Symfonický orchestr Českého rozhlasu k narozeninám B. Martinů

10.12.2015 11:45 | Zprávy

V pondělí 14. prosince zazní na abonentním večeru rozhlasových symfoniků ve Dvořákově síni Rudolfina výhradně díla českých autorů.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu k narozeninám B. Martinů
Foto: red
Popisek: Český rozhlas

Stěžejní prostor je vyhrazen Bohuslavu Martinů a jeho koncertním skladbám pro klavír, jimž se SOČR věnoval v průběhu končícího roku i v rámci rozsáhlého nahrávacího projektu. Publikum se tak setká s našimi předními klavíristy Martinem Kasíkem, Danielem Wiesnerem a Miroslavem Sekerou. Dirigovat bude Tomáš Brauner.  Přímý přenos koncertu naladíte na ČRo Vltava.  

PROGRAM:

Antonín Dvořák

Rapsodie a moll, op. 14 

 

Bohuslav Martinů

Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H. 316 

 

Bohuslav Martinů
Koncert pro dva klavíry a orchestr, H. 292 

 

Josef Suk
Pohádka, suita z hudby k dramatické pohádce Julia Zeyera Radúz a Mahulena, op. 16 


 

Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Tomáš Brauner, dirigent

Martin Kasík, klavír
Daniel Wiesner a Miroslav Sekera, klavír 

Vlastimil Kobrle, houslové sólo

 

DVOŘÁKOVA SÍŇ RUDOLFINA, PONDĚLÍ 14. PROSINCE V 19.30 HODIN

Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava.
V přestávce uslyšíte rozhovor Jitky Novotné s pověřeným ředitelem SOČRu Jakubem Čížkem; do druhé části koncertu je připraveno též povídání s klavíristou Martinem Kasíkem.


ROZHOVOR S DIRIGENTEM TOMÁŠEM BRAUNEREM

Uzavírá se rok, který jste společně se SOČRem věnoval natáčení kompletních klavírních koncertů Bohuslava Martinů s našimi předními pianisty. To musela být nabídka více než příjemná, viďte?

Ten ojedinělý projekt jsem velice podpořil. Byl jsem rád, že přišel zrovna v době, kdy jsem s Petrem Nouzovským a Plzeňskou filharmonií dotáčel poslední takty Martinů kompletního díla pro violoncello a orchestr. Byl jsem do tvorby Bohuslava Martinů hluboce ponořen… Velkou zajímavostí je, že na každý klavírní koncert byl pozván jiný pianista z řad nejlepších českých interpretů mladé generace. Uslyšíme tak Iva Kahánka, Igora Ardaševa, Adama Skoumala, Martina Kasíka, Václava Máchu, Karla Košárka a v koncertu pro dva klavíry – stejně jako dnes večer – Miroslava Sekyru a Daniela Wiesnera.  

Jako student jste se s klavírem jistě intenzivně potkával. Usedal jste k němu rád? A jak je tomu dnes?

Na klavír jsem začal hrát myslím v šesti letech. No, hrát – třískal  jsem do kláves a skládal... Občas jsem k nástroji usedal s chutí, jindy spíš s myšlenkami na kluky, kteří venku lítají po hřišti. Dodnes mně připadá neuvěřitelné, že jsem měl v našem panelákovém bytě soukromé hodiny klavíru každý pátek večer. Za ta léta nám nikdo nikdy neřekl ani slovo výčitky. Asi jsem nehrál až tak strašně...

Vážněji jsem se pak klavíru věnoval na Pražské konzervatoři, kdy jsem ho velice potřeboval ke studiu dirigování. Cvičil jsem poměrně často a hodně, pokračoval jsem i na AMU. Dnes jsem za ty hodiny cvičení vděčný. Dokážu si přehrát leccos z partitury nebo korepetovat se zpěvákem v situaci, kdy opravdu žádný klavírista nemůže.

Jak se vyvíjelo vaše vnímání hudby Bohuslava Martinů?

Můj první kontakt s Martinů tvorbou byl velice krásný. Pustil jsem si nahrávku Hobojového koncertu v podání svého tatínka Jiřího Krejčího. Omylem jsem začal druhou, volnou částí. To je jedna z vůbec nejkrásnějších volných vět Bohuslava Martinů. Tento prvotní, okouzlující, silný vjem ve mně narůstal a sílil při dalších setkáních s Martinů hudbou. Zamiloval jsem si ho natolik, že jsem se například ve svých šestnácti rozhodl jet vlakem do Plzně na operu Hry o Marii. Zážitek, na který nelze zapomenout.

Program dnešního večera rámují skladby Dvořáka a Suka, jaký máte vztah k Rapsodii a Pohádce?

Krásné spojení dvou mistrů hudebního světa, učitele a žáka, kteří jsou mi velice blízcí a bez kterých si už ani nedokážu představit svůj profesní život. Jsem rád, že uvedeme Dvořákovu Rapsodii a moll, plnou melodické invence, kterou nepřestávají obdivovat odborníci a laici na celém světě. Třiadvacetiletý Josef Suk, oddaný své nastávající ženě Otylce Dvořákové, vytvořil v Pohádce dílo oplývající vroucí lyrikou a dramatickým napětím. Posluchači Sukovu hudbu nejspíš dobře znají mj. z filmového zpracování režiséra Petra Weigla s Magdalenou Vašáryovou a Janem Třískou.

Co vás se SOČRem čeká v dalším období?

Už v prosinci operní gala večer s Adamem Plachetkou a Kateřinou Kněžíkovou v Kongresovém centru Praha, zahajovací koncert na Hudebním festivalu Doteky hudby – to bude ve Španělském sále se sólisty Jitkou Hosprovou, Michaelou Fukačovou a Václavem Hudečkem, a v příštím roce dva abonentní koncerty v řadě Nové horizonty s velmi zajímavými programy. Těším se také na Smetanovu Vlast na Hudebním festivalu ve Skutči.

Za rozhovor děkuje

Jitka Novotná

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Tisková zpráva

Kdysi jste se věnovala tématu eutanazie.

Věnujete se tomu ještě? Podnikáte aktuálně nějaké kroky k jejímu uzákonění? A myslíte, že je ve sněmovně vůle to vůbec řešit? Přijde mi, že nikoliv, což je podle mě chyba, podle mě by se měla na toto téma otevřít minimálně diskuze. Děkuji. Bea

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Patnáct osobních elektromobilů Dacia Spring pro Letiště Praha

13:06 Patnáct osobních elektromobilů Dacia Spring pro Letiště Praha

V rámci udržitelnosti a ESG iniciativ Letiště Praha postupně obměňuje vozový park a obohacuje ho o e…