„Aby byla pomoc obětem trestných činů účinná, musí přijít včas. To se bohužel neděje. Přestože podle zákona má ministerstvo rozhodnout do tří měsíců, stihne to pouze u třetiny žádostí. Déle než půl roku pak na pomoc v poslední době čekala víc než polovina žadatelů. A setkali jsme se i s případy, kdy oběti dostaly peněžitou pomoc až po několika letech,“ popsal zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.

Na vině je podle něj nejen nedostatek pracovníků odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti a jejich přetížení, ale leckdy i složité dokazování. Aby mohlo ministerstvo peněžitou pomoc vyplatit, musí totiž bez důvodných pochybností prokázat, že došlo k trestnému činu a újma, kterou oběť utrpěla, je jeho přímým důsledkem. To je problematické zvlášť v případech, kdy trestní řízení stále běží.

„Proto jsem v legislativních doporučeních ministerstvu mimo jiné navrhl, aby se posuzování žádostí o paušální částky pomoci zjednodušilo a lidé mohli peníze dostat rychleji než nyní. Pro přiznání pomoci by postačovala skutečnost, že státní zástupce podal obžalobu a v ní újmu popsal,“ vysvětlil Schorm. Problémy podle něj způsobuje například i to, že zákon o obětech a trestní zákoník definují „ublížení na zdraví“ rozdílně. Doporučil proto, aby se definice v obou normách sjednotila.

Ve zprávě navrhl ministerstvu i 12 praktických změn, které by mohly vyřizování žádostí urychlit a sjednotit. Jednání s úředníky by díky nim také bylo pro oběti vstřícnější a méně stresující. Zásadní je podle Schorma srozumitelná, přiměřená a citlivá komunikace v průběhu celého řízení. Poukázal zároveň na přínos organizací zaměřených na práci s obětmi. Právě s jejich pomocí lidé o peněžitou pomoc často žádají. Nově k tomu mohou využít i jednodušší formuláře, které vloni spolu Bílým kruhem bezpečí připravili právníci Kanceláře ombudsmana. První je určený přímo pro oběti trestných činů, druhý pro pozůstalé.