Žena se opakovaně obrátila na oblastní inspektorát práce (OIP), ale jeho kontroly problémy nevyřešily. Ombudsmanka ve svém šetření konstatovala několik pochybení, kterých se inspektorát dopustil. Především nekonstatoval porušení zákoníku práce v situaci, kdy zaměstnavatel ženě prokazatelně přiděloval práci v době její pracovní neschopnosti.

Žena pracovala před odchodem na mateřskou dovolenou ve firmě jako vedoucí právního oddělení. Ještě před návratem z rodičovské dovolené jí zaměstnavatel přidělil náročný úkol, který přitom mohl přidělit jinému zaměstnanci. Po návratu z rodičovské dovolené jí začal nový nadřízený zahlcovat náročnými úkoly, které se někdy ani netýkaly jejího pracovního zařazení, nebo jí vytýkal formality.

Během pracovní neschopnosti, kdy měla od lékaře nařízený klid na lůžku, jí zaměstnavatel dále zadával pracovní úkoly. Žena považovala jednání svého nadřízeného za šikanu, jejímž cílem měl být její odchod ze zaměstnání. Podobné praxe se dle stěžovatelky zaměstnavatel dopouštěl také vůči dalším ženám po návratu z rodičovské dovolené.

Žena se proto obrátila na oblastní inspektorát práce. Ten konstatoval, že mohlo dojít k porušení zákoníku práce a ženu informoval, že přijal opatření k odstranění porušení povinností. Dle stěžovatelky se však na praxi zaměstnavatele nic nezměnilo. Znovu se proto obrátila na OIP a později také na Státní úřad inspekce práce. Opět bez výsledku.

Ombudsmanka následně zjistila v postupu inspektorátu ?pochybení:

• OIP stěžovatelku řádně neinformoval o výsledku kontroly.
• OIP se dostatečně nezabýval namítaným nerovným zacházením – nedotazoval se na nerovné zacházení zaměstnanců, kteří by o tomto jednání mohli mít informace a které stěžovatelka označila ve svém podání. Spokojil se převážně s výpovědí jejího nadřízeného, který se přitom nezákonného jednání měl dopouštět.
• OIP neprověřil nevhodnost stěžovatelce zadávaných úkolů.
• OIP nesprávně vyhodnotil namítané přidělování práce v době dočasné pracovní neschopnosti stěžovatelky – inspektoři v rámci kontroly nezjistili, že by stěžovatelka se zadáváním práce nesouhlasila, proto nekonstatovali žádné porušení pracovněprávních předpisů.

Stěžovatelka v průběhu šetření podala v práci výpověď, a proto nebylo možné zajistit sjednání nápravy. Závěry a doporučení z tohoto šetření ombudsmanka probrala na své každoroční schůzce s ředitelem státního úřadu inspekce práce.

Stanovisko ombudsmanky k přidělování práce v době pracovní neschopnosti:

1. Přidělování práce zaměstnanci v době jeho dočasné pracovní neschopnosti může představovat jeden z projevů šikany zaměstnance.
2. Povinnost zaměstnavatele omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti (ustanovení § 191 zákoníku práce) je ve vztahu k ochraně zaměstnance v pracovněprávních vztazích nutné vykládat tak, že zaměstnavatel nesmí v této době zaměstnanci práci přidělovat.
3. Zjistí-li inspekce práce v rámci kontroly, že zaměstnavatel přiděloval práci zaměstnanci v době jeho pracovní neschopnosti, musí konstatovat porušení ustanovení § 191 zákoníku práce. Souhlas zaměstnance s přidělováním práce je v této souvislosti irelevantní.