Dosažení minimálního kontrolovaného výkonu lze přeneseně označit za rozběhnutí „srdce bloku“, jaderného reaktoru. Otevírá to cestu k druhé části fyzikálního spouštění, které v tomto případě začalo 19. února 2019 přesně dle harmonogramu prací. Než se mohla tato fáze spouštění rozjet, musel vydat povolení ruský dozorný orgán Rostechnadzor, který kontroluje provádění spouštěcích prací.

Ředitel Novovoroněžské elektrárny Vladimir Povarov uvedl: „Náš pracovní tým připravil ve stanoveném termínu nový blok k dosáhnutí minimálního kontrolovaného výkonu. Dosažení kritického stavu bezpečně a načas bylo možné díky kvalitnímu a včasnému provedení všech plánovaných prací.“

Nyní budou pracovníci elektrárny měřit skutečné neutronové a fyzikální parametry aktivní zóny reaktoru, aby potvrdili jejich soulad s projektovými charakteristikami a správnou funkčnost systému řízení a ochrany reaktoru.

Souběžně s prováděním všech nezbytných činností spojených s fyzikálním spouštěním, dělají odborníci v elektrárně rovněž přípravu na zkoušky, které proběhnou během další etap: energetického spouštění a uvádění do komerčního provozu. Ten by měl podle plánu začít do konce letošního roku a Novovoroněžská elektrárna pak za rok 2020 přispěje do regionální pokladny více jak miliardou rublů (zhruba 353 milionů korun) za majetkovou daň.

Jako první blok s reaktorem VVER-1200 generace III+ byl v roce 2016 spuštěn 1. blok Novovoroněžské elektrárny a v roce 2017 jej následoval 1. blok jaderné elektrárny Leningradská II. Připomeňme, že oproti svým předchůdcům mají tyto bloky řadu výhod, které zvyšují jejich ekonomické ukazatele a provozní bezpečnost. Například výkon bloku byl zvýšen o 20 %, počet obslužného personálu se snížil o 30 až 40 %, projektová doba provozu vzrostla na 60 let (s možností prodloužení o dalších 20 let).

V oblasti bezpečnosti je hlavním rysem bloků VVER-1200 kombinace aktivních a pasivních bezpečnostních systémů, díky nimž je elektrárna maximálně odolná vůči vnitřním i vnějším rizikům. Pasivní systémy jsou totiž schopné pracovat i bez napájení vysokým napětím a bez zásahu obsluhy. Patří mezi ně lapač taveniny (zařízení pro lokalizaci roztavené aktivní zóny), systém pasivního odvodu tepla do atmosféry přes parogenerátory (zajišťuje dlouhodobé chlazení reaktoru v případě výpadku všech zdrojů vysokého napětí) ad.

Stejnou technologii si vybraly i další země, například Finsko, Maďarsko, Bangladéš a Bělorusko. Celkově má Rosatom v mezinárodním portfoliu objednávek 36 bloků ve 12 zemích světa.

Výstavby inovativních bloků Novovoroněžské elektrárny se účastní také české firmy. Patří mezi ně armaturky Arako, Armatury Group a MSA, které dodaly mezi lety 2009 a 2014 průmyslové i speciální armatury v celkové hodnotě přesahují 600 milionů korun. Dále Sigma Group, výrobce čerpadel, dodala čerpací agregáty za více jak 450 milionů korun a Kavalierglass, výrobce skla, dodala laboratorní sklo za 1,25 milionu korun.