Děkuji, paní předsedající.
Já bych rád zdůraznil, že mé příspěvky nejsou míněny jako obstrukce. Jsou to příspěvky, které já tady recykluji už sedmý rok nebo šestý rok, takže jsou daleko, řekl bych, historicky hodnotnější. Ten první je k sněmovnímu tisku číslo 16, což je návrh skupiny poslanců SPD na změnu zákona o státních svátcích, ostatních svátcích a o významných dnech. Tento návrh podáváme již poněkolikáté, ale bohužel se na program jednání nedostal. Návrh obsahuje dva body.
Za prvé navrhujeme mezi významné dny České republiky zařadit 15. březen jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí. Já se domnívám, že vzhledem k tomu, že se blíží 80. výročí konce druhé světové války a blíží se zrovna tak výročí okupace zbytku České republiky německou armádou, že tento svátek a rozhodnutí o tom zahrnout ho mezi významné dny, právě začíná být velmi, velmi důležité.
Za druhé navrhujeme změnit označení významného dne 18. června ze stávajícího Dne hrdinů druhého odboje na Den hrdinů odboje proti německé okupaci českých zemí.
Důvody, které nás k tomu vedou, jsou následující. 15. březen 1939 je počátkem nejtragičtější etapy moderních českých dějin. Český stát toho dne přišel o poslední zbytky jakékoliv státní suverenity. Poté následovala jeho přímá vojenská okupace a šestileté období plošného cíleného teroru, vyvražďování občanů českých zemí, tedy i dnešní České republiky, které mělo jednoznačně genocidní rysy a genocidní charakter.
Podle výsledků bádání historiků Vojenského ústředního archivu v Praze činí počet obětí německého okupačního režimu zhruba 343 000 osob. To jsou přímé oběti. Ale do tohoto počtu nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, na následky věznění v koncentračních táborech a ve věznicích, na následky takzvaného totálního nasazení, zranění a podobně. Takže skutečný počet faktických obětí německé okupace České republiky je ještě vyšší a nebude určitě daleko od jednoho milionu osob.
Za dobu existence takzvaného německého protektorátu bylo v naší zemi popraveno minimálně více než 8 000 občanů. Zhruba 70 000 českých Židů zemřelo v koncentračních a vyhlazovacích táborech a dalších 3 500 osob zemřelo při nuceném nasazení na práce v tehdejším Německu. Oběťmi německého nacistického teroru se staly i celé vesnice. Z těch nejznámějších jsou samozřejmě Lidice a Ležáky, ale nezapomínejme i na ty ostatní. A je nejvýš nutné zdůraznit, že jen v domácím odboji zahynulo na 100 000 Čechů z tohoto počtu.
Mohou Němci přestat cítit vinu za své rodiče, prarodiče a praprarodiče, jak jim radí Elon Musk?Anketa
Proto musí být 15. březen jednoznačně připomínán nejenom jako památka těchto obětí, ale především jako památka odvahy a statečnosti těchto bojovníků proti okupaci. Tím spíše, že zákon o státních svátcích již - a je to tak správné - zahrnuje mezi české významné dny 27. červen jako Den památky obětí komunistického režimu, a rovněž 21. srpen coby Památný den obětí invaze a následné okupace vojsk Varšavské smlouvy, kde byl počet obětí řádově nižší než v případě německé okupace.
V tomto kontextu by v tomto zákoně a vzhledem k úctě k historické pravdě a hlavně s ohledem na úctu k obětem německé okupace českých zemí a jejich pozůstalých měl zcela jistě tento den 15. březen jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí figurovat.
Dalším důvodem pro navrhovanou změnu je pak stále postupující a nepřípustná změna o přepisování dějin, zejména pak snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku, snaha o relativizaci škod napáchaných německým režimem během této války i před ní od roku 1938 na českých zemích a českých lidech. Ve veřejném prostoru rovněž probíhá jakási podivná kampaň snažící se nás a naši mladou generaci přesvědčit o tom, že německá okupace českých zemí byla jen jednou z dějinných epizod, které náš stát postihla a která v podstatě nebyla ničím výjimečná.
Vzhledem k důležitosti bych požádal o zařazení tohoto bodu jako první bod dnešní schůze.
Na tento bod navazuje nový bod, který už jsem zde také přednášel, a to je mimořádný bod s názvem Zřízení mezivládní česko-slovenské komise pro otázku německých válečných reparací. Tento návrh je inspirován polským vzorem, kdy se naši sousedé a blízcí spojenci v uskupení V4 v poslední době velmi intenzivně a velmi správně a oprávněně otázkou německých válečných reparací zabývají a rozhodně ji nepovažují za uzavřenou, jak se nám snaží naše současná vláda a politická reprezentace namluvit.
Od svého nástupu k moci v roce 2015 se polská vláda této problematice pečlivě věnuje a vznesla i svůj požadavek válečných reparací oficiální cestou. V našem případě by tomuto požadavku mělo předcházet několik důležitých kroků, které by bylo zapotřebí vykonat, abychom se k této otázce mohli začít i my jakožto Česká republika vyjadřovat a aby přístup k této problematice byl vážný a seriózní, jako je u Poláků.
Poláci v roce 2017 ustanovili parlamentní komisi pro zjištění válečných škod způsobených Německem v roce 1939 až 1945, která poté pracovala, až předložila své konkrétní výstupy. A na jejich základě právě Polsko již adresně a konkrétně vyzvalo Německo k reparačnímu plnění. Poté Poláci zřídili i samostatný institut pro válečné reparace Ústav Jana Karského, což byl polský důstojník a odborář za druhé světové války. Polský premiér Mazowiecki k tomu tehdy prohlásil: "Díky dokumentační práci nového institutu chceme doložit naše finanční nároky za škody způsobené Polsku nacistickým Německem během druhé světové války."
My v SPD se rovněž jednoznačně domníváme, že otázka německých válečných reparací vůči následnickým státům tehdejšího Československa není rozhodně uzavřená a vše je řádně podloženo Postupimskou dohodou a Pařížskou reparační smlouvou. Němci nám dluží biliony korun, které v padesátých letech minulého století přestali svévolně splácet. Jsme povinni tyto reparace po Němcích vymáhat, kromě jiného také s ohledem na památku oněch statisíc českých a slovenských obětí německé okupace a ve jménu hrdinů protiněmeckého odboje. Nesmíme se vzdát, musíme bojovat. Jsme jim tímto zavázáni. Vděčíme jim za naše přežití. Nemáme nikdo z nás sebemenší právo se nároku na reparace vzdávat. Protože pokud bychom to udělali, říkáme zároveň, že vraždit a loupit v jakékoliv cizí zemi a okupovat ji je normální a běžné, a pro agresora z toho neplynou žádné negativní důsledky, ale jen - slovy jednoho dnes už klasického českého filmu - jen samá pozitiva a sociální jistoty.
Náš přístup k otázce reparace musí být proto pečlivý a vážný. Nejprve bychom měli seriózně provést výpočet výše dlužných reparací s ohledem na vývoj poválečné inflace, měnových kurzů a podobně, zmapovat rozsah zaplacených reparací a potom vystavit konečný účet a zaslat jej do Berlína. Prvním krokem k tomu musí být vytvoření společné mezivládní česko-slovenské, protože Slovensko je také následnickým státem Československa a má tedy nezadatelné právo na svůj díl reparací, komise historiků, ekonomů a dalších odborníků, která tuto práci odvede a výši reparací doloží a definuje.
Proto navrhuji dnes tento bod ve Sněmovně projednat jako druhý v pořadí a děkuji za jeho podporu.
Dovolte mi, abych navrhl zařadit na program dnešní schůze návrh poslanců hnutí SPD na změnu zákona číslo 40/2009 Sb., trestního zákoníku, je to sněmovní tisk číslo 13. Jde o návrh zákazu propagace a šíření nenávistných ideologií. To je náš jakožto zákonodárců veliký dluh směrem k odstranění nedostatků platné podoby zákona, která neřeší otázku veřejného šíření ideologií propagujících nenávist ke skupinám osob na základě jejich rasy, pohlaví, víry, národnosti či jiných společných charakteristik. Je na čase tento nedostatek opravit a do znění zákona doplnit za termín "hnutí" pouhá dvě slova "anebo ideologií". Nejde totiž zdaleka pouze o nyní známé nenávistné ideologie, které již reálně existují, ale i o takové ideologie, které jsou známé méně, o kterých možná ještě prakticky nevíme, o ideologie, které k nám mohou být importovány v budoucnosti zvenčí, anebo takové ideologie, které mohou teprve vzniknout, ať již se budou ukrývat pod nejrůznějšími sofistikovanými názvy a -ismy.
Dejme proto naší policii, státním zastupitelstvím, soudům účinný nástroj k tomu, aby se mohly s šiřiteli nenávistných ideologií vypořádat podle práva nejenom nyní, ale i v budoucnosti. Dejme takovým šiřitelům jasný signál, že zde narazí na zákon a jako s takovými s nimi bude jednáno. Je to náš závazek vůči občanům, vůči voličům a v tom ohledu, že budeme dbát na bezpečnost této země a jejich občanům. Naši občané si bezpečí bezpochyby zaslouží. Protože pokud nějaká ideologie vyzývá k nenávisti, musíme se před ní mít na pozoru. Musíme mít účinný zákon, který nám umožní včas se jí postavit.
Zdaleka tedy nejde jen o selektivní postihování islámu, jak je nám občas podsouváno, jakkoliv islám mezi tyto nenávistné a nebezpečné ideologie nepochybně patří, patří mezi ně stejně jako třeba nacismus a jakékoliv další ideologie vyzývající k násilí a nenávisti vůči určitým skupinám osob. Islám totiž není pouze náboženství, ale jde o velmi komplexní ideologii, která řeší do nejmenších detailů je osobní život muslimů či jejich vztah k nevěřícím, která obsahuje i metodiku expanze do nemuslimských zemí formou jejich islamizace. Tato doktrína dobývání západu se v poslední době označuje jako politický islám podle imáma Chomejního.
Připomeňme zde jedno nařízení, které se táhne celým islámským učením, nepřizpůsobení se prostředí ani hostitelské zemi, neintegrování, přesvědčení o nadřazenosti muslimů na bezvěrci a jinověrci, takzvanými káfiry. Zde je i povinnost islamizace neislámských zemí a jejich ovládnutí s využitím všech nástrojů a prostředků a v jejich očí také všech slabostí demokracie. Je rozdíl mezi vzletnými a krásnými slovy některých takzvaných islamologů o přínosu islámu pro kulturu a Evropu a krutou realitu, kterou vidíme nejenom na Středním východě a v severní Africe a v islámských zemích rozervaných občanskými válkami, ale i v západní Evropě. Ta se nyní nachází v sevření bezvýchodné situace mezi brutálním násilím a terorem vyvolaným ilegální islámskou migrací a politickou korektností a také stoupajícím politickým vlivem islámských komunit a politických stran, které nyní nabývají na velké síle, protože víme, že v Německu mají stranu, která má 8 procent, ve Francii se udává 13 % procent a to už jsou velké politické síly.
Poučme se proto z chyb našich sousedů a neochraňujme ty, kdo nás chtějí zničit. Nestojí přece tolik námahy podívat se, jak vypadá z úst situace v zemích na západ od nás, kde islamisté poznenáhlu v určitých oblastech přebírají moc, kde vznikají muslimské enklávy pod nadvládou práva šaríja a jeho vymahačů a vykonavatelů a kam si místní obyvatelé, nejenom místní obyvatelé, ale také bezpečnostní složky, záchranky a hasiči bojí chodit. Vidíme zde naprosto nepochopitelnou toleranci mladistvých manželek a otevřené pedofilie, dokonce i mnohoženství, nemluvě o toleranci masového násilí na ženách, například v podobě manželského znásilňování nezletilých manželek. A koneckonců můžeme připomenout i nedávno, abych tak řekl, otevřenou aféru hromadného znásilňování mladých Britek pákistánskými gangy, které dlouho, dlouho místní justice, nechci říct, tolerovala, ale prostě dívala se jinam, což je naprosto, naprosto pobuřující a jako otec malé dcery to snáším velmi, velmi těžko.
Takže prosím tento bod zařadit na třetí místo dnešní schůze.
Ano, ten na to navazuje. Navrhuji zařadit bod pod názvem Západní Evropu válcuje islámský terorismus. To není žádná nová věc, kterou bych tady teďko objevil, protože už od roku zhruba 2000 probíhají pokusy o hromadné, hromadné teroristické útoky, vzpomenu na útoky, které proběhly v Británii a které průběžně probíhají ve Francii, v Německu, Holandsku, Belgii a kdy dlouhodobý teror vlastně provází život běžných Evropanů a mimo jiné také provokuje masovou migraci směrem na východ. Protože zejména v Maďarsku, kde vznikají celé německé a holandské vesnice je to patrné, kdy dochází k masivnímu vykupování nemovitostí. Můžeme si vzpomenout na toho, jehož jméno se nesmí vyslovit, který se první postavil islámskému teroru a násilí na děvčatech novinář Tommy Robinson a můžeme si vzpomenout na vraždu holandského režiséra Thea van Gogha, na útoky na duchovní a kostely ve Francii a nesmíme zapomenout také na války muslimských gangů ve Skandinávii, tradiční pálení aut ve Francii na pařížských předměstích, na útoky na vánoční trhy a silvestrovské oslavy, kde vedle vraždění docházelo i takřka k beztrestným sexuálním útokům na ženy.
Mohl bych pokračovat výčtem útoků, ale připomenu ty hlavní. Vystřílení pařížské redakce časopisu Charlie Hebdo a současný útok na košer obchod, který byl nedaleko, počátkem roku 2015 masakr v pařížském hudebním klubu Bataclan, útok kamionem na berlínský vánoční trh, útok autem v Londýně až po bestiální útok na maličké děti v Německu před pár dny.
Tyto útoky mají několik charakteristik společných, když pominu to, že jsou prováděny muslimy. Ta první je podivný postoj vlád a médií, které z nějakých podivných důvodů se snaží tyto útoky téměř bagatelizovat a které lze charakterizovat zhruba takto. Nenecháme se zastrašit. Nejsou všichni stejní. Měl psychické problémy. Je to dílo vyšinutého jedince. Nemá to nic společného s islámským terorismem, my to dokážeme. Není to akce organizované skupiny, je to jen mizivé procento zločinnosti, i Evropané páchají zločiny. A další je odmítání vlád i médií připustit, že pravou příčinou nárůstu teroru a zločinnosti za účasti migrantů je především nezvládnutá migrační politika. Za další je to vytrvalé mlčení médií, policií, vlád v skutečném rozsahu zločinnosti společné s islámem a toho hlavního momentu, že jakkoliv udávají procenta a nízká čísla, je zapotřebí si uvědomit, že při zvládnuté migrační politice by tato zločinnost vůbec nenastala.
Potom je navzdory růstu zločinnosti migrantů vlády států EU neustále tlačí na dovoz dalších 100 tisíců až milionu migrantů, o kterých prakticky nic nevědí, co jsou zač.
A Evropská unie ve své snaze zaplavit migranty také střední a východní Evropu, migranty, které bůhví proč označuje jako uprchlíky bez toho, že by jasně definovala, před čím vlastně prchají, tyto lidi zlegalizovala převodem na legální žadatele o azyl či pobyt a migrační kvóty přejmenovala na povinnou solidaritu a přesídlení žadatelů o azyl do zemí, které dosud nejsou tolik zasaženy migrací, viz důvodová zpráva k původnímu návrhu migračního paktu. A mlčení o tom, že se na islámskou zločinnost vůči nevěřícím dívá islámské učení jako na benefit pro jejich vstup do ráje a slibuje jim nekonečné posmrtné rozkoše.
Zatímco naše vláda odmítá vytrvale uzavřít hranice nelegální migraci, tak se soustředí na to, že opevňuje vánoční trhy, což je asi tak všechno, na co stačí, a je to naprosto zvrácený a neefektivní, neadekvátní přístup a my musíme tuto záležitost skutečně řešit. První řešení bude, že budeme vyžadovat odstoupení od migračního paktu, budeme požadovat zásadní záležitosti týkající se repatriace s odvoláním na usnesení Sněmovny z roku 2018, aby rozvojovou pomoc dostávaly jenom země, které spolupracují při repatriacích nelegální migrace. A bude nutné vyhlásit nelegální pobyt v Čechách za trestný čin, nikoliv pouhý přestupek. (Předsedající: Čas.) Prosím, aby tento bod byl zařazen jako čtvrtý na dnešní den.
Děkuji.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV