Účastníci besedy projednávali také změny v trestní politice, kdy je nezbytné urychlené přijetí novely trestního zákoníku, která povede ke snížení počtu vězňů a efektivnější práci s lidmi ve výkonu trestu. Vězeňství je dlouhodobě podfinancované, a podmínky pro vězně kvůli tomu mnohdy neodpovídají evropským standardům. Hromadné ubytování a nedostatečné možnosti pro individuální práci s odsouzenými vedou k výraznější sociální izolaci, a i to je jeden z důvodů, proč se nedaří zásadně snížit míru recidivy.  V České republice  také aktuálně chybí systémové propojení mezi penitenciární a postpenitenciární péčí, tedy mezi prací s lidmi ve výkonu trestu s návazností na podporu po propuštění. Neexistuje stabilní státem garantovaný systém podpůrných služeb. Neziskové organizace z velké části zastupují úlohu státu, přičemž ale stát nezajišťuje jejich předvídatelné a systémové financování. 

Vězeňství stojí kromě toho mimo zájem veřejnosti, proto je skvělé, že postupně získává pozornost politické reprezentace a nyní prezidenta republiky. Nezastupitelnou roli ve veřejném zájmu hrají rovněž média, která v demokratických systémech pomáhají šířit osvětu a dávají prostor odborníkům téma vysvětlit v souvislostech a přibližovat veřejnosti, aby lidé lépe pochopili, proč je nutné vytvářet prostor pro zlepšování podmínek ve vězeňství a tvořit méně represivní sankční politiku. Vězení je nejdražší a nejméně přívětivá forma zacházení s lidmi, proto by mělo být využíváno jen v krajních případech. Promyšlené zacházení s lidmi přispěje k jejich lepšímu začlenění, což vede k ochraně společnosti a dezistenci či snížení trestné činnosti, tím i k minimalizaci počtu potenciálních obětí trestných činů. To by mělo být cílem moderní občanské společnosti.