Za podpory z programu Horizon Europe bude badatelka monitorovat vnitřní prostředí ve čtyřech muzejních budovách v Norsku, Itálii a Česku a vyhodnocovat vliv kolísání teploty a relativní vlhkosti na degradaci materiálů uměleckých děl. Následně stanoví přípustný rozsah kolísání těchto parametrů pro bezpečné uchování uměleckých děl. 

Paola Lucero-Gomez se při návštěvě Benátek v roce 2018 pozastavila nad tím, že některá muzea spotřebovávají více energií než ostatní. „Dvě muzea v Benátkách, mezi nimiž byla i Galleria dell’Accademia, se velmi lišila ve spotřebě energií. Jedno nebylo vybaveno klimatizací a obrazy byly ve špatném stavu. V tom druhém měli naopak vysoké účty za elektrickou energii potřebnou k chodu klimatizace, ale přesto byla umělecká díla také ve špatném stavu. Položila jsem si tedy otázku, proč jedno muzeum nemá žádné energetické výdaje a to druhé obrovské, přičemž stav uchovávaných uměleckých děl je podobný,“ uvedla Paola Lucero-Gomez.

Vědkyně se proto rozhodla pomocí monitoringu vnitřního prostředí čtyř muzeí v různých zeměpisných šířkách najít optimální rozmezí vlhkosti a teploty tak, aby se snížily energetické výdaje a jejich hodnota se přiblížila evropským standardům. „Budu se snažit zjistit, jak se muzea mezi sebou liší z pohledu nároků na vnitřní teplotu a vlhkost a jak vznikají rozdíly v energetických nákladech na uchovávání sbírek,“ podotkla Paola Lucero-Gomez.

Výzkum se odehraje v norských muzejních institucích Viking Ship Museum Oslo a Historical Museum of Oslo, v italské Galleria dell’Accademia di Venezia v Benátkách a na Státním hradě a zámku Český Krumlov. V muzeích mladá vědkyně rozmístí senzory, které budou snímat klima uvnitř a vně budovy.

„Chci tímto způsobem zjistit, za jakých podmínek lze nejlépe uchovávat předměty kulturní povahy. Poté bude možné na základě získaných poznatků nastavit klimatické podmínky v muzeích tak, aby se snížila energetická náročnost a aby se současně ochránila umělecká díla před poškozením,“ doplnila.

Úkol to nebude jednoduchý, jelikož klima uvnitř muzejních budov je třeba přesně vybalancovat podle sbírkového fondu. „Teplota urychluje stárnutí materiálů a výrazně ovlivňuje relativní vlhkost vzduchu, která také může uměleckým předmětům uškodit. Proto je nezbytné teplotu interiérů pečlivě sledovat a případně upravovat,“ upozornila Paola Lucero-Gomez. Optimální relativní vlhkost vzduchu se navíc pro různé materiály liší. Organickým materiálům, mezi které patří dřevo, textil či slonovina, škodí extrémně nízká i vysoká relativní vlhkost. Pro kovové předměty je zase vhodná co nejnižší vlhkost. „V muzejních expozicích je proto vždy nutné volit kompromis, který se odvozuje od nejcitlivějšího materiálu,“ uvedla chemička.

U vnitřní teploty je postup při ochraně uměleckých děl obdobný. V expozicích, kde jsou předměty zhotovené z různých materiálů, je podobně třeba vyhodnotit vliv na jednotlivé materiály.

Důležitou součástí výzkumu budou laboratorní analýzy materiálů, které jsou součástí historických uměleckých děl. Využity budou instrumentální metody analytické chemie včetně chromatografických metod a hmotnostní spektrometrie. Nedílnou součástí experimentů bude umělé (urychlené) stárnutí modelových vzorků, díky kterému bude možné posoudit změny způsobené kolísáním teploty a vlhkosti.

Výzkumný projekt nazvaný „Smart management of energy and costs in museums. A chemical background for a control methodology for Temperature and Relative Humidity fluctuations“ (SMARTMUS-E) je financován z evropského programu ERA Fellowships, Horizon Europe a bude řešen ve spolupráci s Národním památkovým ústavem (ČR) a zmíněnými zahraničními partnery v Norsku a Itálii. Dr. Paola Lucero-Gomez jej bude realizovat s využitím špičkového laboratorního zázemí své domovské katedry analytické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci za supervize prof. Karla Lemra.