10. září 2018, se konal v rámci projektu "sPOLeCZně: připomínka polsko-českých výročí 1918–2018" v Nové budově Národního muzea filmově-dikuzní večer věnovaný Ryszardu Siwiecovi, Sándoru Bauerovi a Janu Palachovi. Organizátory akce byly Národní muzeum, Polský institut v Praze, Maďarský institut v Praze a Ústav pro studium totatilních režimů. Samotnému večeru předcházel pietní akt na místě upálení Jana Palacha před Historickou budovou Národního muzea, kterého se účastnil předseda polského Sejmu Marek Kuchciński, místopředseda Poslanecké sněmovny Petr Fiala, místopředseda Národního shromáždění Maďarska János Latorcai, generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš a náměstek Národního muzea Michal Stehlík.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 představovala významný mezník v dějinách celé střední Evropy. Pro mnohé svobodně smýšlející Poláky a Maďary byla účast armád jejich států v invazi velmi bolestivým prožitkem. Právě tato skutečnost vyburcovala polského občana Ryszarda Siwiece k radikálnímu protestu: upálil se 8. září 1968 na varšavském Stadionu desetiletí a stal se tak prvním z řady „živých pochodní“, které svými činy chtěly upozornit na nespravedlnost komunismu a dopady sovětské nadvlády nad naším regionem. Ryszard Siwiec, Jana Palach, maďarský Palachův následovník Sándor Bauer a také další „živé pochodně“ z let 1968–1969 tak mohou být symbolem nové solidarity mezi středoevropskými národy, rodící se jako reakce na sovětský útlak.

Filmově-diskuzní večer věnovaný Ryszardu Siwiecovi, Sándoru Bauerovi a Janu Palachovi zahájily ho zdravice čestných patronů události: předsedů poslaneckých sněmoven České republiky a Polska. Během večera vystoupil český historik a expert na problematiku živých pochodní Petr Blažek, polský historik prof. Jan Draus a maďarský kulturolog a bývalý disident prof. Csaba G. Kiss. Promítány byly dva dokumentární filmy mapující osudy R. Siwiece a S. Bauera: Uslyšte můj křik / 1991, rež. Maciej J. Drygas a Smrt v plamenech / 2002, rež. Tamás Horváth.