Dámy a pánové,

předkládám Vám výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2015. Předsedkyní Úřadu jsem byla Senátem Parlamentu zvolena a prezidentem republiky následně jmenována k 1. září 2015. Směřování a činnost Úřadu jsem tak mohla ovlivnit pouze v necelé polovině loňského roku. Nicméně zpráva, tak jak zákon požaduje, zahrnuje logicky i období před mým příchodem. Protože jde o moji první zprávu, nabízí se zároveň možnost zamyslet se nad základními otázkami smyslu, významu a místa ve společnosti, kterou by Úřad pro ochranu osobních údajů měl do budoucna zastávat.

Úřad pro ochranu osobních údajů je zřízen k tomu, aby chránil soukromí při zpracování osobních údajů, tedy informací týkajících se konkrétních lidí. Definovat pojem soukromí není jednoduché a všeobecně přijímaná definice snad ani neexistuje. Podle mého názoru lze říci, že soukromí je v dnešní době a v naší kulturní oblasti nutno pojímat jako součást osobní sféry každého člověka, která zahrnuje jak informace o jeho identitě, životě, místě a postavení ve společnosti, tak i projevy osobnosti jedinečné lidské bytosti včetně jejího myšlenkového a názorového prostoru a interakcí s ostatními. Bez soukromí, bez možnosti být alespoň někdy a někde sám a rozhodovat o tom, co o sobě ostatním řeknu a co si již nechám pro sebe, nemůže být člověk svobodným. A bez svobodných a zároveň za svůj život a své skutky odpovědných lidí nemůže existovat ani svobodná a spravedlivá společnost.

Nemyslím si, že je to pouze Úřad pro ochranu osobních údajů, který může lidské soukromí a tím i svobodu a důstojnost jednotlivce zajistit. O ochranu svých práv musí dbát na prvém místě každý z nás. Nezastupitelná je rovněž úloha moci soudní. Úřad pro ochranu osobních údajů proto, aby plnil svoji roli, musí být důsledný, přesvědčivý a srozumitelný jak při kontrole nebo řízení o porušení zákona, tak i při formulování a prosazování připomínek k návrhům nových právních předpisů. Stejně tak je důležitá jeho role jako konzultačního orgánu pro odbornou i širokou veřejnost. Jsem přesvědčena, že bez silného, nezávislého a výkonného
Úřadu, který na zpracování osobních údajů různými způsoby dohlíží, by byla ochrana soukromí mnohem těžší.

V lidské společnosti přirozeně dochází ke střetu zájmů, různí lidé či skupiny lidí hájí odlišné zájmy. Soukromí a ochrana osobních údajů jsou z podstaty věci do jisté míry protichůdné k právu na získávání a šíření informací, stejně můžeme jako protikladné vnímat lidské soukromí a otázku bezpečnosti státu, mít k dispozici co nejvíce informací.

K řešení takového střetu práv je nutné proporcionální uvažování v procesu rozhodování (tzv. test proporcionality), kdy je v několika krocích posuzováno, zda je zásah do základního práva nezbytný, zda může přispět k legitimnímu cíli a zda je také přiměřený.

Jsem přesvědčena, že cílem těch, kteří takovéto střety v praxi řeší, tedy i Úřadu pro ochranu osobních údajů, by nemělo být hájit slepě a bez ohledu na cokoliv dalšího pouze jedno z dotčených práv a to druhé bagatelizovat, ale vždy posuzovat situaci komplexně, s ohledem na všechny souvislosti a specifika daného případu. Pouze takovýto širší přístup může vést ke smysluplné diskuzi, racionální a spravedlivé aplikaci práva a k zajištění dostatečné míry ochrany všem dotčeným zájmům. Zpětným pohledem lze zjistit, že Úřad pro ochranu osobních údajů v minulosti tímto způsobem vždy nepostupoval a jeho výstupy v některých případech vyznívaly poněkud jednostranně. Jedním z mých cílů v čele Úřadu tudíž bylo a je, aby jeho rozhodování ve všech případech bralo v potaz a respektovalo práva a zájmy dalších dotčených subjektů, samozřejmě při důsledné, ale smysluplné obhajobě lidského soukromí. Z těchto důvodů proto dochází k přehodnocování některých starších stanovisek Úřadu.

V této souvislosti však musím zmínit i to, že při veřejné diskuzi je Úřad pro ochranu osobních údajů se svými apely na důležitost ochrany soukromí často osamocen, i když jako orgán dozoru reaguje v převážné většině případů na stížnostní podněty subjektů, které se ochrany svého soukromí dovolávají. Zatímco ostatní práva či zájmy mají řady někdy i velmi hlasitých zastánců, význam soukromí jako naší základní civilizační hodnoty nebývá ve veřejné debatě tak často připomínán. Dalším z mých cílů tedy je, aby i otázka ochrany soukromí jak v obecnější rovině, tak i zcela konkrétně ve vztahu k určité technologii, návrhu zákona či nového registru, byla veřejně diskutována. K tomu může jako první krok přispět můj úmysl předložit návrhy nových stanovisek či obdobných výkladových dokumentů Úřadu před jejich konečným schválením k veřejné konzultaci, ale samozřejmě jsem otevřena i dalším možnostem, jak témata, jimiž se Úřad pro ochranu osobních údajů zabývá, přiblížit veřejnosti.

Proto, aby výstupy a názory Úřadu byly pro veřejnost přínosné, je nezbytné, aby splňovaly několik kritérií. Jako první z nich můžeme označit jejich věcnou správnost, kdy zejména tam, kde se Úřad vyjadřuje k novým technologiím, je nutné těmto porozumět a pochopit jejich možnosti, výhody a nevýhody pro toho, kdo je chce využít, ale i pro člověka, jehož údaje mají být danou technologickou novinkou zpracovávány. Neméně důležitá je samozřejmě právní kvalita výstupů Úřadu. Argumentace Úřadu musí kromě správného výkladu všech dotčených předpisů respektovat i principy právního státu, a to včetně souvisejících soudních rozhodnutí. A výstupy Úřadu musí být na neposledním místě i spravedlivé a důkladně zdůvodněné, aby dikcí nového občanského zákoníku i ona osoba s rozumem průměrného člověka byla schopna tento závěr sama posoudit a zvážit. Pokud široká veřejnost nebude vnímat, že rozhodování Úřadu je spravedlivé či v hraničních či kontroverzních případech vždy dobře odůvodněné, pozice a pověst Úřadu mezi širokou veřejností nebude taková, jaká by mu měla příslušet vzhledem k jeho důležitosti. 

Kromě podnětů, které přináší každodenní život a praxe, před Úřadem stojí i významná změna právní úpravy. Na úrovni Evropské unie bylo dokončeno vyjednávání o novém právním rámci, když stávající směrnici o ochraně údajů z roku 1995 nahradí nové obecné nařízení, které vstoupí v účinnost na jaře 2018. Tato změna bude klást nároky nejen na dozorový orgán, ale i na českého zákonodárce, který bude muset český právní řád novému nařízení, které má vyšší sílu než běžné zákony, přizpůsobit, a především na subjekty, které osobní údaje zpracovávají. Přípravu Úřadu pro ochranu osobních údajů a zapojení se do dalších navazujících aktivit souvisejících s novým právním rámcem je nezbytné považovat za jednu z priorit nejen pro rok 2016, ale i pro léta následující.

Vzhledem k tomu, co bylo řečeno, jsem přistoupila k reorganizaci, resp. k modernizaci Úřadu tak, aby současnou, značným průnikem nových technologií se vyznačující situaci byl schopen zvládat lépe a účinněji.

První zásadní krok spočíval v plném osamostatnění kontrolní činnosti vytvořením samostatného kontrolního odboru, jenž bude disponovat odborníky na zvláštní oblasti zpracování osobních údajů a spolupráci se zahraničními dozorovými úřady. Posílená kontrola bude schopna řešit nové mimořádné úkoly a poskytovat specializovanou podporu inspektorům Úřadu.

Druhou významnou změnou je vytvoření a postupné personální naplňování analytického útvaru, jehož činnost by měla podpořit kontrolní závěry Úřadu a rozhodování ve správních agendách. Analytická činnost bude sledovat a vyhodnocovat nejen aktuální rozhodování Úřadu, a to zejména ve světle judikatury nejvyšších soudů v ČR, ale také s ohledem na zahraniční dozorové trendy (rozhodování partnerských úřadů pro ochranu osobních údajů v celé EU) a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie. Prací analytiky vznikne znalostní báze, která Úřadu umožní rychleji a více cíleně reagovat na změny a nové přístupy v tak dynamické oblasti, kterou zpracování osobních dat je.

Domnívám se, že Úřad pro ochranu osobních údajů i se svým postavením v komplikovaném systému zákona o státní službě, úkoly a kompetencemi v oblasti ochrany dat, ale i se svým organizačním a personálním zázemím může a musí hrát pro občana důležitou roli, ta však nemůže být úplná bez spolupráce těch, kterým osud jejich soukromí není lhostejný. A to bychom měli být my všichni!

Ivana Janů
předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů

Výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2015 můžete stáhnout ZDE.