Ve vodohospodářské praxi běžné názvy zní pro laika poněkud zvláštně. Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod a základní zásady využití těchto území je ucelený schválený materiál obsahující odborně zhodnocený přehled lokalit, ve kterých by v případě jejich potřeby mohla vzniknout nová vodní nádrž. Rozhodně to není plán výstavby budoucích vodních děl, ale přehled vhodných míst. V těchto lokalitách dochází k takzvanému hájení území, aby nebylo nevratně znehodnoceno pro vodohospodářské využití. Nesmí se zde například těžit nerosty, stavět energetické či průmyslové provozy nebo dálniční infrastrukturu. Tím je dotčené území chráněné proti antropogenním vlivům.

Generel vznikl ve spolupráci ministerstev zemědělství a životního prostředí v roce 2011. Do roku 2009 mu předcházel Směrný vodohospodářský plán (SVP), který v sobě při poslední aktualizaci zahrnoval 210 lokalit. SVP vznikl již v 50. letech minulého století a postupně se podle potřeb aktualizoval.

Současné návrhy reagují na problematiku sucha a negativního vývoje nárůstu teploty. Je nutné vnímat, že k případnému rozhodnutí o realizaci nového zdroje vody může v budoucnu dojít pouze na základě potřeb veřejnosti a důkladného zhodnocení. Prostě mezi Generelem a záměrem či plánem výstavby rozhodně není rovnítko.

Ve správním území státního podniku Povodí Ohře bylo v SVP č. 34 k roku 1988 celkem 52 lokalit. Nyní je v Generelu na stejném území celkem 6 lokalit a 4 další se aktuálně navrhují pro rozšíření.

Náhled k roku 1988 si můžete prohlédnout v následujícím obrázku: