Varuje přitom, že u vyjádření nenávisti a hrozeb často nebývá od slov daleko k činům. V prostředí internetu je to podle něj ještě umocněno dojmem anonymity, a tedy i zdáním beztrestnosti, což u jiných sdělovacích prostředků či komunikačních forem není tak patrné. V současné době ombudsman shromažďuje reakce oslovených institucí na dříve zaslaný výzkum a doporučení k nenávistným projevům.

Právě masovost, zdánlivá beztrestnost a rychlost šíření a sdílení negativního obsahu vytvářejí na oběti tlak a vyvolávají strach. „Oběť se jen těžko brání proti rychlému šíření nenávistných komentářů, což sice už od vynálezu tisku není nic nového, ale na internetu a sociálních sítích se nenávistné projevy šíří rychleji než kdy předtím. Působí sice na omezenou, nicméně značně početnou skupinu lidí, ovlivňují jejich názory i chování,“ říká ombudsman Stanislav Křeček a upozorňuje také na obvykle účelové obhajování nenávisti svobodou projevu: „Dějiny 20. století nám ukazují dost názorně, že svoboda slova prostě nejen v Evropě nemůže být absolutní. Musí nám jít o to, aby slova nebyla návodem k fyzickému násilí, jak se v minulosti často stalo. Ti, kdo píší skutečně nenávistné komentáře, nebo jejich názoroví zastánci, často poukazují právě na demokratické principy, jako je pluralita názorů a svoboda projevu. V očích „nerozhodné“ většiny tím vyvolávají dojem, že v demokracii není lidská důstojnost a tolerance k odlišnosti dostatečně chráněna, což vyvolává nedůvěru k orgánům veřejné moci.“

Ombudsman však současně upozorňuje, že samotný termín „nenávistný projev“ se stal natolik frekventovaným pojmem, že ne vždy je všem zcela zřejmé co si pod ním představit: „Za stejně naléhavé jako bránit šíření nenávisti považuji neztotožňovat každý nesouhlas nebo jiný názor s ‚nenávistným projevem‘. Nejsem si vůbec jist, zda to dovedeme vždy odlišit. Stížností na to, že boj s ‚nenávistnými projevy‘ se často stává bojem s nepohodlnými nebo s pro někoho nepřijatelnými názory, slyšíme kolem sebe dost.“

Ve společnosti je podle ombudsmana třeba neustále hledat shodu na tom, co je ještě projev svobody slova, co je odlišným názorem a co už je nenávistným projevem, který jakoukoli svobodu, tedy i svobodu slova, ve svých důsledcích ohrožuje. „Rozhodování v těchto věcech je obtížné, a pokud ve společnosti nepanuje shoda, co už je ‚za hranou‘, pak téměř každé rozhodnutí vyvolává další projevy nenávisti a netolerance,“ uvádí ombudsman.

Oceňuje, že v posledních letech začaly policie, ministerstva spravedlnosti a vnitra a Nejvyšší státní zastupitelství tomuto tématu věnovat větší pozornost. Podle ombudsmana je třeba tyto aktivity zefektivnit, např. sjednotit databáze trestné činnosti, provádět analýzu souvisejících přestupkových věcí, zaměřit se na vzdělávání a osvětu aj. „Zdaleka ale nejde a nemůže jít jen o projevy na sociálních sítích. Rozpaky, které ve veřejnosti vyvolal nedávný postup státních orgánů např. v kauze s kalendářem nebo s hrnky s portréty nacistických ‚osobností‘ nutnost hledání jednotného postupu dokazují velmi výmluvně,“ uzavírá ombudsman.