Rodiče desetileté dívky se rozvedli a ona žije s matkou ve vzdáleném městě. Matka jí bránila vídat se s otcem, natož aby mohla navštěvovat babičku v Brně. Ta jí chtěla alespoň jednou za čas vidět, proto se nevzdala a obrátila se na orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ten se podle ní původně nesnažil najít smírné řešení a dohodu mezi rodiči, natož aby řešil návštěvy vnučky u babičky. Odkázal ji pouze na soud.

Babička se proto obrátila na veřejnou ochránkyni práv a namítala, že dítě přece má právo vídat se i s prarodiči a že matka nemůže dítě odtahovat od zbytku rodiny.

Ochránkyně věc prověřila a vytkla úřadu, že se nedostatečně snažil dosáhnout v zájmu dítěte o dohodu mezi rodiči, ani o dohodu ohledně styku dívky s babičkou. Soudní rozhodnutí by mělo přijít až tehdy, pokud by se vztahy nepodařilo zlepšit mimosoudně, pokud by matka i nadále odmítala kontakt vnučky s babičkou.

Po šetření ochránkyně se věci daly do pohybu a úřad slíbil nápravu. Smírné řešení se nakonec našlo a babička se těší, že k ní vnučka o prázdninách zase na týden přijede.

Ochránkyně také poradila babičce, v jakém případě se může její syn, jako otec dívky, nebo i ona sama obrátit na soud. Pokud by se totiž nepodařilo dosáhnout dohody rodičů, pak jen soud může určit, kdy má dítě trávit čas s rodičem, s nímž trvale nežije, nebo kdy má trávit čas s prarodiči.

„Sama mám několik vnoučat a nedokážu si představit, že bych se s nimi vůbec nemohla vídat,“ říká ombudsmanka Anna Šabatová. „Bohužel takové případy nejsou výjimečné. Obvykle se mluví o rodičích, kteří si brání ve styku s dítětem, ale zapomíná se, že tím trpí i vztah dětí a prarodičů,“ dodává.

Více o úpravě styku rodičů či prarodičů s dítětem najdete zde.