Jednalo se o mladé zvíře, které se narodilo v první vzniklé smečce. Její telemetrický obojek nám v pravidelných intervalech posílal aktuální pozici až do července loňského roku. Díky tomu máme dobrou představu o velikosti území v centrální části NP Šumava, které je v současnosti obýváno touto smečkou,“ zmiňuje vedoucí výzkumného projektu Aleš Vorel, z Fakulty životního prostředí ČZU.

Nyní tak máme lepší povědomí o tom, kde mají tito vlci centrum teritoria, kolik času ze dne v tomto centru tráví a také ve kterou denní či noční dobu tato odpočinková místa vlk opouští. Díky trasování lokací v terénu se rovněž daří odhalit velké množství ulovené kořisti, což jsou cenné údaje z pohledu potravní ekologie vlků obecně.

„V říjnu a v listopadu 2021 se nám podařilo odchytit další dvě samice. Jedna z nich patřila do jednoho z teritorií, které vzniklo na přelomu let 2019/20 na území národních parků Šumava a Bavorský les. Podle aktuálních informací z obojku se tato mladá vlčice ze svého původního rodného teritoria začala přesouvat hlouběji do Německa, do oblasti Frauenau. Od prosince se podle GPS dat pohybuje výhradně v NP Bavorský les, který skoro celý prošla a kde pravděpodobně hledá samce pro založení své vlastní smečky,“ upřesňuje Aleš Vorel.

„Data získaná z telemetrického výzkumu jsou pro nás velmi cenná. Pomáhají nám lépe porozumět chování a pohybu vlků v naší kulturní a fragmentované krajině. Můžeme díky nim například zjistit, nakolik se vlci přibližují k lidským obydlím a stádům hospodářských zvířat, zda překonávají jejich zabezpečení - to jsou pro nás i chovatele klíčové informace. Vycházíme z nich také při přípravě Programu péče o vlka. Tento dokument popisuje, jak omezit konflikty, které návrat této šelmy do naší krajiny přináší," komentuje přínos telemetrie Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Vývoj vlčí populace v NP Šumava a NP Bavorský les:

V roce 2015 se na Šumavě usadil vlk, který se pohyboval i na německé straně v NP Bavorský les. Na základě sekvenování DNA z trusu v přírodovědném muzeu Senckenberg byl doložen jeho původ z Itálie.

V roce 2016 se k němu přidala vlčice. Sekvenování DNA z trusu poukázalo na její původ z pomezí severovýchodního Německa a západního Polska.

V roce 2017 tento pár společně vyvedl vlčata na území NP Bavorský les. Využívané teritorium nazvané „Srní“ (SRN) zasahuje na území českého i německého národního parku. Po 150 letech to bylo první doložené narození vlčat v Bavorsku a na Šumavě.

V roce 2018 nemáme informace, zda se této první smečce v tomto roce podařilo odchovat mláďata, ale víme, že roční vlk ze Šumavy byl sražen autem na dálnici u Hamburku. Druhé roční vlče bylo dle analýzy DNA z kořisti také zachyceno v Německu v oblasti Durynska.

V roce 2019 máme opět potvrzené rozmnožování ve smečce „Srní“. Na fotopasti bylo zachyceno celkem 7 vlků nedaleko obce Srní. Pravděpodobně další pár vlků se pohybuje na Železnorudsku. Několik záznamů je také v jižní části NP a CHKO Šumava.

V roce 2020 bylo potvrzeno rozmnožování ve dvou smečkách a to ve smečce „Srní“ a ve druhé, pohybující se na Železnorudsku. Tuto smečku nazýváme „Železná Ruda“ (RUD). V lednu 2020 byl nalezen vlčí trus ve Vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Analýzou DNA bylo zjištěno, že se jednalo o stejného vlka, který byl následně sražen autem v březnu 2020 u Horní Vltavice. U Borových Lad se pravidelně vyskytoval jeden vlk. Již druhým rokem byl zaznamenán nepravidelný výskyt vlka na pravém břehu Vodní nádrže Lipno. Dle genetických analýz sebraných vzorků z terénu na území NP a CHKO Šumava bylo v roce 2020 identifikováno 13 jedinců. Na podzim se podařilo poprvé v České republice obojkovat mladou vlčici.

V roce 2021 máme pomocí fotopastí potvrzené rozmnožování ve smečce „Srní“ a nové smečky „Borová Lada“ (BOR). Vyvedení vlčat ve smečce „Železná Ruda“ máme doloženo pouze pomocí hlasové nahrávky. Čtvrtá smečka s názvem „Zvonková“ (ZVO) se vytvořila z páru, který se na Novopecku a okolí Svatého Tomáše pohyboval od roku 2019. V roce 2021 zde došlo k úspěšnému rozmnožování a tuto smečku nyní tvoří minimálně 5 vlků. I v tomto roce se podařilo obojkovat dvě mladé vlčice. Díky telemetrickému sledování mladé vlčice, která se pohybuje ještě minimálně s jedním vlkem v okolí Pancíře u Železné Rudy. Lze tak usuzovat o pátém teritoriu.

„Rozvoj vlčí populace v oblasti Šumavy je rychlý, avšak ne úplně překvapivý. Už v roce 2017 nám bylo jasné, že mláďata prvního šumavského páru budou hledat nová teritoria a určitě budou obsazovat volné prostory nejen na Šumavě a v Bavorském lese. Odhadujeme, že by v oblasti národních parků a jejich blízkosti mohlo nyní žít mezi dvaceti až třiceti vlky,“ říká zoolog Správy Národního parku Šumava Jan Mokrý.

Aktuálně o sobě vlci nejvíce dávají vědět v oblasti Nové Pece, Frymburku, v okolí Horní Plané a také v oblasti Vojenského výcvikového prostoru Boletice. Místní obyvatelé, ale i pracovníci Správy NP Šumava přímo pozorují vlky nebo nacházejí jejich stopy relativně často a vlci se objevují i v obydlených oblastech. Přitom se vůbec nemusí jednat o nějaké nestandardní chování vlků, jak se někteří lidé domnívají.

„Častější pozorování vlků může být způsobené tím, že se smečka etabluje v novém prostředí. Zjednodušeně řečeno: nejprve novou smečku vidíte, ale po nějaké době zvířata jakoby „zmizí.“ To souvisí s tím, že si vlci zjistí fungování lidí v krajině a přizpůsobí se. Mimo vlčích smeček putují přírodou také jednotliví vlci, kteří neznají krajinu a tak je možné je zahlédnout. Občas mohou působit až dezorientovaně. S podobným jevem jsme se už setkali u první vlčí smečky na Šumavě,“ vysvětluje Jan Mokrý.

Také je možné, že někteří pozorovatelé mohou zaměnit psa s vlkem. Své zkušenosti s tím mají i zaměstnanci Správy NP Šumava.

„Ve třech případech jsme vystopovali zvířata do jejich boudy (1x německý ovčák, 2x československý vlčák). Nejzajímavější byl čtvrtý případ nedaleko Strážného, kdy na lesní cestu před kolegyni vyšel vlk. Po chvilce pozorování se vydal přímo k ní a teprve v nepříjemně krátké vzdálenosti se otočil zpět do lesa. Přes poměrně stresovou situaci kolegyně zvíře z větší vzdálenosti vyfotografovala. Až po zvětšení fotografie si všimla psího obojku. Zvíře bylo posléze identifikováno jako saarloosův vlčák pocházející z chovu za hranicemi v Německu,“ říká Vladimír Dvořák ze Správy NP Šumava. Saarloosův vlčák je podobný československému vlčáku a byl vyšlechtěný v Holandsku

Díky soustavnému monitoringu a studia vlčích smeček na Šumavě se o jejich životě dozvídáme stále více. Můžeme tak prezentovat život a chování těchto velmi inteligentních zvířat, přinášet skutečná fakta široké veřejnosti a vyvracet tak zažité mýty a dezinformace.