V měšťanských školách plnila povinnou školní docházku většina meziválečné populace Československa. Chod „národních“ škol byl výsledkem odborné pedagogické diskuse učitelské veřejnosti, která se sdružovala v mnoha organizacích, odborných fórech a institucích. Kniha „Národní“ školství za první Československé republiky zaměřuje pozornost na reformu vzdělávacího systému, vnitřního chodu škol a na otázku postavení žáka ve škole. Autoři zkoumali vzdělávací a výchovné cíle, vyučovací metody a také pomůcky v tehdejších školách. Stranou výzkumu nezůstalo vzdělávání tělesně a mentálně postižených, školy pro krajany v zahraničí, ani školy zřizované pro emigranty a další cizince v ČSR.

Autoři zkoumají „národní“ školství jako prostředek řešení národní i sociální otázky v mnohonárodnostním Československu za první republiky. Publikace zároveň otevírá diskusi na téma výchovy v demokratickém státě a také téma vztahů školy a církve. Monografie vznikla zásluhou autorského týmu odborníků z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze a Technické univerzity v Liberci, a to pod vedením doc. Tomáše Kaspera, Ph.D., doc. PhDr. Dany Kasperové, Ph.D. z TU v Liberci a PhDr. Markéty Pánkové, ředitelky NPMK, kteří se soustavně věnují problematice dějin školství, výchovy a vzdělávání v českých zemích.