Tyto pozemky byly původně v katastru zapsány na pět nedostatečně identifikovaných vlastníků, při dohledávání potřebných údajů bylo zjištěno, že se jedná o osoby narozené na začátku 20. století.

Obzvláště zajímavou a smutnou historii má jedna z osob, jejíž rodině patřila továrna na matrace a polštářové žíně. Tato rodina nejprve zemi opustila z důvodu své židovské národnosti. V roce 1944 pak byla odvlečena do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, odtud se jí podařilo po třech měsících, s pomocí Červeného kříže, uprchnout do Švýcarska. Po válce byla na jejich továrnu uvalena národní správa.

Po projednání dědictví připadly všechny podíly na pozemcích, zapsané na nedostatečně identifikovatelné vlastníky, státu jako tzv. odúmrť.

Nemovitosti s nedostatečně identifikovatelným vlastníkem – jedná se o nemovitosti, u kterých v katastru nemovitostí není dostatečně určitě uveden jejich vlastník. Zejména to jsou případy, kdy nemovitost vedená v katastru nemovitostí nemá zapsaného žádného vlastníka (tj. není zapsána na žádný list vlastnictví) a dále nemovitosti vlastníků, kteří v katastru nemovitostí uvedeni sice jsou, ale zápis neumožňuje jejich dostatečnou identifikaci.

Odúmrť je v právním řádu České republiky obecně definována v občanském zákoníku takto: dědictví, které nenabude žádný dědic, připadne státu. Příslušnost ÚZSVM hospodařit s takto nabytým majetkem vyplývá ze zákona o majetku státu.