Školy a třídy pro žáky s tělesným postižením, mentálním postižením, souběžným postižením více vadami, poruchami autistického spektra či závažnými poruchami chování mají zůstat do 30. června 2020 uzavřeny. Zástupkyně ombudsmana se proto obrátila dopisem na ministra školství, aby umožnil také dětem s postižením přístup ke vzdělání za stejných podmínek, jaké mají ostatní.

“Pro řadu rodičů dětí s postižením je velmi náročné 24 hodin denně obstarávat veškerou péči, kterou dítě potřebuje. Na samotné vzdělávání často nezbývá čas. Nehledě na to, že tito rodiče také musí mnohdy pracovat. Průvodním jevem řady postižení také je, že si děti znalosti a schopnosti osvojují pomaleji. U některých dlouho trvá, než si zvyknou na školní režim a začnou spolupracovat s učiteli. I z těchto důvodů považuji za velice důležité, aby měly možnost vrátit se do škol stejně jako ostatní děti. Osobní přítomnost dětí ve škole pomůže nejen rodičům v péči o děti, ale především umožní dětem uchovat si a zopakovat již osvojené znalosti, schopnosti a dovednosti. Návrat do školy, byť jen na chvíli, jim také ulehčí nástup do dalšího školního roku,” vysvětluje zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

“Rozumím tomu, že kroky ministerstva školství byly nejspíš vedeny dobrým úmyslem, ale není možné přistoupit na to, že bude s dětmi s postižením zacházeno rozdílným způsobem, přičemž toto rozdílné zacházení není možné věcně obhájit. Nelze přece předpokládat, že zdravotní postižení automaticky zakládá horší zdravotní stav, který je v souvislosti s nemocí COVID-19 rizikový. Pokud metodika toto plošně předpokládá, pak je se skupinou dětí s vymezenými typy zdravotního postižení jednáno bez přiměřeného důvodu odlišně. To je v rozporu jak se školským zákonem, tak s Úmluvou o právech dítěte a Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, jejíž naplňování monitoruji,” říká zástupkyně ombudsmana.

Upozorňuje také na to, že o omezeních a jejich uvolňování rozhoduje vláda a po skončení nouzového stavu by to mělo být úkolem Ministerstva zdravotnictví. Ani vláda ve svých dosavadních opatřeních a ani Ministerstvo zdravotnictví nedělají v plánu rozvolňování rozdíly mezi dětmi s postižením a těmi ostatními. Ministr školství nemůže v pouhé metodice rozhodnout o tom, že děti s postižením se tento školní rok do lavic nevrátí. Nebyl vládou zmocněn k tomu, aby rozhodl, pro které děti zůstanou třídy zavřené a tím omezil jejich právo na vzdělání.

„Rozhodnutí, zda dítě z vymezené skupiny do školy nastoupí, by mělo být stejně jako u ostatních dětí ponecháno na jeho zákonných zástupcích. Proto jsem se obrátila dopisem na ministra školství Roberta Plagu a následně i na ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha,“ uzavírá zástupkyně ombudsmana.