Přitom cestování do ciziny není v současných podmínkách nijak výjimečnou situací a je součástí rodinných nebo školních výletů. Jednalo se o formální překážku, která poručníkům zbytečně komplikovala jejich péči o svěřené děti. Ombudsmanka se proto rozhodla tuto praxi změnit a obrátila se na Ministerstvo vnitra. To se ztotožnilo s argumentací ombudsmanky a praxi změnilo. Poručníci tak již nyní nepotřebují souhlas soudu pro vydání cestovních dokladů.

„Během šetření jsem zjistila, že správní orgány, které vydávají cestovní pasy, tuto povinnost vyžadovaly pouze na základě ústního sdělení zaměstnanců Ministerstva vnitra. V zákoně pro to opora chybí,“ říká ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „Občanský zákoník například vyjmenovává záležitosti, které jsou významné pro zájmy dítěte. Cestovní doklad zde uveden není. Za to zde jsou uvedeny například určení místa bydliště, volba vzdělání nebo pracovního uplatnění.“

Co se týče vycestování do ciziny, představují obvykle větší hrozbu rozvádějící se rozhádání rodiče, kdy hrozí, že jeden z nich dítě do ciziny před druhým unese. V těchto případech však zpravidla druhý rodič požádá soud o vydání předběžného opatření, které zakáže vycestovat s dítětem do ciziny.

Ministerstvo vnitra s těmito argumenty souhlasilo. Projednalo tuto záležitost s Ministerstvem spravedlnosti a změnilo svůj právní názor. Poručník nyní může požádat o cestovní pas a o občanský průkaz pro dítě, aniž by potřeboval schválení soudem.

Pokud jde o žádosti podané pěstounem a jinou tzv. pečující osobou, tyto osoby jsou oprávněny podat žádost podle zákona a připojit souhlas zákonného zástupce. Pokud by opatření souhlasu bránila těžko překonatelná překážka (například nedostupnost zákonného zástupce), stačí k doložení této překážky potvrzení orgánu sociálně právní ochrany dětí.