Zákon rozlišuje nárok na dávku a nárok na výplatu dávky. Zatímco nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených zákonem, nárok na výplatu pěstounské dávky vzniká až vykonatelností rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče. V případech, kdy soud určí datum vzniku pěstounské péče zpětně, tak může nárok na dávku vzniknout podstatně dříve než nárok na výplatu vázaný na vykonatelnost rozhodnutí soudu. V původní metodice ministerstvo prakticky instruovalo úřady práce, aby nerespektovaly rozhodnutí soudu. Výslovně totiž uvádělo, že se při přiznávání dávek pěstounské péče nepřihlíží k datu, které soud v rozsudku určil jako datum vzniku pěstounské péče. S tím ochránkyně nesouhlasila a usilovala o to, aby ministerstvo svůj postoj změnilo.

Situaci ilustruje případ babičky, která se několik let starala o svou vnučku a teprve poté požádala soud, aby jí dítě svěřil do pěstounské péče. Vzhledem k tomu, že se o dítě už delší dobu starala, soud jí vnučku svěřil od dřívějšího data, které zhruba o tři měsíce předcházelo vydání rozhodnutí. Rozhodnutí se stalo vykonatelným za další dva měsíce. Úřad práce však při rozhodování o dávkách nerespektoval datum stanovené soudem jako začátek pěstounské péče. Ve shodě s metodikou ministerstva trval na tom, že pěstounské dávky náležejí až ode dne, kdy se rozhodnutí soudu stalo vykonatelným. Teprve po zásahu veřejné ochránkyně práv a apelu na nutnost respektovat rozhodnutí soudu úřady svůj postoj změnily a babičce pěstounské dávky vyplatily od data, které určil soud. Na doporučení ochránkyně pak ministerstvo přislíbilo změnit metodiku, aby k podobným případům nedocházelo.