Tento „dluh“ tuzemským příznivcům opery nyní splácí Národní divadlo. Sto let od vzniku Lásky ke třem pomerančům ji 16. května uvede ve velkoryse pojaté novodobé premiéře.

Za realizací nevšední Prokofjevovy opery Láska ke třem pomerančům v Národním divadle stojí mezinárodní inscenační tým plný renomovaných umělců. Orchestr Národního divadla diriguje Brit Christopher Ward (aktuálně hudební ředitel Theater Aachen and Sinfonieorchester Aachen), který v Národním divadle v Praze debutoval s operou Billy Budd. Režie se ujal Radim Vizváry, držitel Ceny Thálie, medaile Mezinárodního divadelního ústavu (ITI) a mnoha dalších ocenění u nás, v Evropě či USA a od roku 2014 člen skupiny významných osobností Oxford Encyclopedia. Ve Stavovském divadle režíroval Poprask v opeře a vytvořil choreografii inscenace Billy Budd nebo Z mrtvého domu.

„Chtěl bych divákům předvést svět představ, iluze a kouzel, v němž se vyobrazují základní až archetypální vztahy mezi lidmi. Zajímavostí scény budou například obrazy fungující na principu japonského divadla kabuki. Pomeranče budou ztvárněné jako ženská ňadra – jako symbol ženství, který v inscenaci hledáme,“ konstatoval režisér Radim Vizváry. Podle něj jde o dílo tak čistě surrealistické, že v dnešní době umožňuje až filmové ztvárnění.

Vynikající je rovněž obsazení pěveckých rolí. V hlavní roli hypochondrického prince milujícího pomeranče excelují sólista Opery ND Martin Šrejma a Aleš Briscein, pravidelný a vítaný host ve významných operních domech, majitel dvou Cen Thálie. Coby Leander se představí zkušený český operní pěvec Roman Janál v alternaci s polsko-německým barytonistou Arturem Mateuszem Garbasem, který v roce 2017 získal na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech 2. cenu v kategorii Junior a má také Cenu Opery Národního divadla. Scéna, vyvíjející se od realistické k abstraktní, je dílem Borise Kudličky. Oceňovaný scénograf spolupracuje se světovými režiséry, navrhuje scény také pro film, divadlo, koncerty a mezinárodní výstavy. Autorkou odvážných fantaskních kostýmů je Natalia Kitamikado.

„Je to velkolepé dílo jak do hudby, tak i do příběhu. A jako každá dobrá pohádka má spoustu vrstev. Přicházíme k tomu z různých úhlů a mažeme hranici mezi realitou a fantazií. Na každém rohu čeká překvapení, je to jako operní kaleidoskop smíchu, vtipu, glamouru, triků, tajemnosti a divnosti. Naše inscenace se to pokusí podtrhnout,“ shrnula v rozhovoru pro Vogue cs kostýmní výtvarnice Natalia Kitamikado.

Láska ke třem pomerančům, surrealistická pohádka pro dospělé, je v mnoha ohledech pozoruhodná, mile bláznivá opera.  Sergej Prokofjev ji napsal krátce po své emigraci z bolševického Ruska do USA jako svého druhu velmi kosmopolitní dílo: podle italské předlohy v ruské úpravě na francouzský text pro americké publikum. Autorem původní ztřeštěné pohádky ve stylu commedie dell’arte je italský dramatik, satirik a mystifikátor, hrabě Carlo Gozzi. Dadaismus a hravost příběhu oslovila v roce 1914 jednoho z tvůrců ruské avantgardy Vsevoloda Mejercholda natolik, že po něm pojmenoval svůj časopis a hned v prvním čísle uveřejnil moderní adaptaci Gozziho dílka. Tu měl s sebou Prokofjev náhodou v Americe, a protože pro místní publikum nepřicházela opera s ruským textem v úvahu, zvolil francouzštinu, kterou na rozdíl od angličtiny ovládal. Pomeranče pojal jako totální burlesku, která si dělá legraci ze všeho „procítěného“ a „vážně míněného“. Opera je až po okraj naplněná „žertem, ironií, satirou i hlubším významem“, ryzím a věčným potěšením ze hry lidské obrazotvornosti a z hledání „smyslu“ v „nesmyslu“.

Sergej Prokofjev: Láska ke třem pomerančům
Národní divadlo, premiéry: 16. a 19. 5., 19:00, reprízy: 24. a 29. 5., 9. 6.