Paní poslankyně Dagmar Navrátilová se ve svém vyjádření pro Parlamentní listy ohledně Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) dopustila, zřejmě pod vlivem velmi emotivně laděné informace jednoho média, několika nepřesností. Proto si dovolím uvést fakta.

Není pravda, že hospodaření  VZP nepatří mezi nejúspěšnější. Rok 2011, stejně jako dva roky předchozí, byl ve znamení ekonomické stagnace (velmi nízkého růstu HDP). Teprve po třech letech se výběr pojistného dostal na úroveň jako před počátkem krize. Oproti tomu výdaje pojišťovny za zdravotní péči již v prvním roce krize (r. 2009) stouply o více než 8 % a v roce 2011 se ještě zvýšily. Rozdíl mezi nižšími příjmy a rostoucími potřebami zdravotnictví v těchto letech pojišťovna vykrývala z rezerv, které vytvořila právě dobrým hospodařením v letech předchozích. VZP tak významnou měrou přispěla ke stabilizaci celého systému zdravotnictví. Minimalizovala dopady ekonomické recese na financování zdravotní péče pro občany ČR při dodržení termínů splatnosti závazků vůči zdravotnickým zařízením. Chci také zdůraznit, že se nám nad rámec plánovaného rozpočtu podařilo pokrýt i neočekávané náklady v souvislosti s navýšením platů lékařů, a to více než o cca 1, 2 miliardy korun. Klientům VZP jsme zabezpečili potřebnou zdravotní péči včetně té nejnáročnější, a tedy i nejnákladnější.

Náklady na zdravotní péči dosáhly loni výše 142, 868 miliardy Kč a meziročně vzrostly o 1,8 %. Navíc si VZP sama snížila limit nákladů na vlastní činnost oproti zákonnému limitu o 0,5 % a uspořila tak a ve prospěch zdravotní péče vydala 708,8 milionů korun navíc. Zároveň pojišťovna neevidovala k 31. 12. 2011 závazky vůči zdravotnickým zařízením po lhůtě splatnosti, takže všechna zařízení dostávala peníze včas a ve sjednané výši.

Pojišťovna několikrát upozornila na to, že veškeré rezervy, které ušetřila před krizí, byly vyčerpány, a nadále může vynaložit na zdravotní péči jen tolik peněz, kolik vybere. Zásadně se musím ohradit proti tomu, že neděláme mnoho pro to, aby pojištěnci VZP byli spokojeni. Pojišťovna v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona č. 551/1991 Sb. vytvářela fond prevence. Ten jen tu pro úhradu zdravotní péče s prokazatelným preventivním nebo léčebným efektem nad rámec péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění a klienti dostali jen loni z tohoto fondu 293,4 milionu korun.

Paní poslankyně uvádí, že veřejností naposledy otřásl případ ženy, které VZP odmítla proplatit nutnou operaci s odůvodněním, že předchozím léčením jiných pacientů lékaři překročili stanovený limit, poukazovaný příslušné nemocnici. Tady je nepřesností několik. Jednalo se o operaci šedého zákalu. Ten se dá operovat až v určitém stádiu. Paní ho má dlouho, stav se zhoršuje, až je čas pro operaci. Lékař určí, kdy ta doba nastane. O akutní případ, kde by prodlení paní ohrožovalo, se nejedná.  Jestliže nemocnice odmítla paní operaci provést s tím, že má vyčerpaný limit, nevíme, proč se paní nešla informovat do pojišťovny. Dověděla by se, že jí zařídíme operaci v zásadě ihned v jiné nemocnici.

Paní poslankyně dále píše, že úředníci rozhodují od stolu, podle tabulek, formálně správně a dle zákona a že jistě nemohou každý jednotlivý případ podrobně zkoumat, nicméně přidat k rozhodnutí trochu zájmu na úkor rychlosti úředního výkonu by jistě neškodilo, zvláště zaplatila-li tato žena na zdravotním pojištění za svůj život více jak půl milionu korun.

K tomu mohu dodat pouze, že VZP vůbec o problému té paní nevěděla, protože pacientka se na nás neobrátila. A to, že český systém zdravotního pojištění je solidární, takže všichni platíme „do jednoho pytle“ pro všechny, není rozhodnutí pojišťovny. Nakonec ještě tři čísla: VZP má téměř 6,2 milionu pojištěnců. Za více než polovinu z nich platí zdravotní pojištění stát a pojišťovna za ně dostává částku 8 676 korun ročně. Průměrně však loni VZP zaplatila za lékařskou péči na jednoho pojištěnce 22 765 korun.

Anna Veverková

ředitelka Odboru komunikace

Všeobecná zdravotní pojišťovna