Zástupce ombudsmanky proto svolal zástupce Ministerstva zdravotnictví, jednotlivých krajských hygienických stanic a Národní referenční laboratoře k diskuzi o tom, jak efektivně ovlivňovat provozovatele zdrojů nadlimitního hluku, jakými sankčními nástroji a nápravnými opatřeními disponují orgány ochrany veřejného zdraví a jak je využívají.

Východiskem pro diskuzi se stalo výzkumné šetření zástupce ombudsmanky, které ukázalo, že v letech 2014 – 2018 uložily krajské hygienické stanice celkem 281 pokut za překročení hlukových limitů, z toho 17 pokut bylo uloženo opakovaně. Pouze ve 4 případech bylo nařízeno pozastavení výkonu činnosti a ve 4 případech pozastavení provozu nebo používání zdroje nadměrného hluku. Důvodem zahájení správního řízení byla nejčastěji extrémní hladina hluku, dále pak dlouhodobá činnost nepovoleného zdroje hluku, opakovaný a trvající přestupek nebo důkaz o ohrožení zdraví.

„Ukazuje se, že krajské hygienické stanice jen minimálně vydávají rozhodnutí o pozastavení provozu nebo používání zdroje nadlimitního hluku, spíš uloží pokutu, i když podle zkušeností z praxe pokuty často nevedou ke kýženému cíli,“ uvádí zástupce ombudsmanky a dodává: „Za největší překážku rozhodování o pozastavení provozu nebo výkonu činnosti považují krajské hygienické stanice důkazní složitost, absenci metodického vedení a absenci judikatury, což jsou relevantní, ale překonatelné důvody.“

Podle krajských hygienických stanic je také problematické prokázat, že konkrétní zdroj nadlimitního hluku ohrožuje lidské zdraví, aby bylo možné jeho činnost omezit či zastavit. Roli hraje i riziko případné náhrady ekonomických ztrát na straně provozovatele zdroje hluku, pokud by se nepodařilo akutní ohrožení veřejného zdraví prokázat a rozhodnutí by bylo v odvolání zrušeno. Účastníci také upozornili, že zvolit nápravné opatření v podobě pozastavení hlukově nadlimitní činnosti nebo provozu (používání) zdroje hluku je nereálné, pokud jde o hluk z pozemní komunikace. Nelze uzavřít silnici nebo železnici kvůli hluku z jejich provozu, nehledě k tomu, že by se doprava (tj. zdroj hluku) pouze přesunula jinam. K takovému kroku se podle účastníků nepřistupuje nikde v Evropě.

Nejen s dopravou souvisí vydávání časově omezených povolení k provozu nadlimitního zdroje hluku. Z výzkumného šetření vyplynulo, že hygienické stanice obdržely za pět let 359 žádostí, z toho více než třetina byla podána opakovaně. Tyto „hlukové výjimky“ jsou nejčastěji vydávány na dobu 1 – 5 let, ale nemalá část výjimek má platnost 5 – 10 let. Pokud jsou vydávány opakovaně, jde o opravdu dlouhodobé působení nadměrného hluku a jednoznačně lze mluvit o negativních dopadech na zdraví. Podněty, které veřejný ochránce práv za dobu své existence řešil, přitom vyplývá, že problém není jen ve vydávání časově omezených povolení, ale i v nedůsledném vymáhání protihlukových opatření, kterými je udělení výjimky podmiňováno. Praxe mnohdy působí dojmem, že se vychází vstříc žadatelům, aniž by hygienická stanice důsledně vyhodnotila, zda navržená protihluková opatření sníží hluk na rozumně dosažitelnou míru. Zástupci hygienických stanic na druhou stranu upozorňovali, že každý případ je třeba řešit individuálně podle konkrétních okolností, hledat poměr mezi přijatelnými náklady na protihluková opatření a jejich faktickým přínosem ke snížení hlukové zátěže.

Jedním z dílčích probíraných témat ochrany před hlukem v komunálním prostředí, které účastníky kulatého stolu zajímalo nejvíc, byl hluk ze sportovních střelnic. Jde o fenomén posledních let, kdy se obnovuje provoz na původních nebo se staví nové sportovní střelnice a lidé v okolí si stěžují na nadměrný hluk. Praxe a zkušenosti jednotlivých hygienických stanic jsou různé, ale většina se shodla na nutnosti zkušebního provozu střelnice k ověření akustické studie. Krajské hygienické stanice by měly zkušebním provozem podmiňovat své závazné stanovisko tak, aby stavební úřad následně nemohl stavbu střelnice zkolaudovat bez toho, aby byla změřena hluková zátěž, případně aby musel odůvodnit, proč ke zkušebnímu provozu nepřistoupil. Účastníci byli zajedno v tom, že pokud je stavba střelnice již jednou dokončena a povolena k provozu, je následně těžké dodatečně provádět efektivní protihluková opatření, protože jejich vybudování mohou bránit bezpečnostní normy aj.