Vzkaz na dveřích, Ptení 17. 4. 1957:

Ptení  17. dubna 1957L[éta] P[áně]
Rok 1957
Republika Československá je v Ruském poddanství, Bolševická bestije řádí jak nejhroznější tifus. Komunisti (bolševici) berou násilým všem lidem majetky. Sedláky zavírají do žalářů, aby mohli zabrat statek (krund). Každého živnostníka zničili i každého malého rolníčka, ženou všechny do družstev aby pracovali společně jako na panském za roboty. Je strach žít.

Tak vypadá transliterace tužkou psaného vzkazu z roku 1957 skrytého ve dveřích. Překvapení v podobě nápisu čekalo na dědice statku na Prostějovsku při řezání starých dveří. Jedná se o vzkaz, který napsal neznámý truhlář na dřevo při výrobě vnitřní výplně dveří. „Jednalo se o dveře z domu matky mé manželky. Už dlouho se nepoužívaly a teď jsme je rozřezali na topení. Ale uvnitř byl ten vzkaz napsaný tužkou. Obec Ptení, kde byly dveře asi vyrobeny, je nedaleko. Žádné jiné podrobnosti bohužel nemáme. Rodiče mé ženy byli sedláci a grunt u Růžičků byl největší v obci. Komunisty byli velmi poškozeni a komunisty celý život nenáviděli. Možná ty dveře vyráběl někdo spřízněný, kdo věděl, že nepřijdou do domu komunistů nebo jejich sympatizantů,“ říká pan Fiala, objevitel nápisu.

Předmět vzápětí nabídl Ústavu pro studium totalitních režimů, ten pak do jednání přizval také Národní zemědělské muzeum. Muzejníci ihned projevili zájem a nyní nápis na dřevě čeká na restaurování a zařazení do sbírky muzea, jako jedinečný důkaz o hrůzách komunistické vlády. „Jedná se o zcela unikátní nález, který je dokladem útlaku venkovského obyvatelstva po roce 1948. Slova „je strach žít“, kterými neznámý pisatel své poselství uzavírá, jsou mementem, odsuzujícím jeden z největších zločinů v našich dějinách, kterým kolektivizace bezesporu byla. Takto výjimečný nález bychom chtěli co nejdříve zrestaurovat a vystavit, aby se s ním mohla seznámit i veřejnost. Snad tento nález přispěje k oživení zájmu o statisíce obětí kolektivizace, kterým by se mělo dostat nejen omluvy, ale i úcty za utrpení, které musely přestát,“ říká náměstek generálního ředitele Národního zemědělského muzea Antonín Šimčík.

Národní zemědělské muzeum je státní příspěvková organizace zřizovaná Ministerstvem zemědělství. Zabývá se zejména tematikou zemědělství, lesnictví, myslivosti, rybářství, zahradnictví, potravinářství, zpracování zemědělských produktů, vývoje venkova a kulturní krajiny. Národní zemědělské muzeum má kromě hlavní výstavní budovy v Praze také další čtyři pobočky – Čáslav, zámek Kačina, zámek Ohrada, Valtice. Jednotlivé pobočky jsou zaměřeny tak, aby svou vědecko-výzkumnou, akviziční a prezentační činností komplexně pokrývaly zemědělství a jeho příslušné obory v celé šíři. Muzeum nabízí řadu lektorských programů a každoročně pořádá několik desítek tematických akcí pro veřejnost. 

Více na www.nzm.cz.