Kočka krátkouchá neboli amurská je nejseverněji žijící poddruh kočky bengálské. Obývá nehostinné oblasti Dálného Východu, kde mohou teploty spadat až k -20 °C. Typickým prostředím jsou pro ni spíše husté lesy. Pohybuje se ale také v údolí řek, lesnatých roklích a pobřežních oblastech. Setkali bychom se s ní na východní Sibiři a japonském ostrově Cušima, v Mandžusku a Koreji, kde se však ocitá na prahu vyhynutí důsledkem nepřímých otrav. Loví hlodavce, kteří pozřeli jed. Mnohem snadnější je totiž ulovit přiotrávenou kořist, což se ale stává pro kočku velmi nebezpečným. Kriticky ohrožená je také v Japonsku, kde je hlavním viníkem ztráta životního prostředí a automobilová doprava. V letech 1984-1989 byl tento druh v Číně loven pro kvalitní kožešinu. Ročně se exportovalo až 200 000 kůží převážně do Japonska. Kočka krátkouchá patří ke zvířatům s noční aktivitou. Během zimy může dosahovat hmotnosti 6-9 kg. Mláďata ve 23 dnech začínají žrát maso a po zhruba měsíci opouští doupě. Dospělí jedinci se dožívají 13 let.

Její tělo kryje hustá srst, jejíž zbarvení zůstává světlejší v zimě, tělo je mohutnější než u ostatních poddruhů, má kratší zaoblené boltce, kterým vděčí za své jméno. Loví především na zemi, ale odpočívá v bezpečí na stromech. Hlavní potravu tvoří hlodavci, ptáci, plazi, obojživelníci a mnohdy uloví i malá mláďata kopytníků. V neolitické Číně byl tento druh domestikován. Později však byla nahrazena domácí kočkou evropskou.