„Sběratelství v oblasti umění je určitou alchymií. Není těžké koupit za mnoho milionů obraz nebo plastiku uznávaného umělce, ale odhadnout jeho potenciál ještě v době, kdy není tolik známý a kdy se dají jeho díla sehnat za přijatelnou cenu, to už vyžaduje jak odborné znalosti a orientaci na trhu s uměním, tak i velkou dávku předvídavosti. A někdy je zase důležité být ve správný čas na správném místě. Mám radost, že se to pracovníkům Východočeské galerie v mnoha případech podařilo a že jimi zakoupená díla nyní dosahují mnohonásobně vyšších hodnot, než za kolik byla pořízena,“ řekl Roman Línek, první náměstek hejtmana pro majetek, investice a kulturu.

Obdobně jako u ostatních sbírkových institucí stálo po pádu komunistického režimu také před pracovníky Východočeské galerie nemálo úkolů spojených s nápravami škod způsobených v předchozích desetiletích. Zvláštní pozornost byla věnována vytvoření nové stálé expozice českého výtvarného umění. Do výstavy otevřené v roce 1992 byla zařazena díla (na dlouhá léta záměrně zapomenutá v depozitářích), která vytvořila skromný základ nové prezentace. Galerie však také aktualizovala svoji novou expozici řadou úspěšných a zároveň včasných nákupů. Byla zvolena koncepce respektující lineární model vývoje umění, do kterého byly postupnými nákupy vřazovány opomíjené umělecké projevy. Nepřekvapuje proto, že bylo do sbírek získáno také mnoho prací vztahujících se přímo k srpnové okupaci roku 1968 a následné normalizaci.

K nejvýznamnějším souborům patří reprezentativní kolekce holického rodáka Karla Malicha. Bylo získáno dílo, které se v průběhu času stalo ojedinělou a nadčasovou hodnotou českého umění. Sbírka byla dále obohacena o práce exilového pardubického výtvarníka Františka Kyncla, Evy Kmentové, Jiřího Koláře, Běly Kolářové, surrealisty Ladislava Nováka, ale také o konceptuální práce Jiřího Hynka Kocmana, Jiřího Valocha, Mariana Pally, Miloše Šejna, Jana Steklíka a Dalibora Chatrného. Podařilo se také získat rozsáhlý soubor negativů a fotografií Jiřího Tomana. Jiří Toman byl nepřehlédnutelnou osobností pardubické neoficiální výtvarné a kulturní scény 50. a 60. let. Byl také blízkým přítelem a spolupracovníkem Josefa Sudka, podílel se na vzniku pardubického sympozia Artchemo 1968 a 1969.

Kurátoři galerie se v posledních letech stále více obracejí k aktuálním trendům a k novému promýšlení prezentace dějin umění. Cílem současných akvizic je nejen zaplnění citelných mezer a doplnění děl výjimečných individualit, ale nákupy zároveň zohledňují přípravu nových projektů pro upravované prostory nového sídla galerie ve Winternitzových automatických mlýnech. Sbírky byly postupně doplňovány nákupy aktuální tvorby Františka Skály, Vladimíra Kokolii, Kurta Gebauera, Ludmily Seefried - Matějkové, Michala Gabriela, Veroniky Šrek Bromové, Martina Velíška, Petra Nikla, Daniela Balabána, Jana Šerýcha, Otto Plachta, Oldřicha Tichého, Vladimíra Hanuše, Petra Maliny, Filipa Černého, Jana Vičara a dalších autorů.

Výstava se vyrovnává nejen s rozsahem a různorodostí přírůstkového fondu, ale i s tím, že řada děl je již dostatečně známa z předchozích expozic. Představena jsou proto i díla méně vystavovaná a rovněž díla, která z důvodu povahy materiálu nemohou být vystavována dlouhodobě. Zvláštní pozornost je věnována umění regionu, fotografické sbírce Jiřího Tomana a dále všemu, čím se daří sbírku Východočeské galerie ozvláštňovat a činit ojedinělou. „Systematickou akviziční práci galerie podpořilo v roce 2017 důležité rozhodnutí náměstka hejtmana Romana Línka, které poprvé v rozpočtu stabilně vyčlenilo částku ve výši 1.000.000,- Kč na nákupy uměleckých děl. Proto se odborní pracovníci mohou soustředit na získání důležitých uměleckých předmětů a žádat o dotace v nově zřízeném akvizičním fondu na Ministerstvu kultury České republiky,“ připomněla Hana Řeháková, ředitelka VČG.