Architektura první Československé republiky na pomezí Moravy a Slezska je současně podtitulem i tématem výstavy s názvem Nová architektura mezi centry a periferiemi. Zabývá se totiž výstavbou v rámci hraničního území v době, kdy se v něm střetávaly ambice tří kulturních okruhů a vlivy různého původu a charakteru. Výkony architektury spojené s první Československou republikou představují jednu ze zásadních etap české moderní kultury minulého století. Stavby z Prahy, Brna, Hradce Králové nebo Zlína té doby tvoří neodmyslitelnou součást české moderní identity. Oproti tomu složitá situace pomezí Moravy a Slezska v letech 1918 až 1938 vyplývala z absence výrazného mocenského a kulturního centra a z vlivu tří národních celků, přičemž po roce 1918 se změnila dominance mezi dvěma z nich.

Expozice představuje prostřednictvím plánů, dobových fotografií a také několika modelů nejvýraznější díla té doby v oblasti sakrálních staveb, radnic, administrativních paláců, bytové výstavby, kulturních, sportovních i školských budov, urbanismu a industriální architektury pod zorným úhlem vývoje jednotlivých architektonických typů. Zároveň věnuje pozornost tvorbě architektů spojených trvale s kulturními centry (Leopold Bauer, Vladimír Fischer, Marie Frommerová, Josef Gočár, Vlastislav Hofman, Bohumil Hübschmann, Leo Kammel, Anton Köstler, Miloš Laml, František Vahala ad.), soustavně působících v regionu (Eduard David, Karel Gottwald, František Kolář a Jan Rubý, Ernst Korner, Karel Kotas, Otto Reichner, Oskar Wittek ad.), případně absolvujících v té době studium a zahajujících intenzivní tvůrčí kariéru (Lubomír a Čestmír Šlapetové).

Prezentace se zaměřuje na stavby z Moravské Ostravy, Slezské Ostravy, Opavy, Krnova, Nového Jičína, ale i z nově formovaného města Českého Těšína. Cílem je prezentovat kvalitní architektonická díla regionu, z nichž mnohá zůstávají mimo širší povědomí. Výstava akcentuje úspěchy a hodnoty zdejší architektonické kultury té doby a neskrývá ani její limity.