„Je mi 63 let. Chtěla jsem firmu přestěhovat nebo zavřít. Vše jsem měla naplánované, ale začala pandémie. Rozhodla jsem se pomoci lidem na Lipensku, což se mi daří. Nejhorší je, že manžel podobnou krizi předvídal již za svého života,“ uvedla se slzami v očích Ing. Eva Kostkanová. „Dezinfekční prostředek paní Kostkanové je vynikající. Nevysušuje kůži na rukou jako jiné dezinfekce. Předali jsme na ní kontakty ostatním domovům pro seniory v celém okolí, jejich ředitelé si odsud odvezli stovky litrů dezinfekce za bezkonkurenční ceny,“ uvádí ředitelka Domova pro seniory z Horní Plané Renata Březinová.

Podle Jiřího Mánka z Turistického spolku Lipenska z firmy Evy Kostkanové odebírají firmy a města z celého Lipenska. „O této dezinfekci mi poprvé řekl Martin Madej, starosta z Hořic na Šumavě, když jsem zjišťoval jak se lipenské obce zapojují do boje s koronavirem. Následně jsem zjistil, že z Horní Plané nakupují dezinfekci v Černé v Pošumaví i ve Frymburku, v Nové peci, ale i z Krumlovska a vlastně mnoha míst Jihočeského kraje. Paní Kostkanová pomáhá celému regionu a myslím, že její příběh je velmi zajímavý.“

Firmu budoval více než 26 let především její manžel Jan. Po studiích na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, byl zaměstnaný ve státním podniku Léčiva, kde v mladém věku získal řadu ocenění. Nadaný vědec, chemik, vizionář, také úspěšný podnikatel, který zemřel po dlouhé nemoci před čtyřmi lety. „Vymyslel několik desítek patentů. Zajímal se o lidské zdraví. Vybudoval firmu na prací prášky, která vydělávala miliony korun měsíčně, i když zisk ho vůbec nezajímal a ten investoval do dalšího vývoje. Byl propagátorem ozonového a především bezfosfátového praní,“ shrnuje jeho manželka, která stála věrně po jeho boku. „Jeho prioritou bylo lidské zdraví, pro lidi by udělal všechno. Miloval také přírodu. Jeho doménou byla farmacie, následně k přírodě šetrné praní, které by neškodilo lidskému zdraví a přírodě,“ popisuje Eva.

Život mu změnila sametová revoluce. Na počátku úspěšného podnikatelského projektu stálo přání jeho ženy, aby jí vyrobil prací prášek. Psal se rok 1990. „Tehdy nám doma došel, tak jsem ho požádala a ať mi něco udělá na praní. Manžel vzal mixér, do něj dal mýdlo, sůl a sodu. Tím to všechno začalo,“ vzpomíná.

V rámci restituce získal provozovnu v Kutné Hoře a začal zde vyrábět prací prostředky, které si postupně získaly velkou oblibu a začaly je používat nejen domácnosti, ale i velké prádelny. „Pamatuji, jak jsem nejprve objížděla obchody. Se škodovkou, pak 1203. Nakonec jsme měli 25 zaměstnanců, vyráběli jsme i 60 tun měsíčně, rozjeli jsme provozy v zahraničí,“ přibližuje.

Prací prášky vyráběli na přírodě blízké bázi a byly bez fosfátů. „Zákazníci si pochvalují, že se díky našim pracím prostředkům zbavili různých ekzémů a vyrážek,“ uvádí. Do Horní Plané se přestěhovali v roce 2010, byl to v době, kdy byl Ing. Jan Kostkan vážně nemocný. „On Lipno miloval, strašně se mu tady líbilo a dělalo mu dobře na jeho zdraví. Věřím, že mu zdejší příroda prodloužila život,“ říká. Začali zde s výrobou aviváží a tekutých pracích prostředků, které z prádla uvolňovaly usazeniny (inkrustace). Letos chtěla z rodinných důvodů přenést sídlo podnikání do Kladna a do Mostu. Proti byl ale koronavir. Se začátkem března najala šest pracovníků na externí smlouvu a nyní vyrábí zhruba 5000 litrů dezinfekce týdně, více nezvládají.

„Nejde mi o žádný zisk. Vyrábíme za náklady. Pár hodin před smrtí jsem manželovi slíbila, že jeho práci nenechám padnout a budeme pokračovat dále, i kdyby firmu měl řídit cizí člověk. Nemyslím, že krize brzy pomine, naopak bude trvat ještě hodně dlouho. Jsem připravená pracovat do doby pokud mi budou síly stačit. Vím, že stejně by se zachoval i manžel. Do posledního dechu, do poslední kapky krve,“ uzavírá.