Na ombudsmana se postupně obrátily tři stěžovatelky, které pracovaly na několika českých ministerstvech. Jejich místa úřady zrušily jako neobsazená v době, kdy do práce kvůli péči o děti nechodily. Kromě toho, zda se stěžovatelky staly obětí diskriminace, zjišťoval ombudsman také, jestli nedochází k systematickému znevýhodnění státních zaměstnanců na mateřské a rodičovské dovolené.

V případě první stěžovatelky se nepodařilo prokázat, že by zrušení jejího služebního místa souviselo s jejím rodičovstvím. Stěžovatelka sice uvedla skutečnosti nasvědčující tomu, že k diskriminaci dojít mohlo, ombudsman však nemohl tyto informace ověřit a odkázal proto stěžovatelku do soudního řízení: „Pokud by se stěžovatelce podařilo tyto skutečnosti prokázat u soudu prostřednictvím svědeckých výpovědí, mohl by soud uzavřít, že zrušení stěžovatelčina místa souviselo s jejím odchodem na mateřskou dovolenou a stěžovatelka se stala obětí diskriminace,“ uzavírá ve zprávě o šetření ombudsman.

Na základě shromážděných podkladů dospěl ombudsman k závěru, že praxe, kdy byla na základě systemizace (proces stanovení počtu služebních míst) na rok 2019 na služebních úřadech rušena primárně neobsazená místa, přičemž jako neobsazená se počítala také místa zaměstnanců čerpajících mateřskou a rodičovskou dovolenou, byla nepřímo diskriminační vůči státním zaměstnancům v souvislosti s jejich rodičovstvím. Diskriminaci v tomto smyslu potvrdilo šetření u druhé ze stěžovatelek, zaměstnankyně Ministerstva vnitra. Ombudsman navíc v rámci šetření získal indicie, že k této praxi docházelo i na jiných ministerstvech.

Podle vyjádření tehdejšího státního tajemníka na Ministerstvu vnitra se místa zaměstnanců čerpajících mateřskou a rodičovskou dovolenou se jako neobsazená posuzovala na základě pokynu Ministerstva financí. Podle ombudsmana se tím Ministerstvo financí dopustilo diskriminace ve formě pokynu. Ministerstvo financí však následně informaci poskytnutou státním tajemníkem popřelo.

Také v případě třetí stěžovatelky došel ombudsman k závěru, že úřad pochybil, když zastavil řízení o jejím převedení na jiné služební místo v době, kdy byla mimo výkon služby kvůli čerpání mateřské dovolené.

Státní tajemníci na Ministerstvu vnitra a Ministerstvu průmyslu a obchodu zaslali po obdržení závěrečného stanoviska ombudsmana omluvu druhé a třetí stěžovatelce. V omluvě slíbili, že se stěžovatelkám pokusí najít jiné vhodné služební místo tak, aby ihned po ukončení rodičovské dovolené mohly pokračovat ve výkonu služby.

Náměstek pro státní službu také rozeslal pokyn služebním úřadům pro přístup k zaměstnancům na mateřské či rodičovské dovolené, jejichž místo úřady v mezidobí zrušily, a přislíbil změnu relevantních metodických pokynů tak, aby se situace v budoucnu neopakovala.

Podle ombudsmana by měl služební orgán se zaměstnanci čerpajícími mateřskou a rodičovskou dovolenou komunikovat nejpozději v době, kdy se blíží jejich návrat, a hledat pro tyto zaměstnance volná vhodná služební místa. To je podle veřejného ochránce práv nejen hospodárné, ale tento postup také zvyšuje pravděpodobnost, že služební orgán nalezne skutečně vhodné místo s ohledem na znalosti a zkušenosti daného zaměstnance.