Naši předkové platící kožešinami či plátnem (z něhož vzniklo sloveso „platit“) by se zřejmě dosti podivili, jaký kus cesty vývoj peněz od jejich dob urazil. Formy platidel se stejně jako technika nebo medicína neustále vyvíjejí, a tak zatímco si někteří teprve zvykají užívat u pokladen platební kartu místo napěchované peněženky, jiní už jsou o krok dále a směle vyhlížejí výhodné kurzy kryptoměn na specializovaných burzách.

Po stopách yettiho

Mnoho z vás si jistě klade otázku, kde se kryptoměny (neboli také virtuální, digitální nebo alternativní měny či elektronické peníze) najednou vzaly a z čeho vlastně vznikly. Za vznikem stojí odhodlání několika počítačově velice zdatných nadšenců, kteří přišli s myšlenkou vytvořit ke stávajícímu (národně či nadnárodně) ovládanému měnovému systému paralelní nezávislou alternativu. Sestavili tedy programátorský teoretický koncept první virtuální nepadělatelné a především decentralizované měny, která splňovala klíčový parametr jejich záměru – byla naprosto nezávislá na institucích či centrálních autoritách, jež měnu regulují nebo jakýmkoliv jiným způsobem ovlivňují.

Další předností tohoto průkopnického elektronického platebního nástroje byla jeho rychlost. Zatímco tradiční peněžní transakce znamenaly poměrně vysoké finanční i časové náklady, úhradu kryptoměnami bylo za použití speciálních platebních internetových systémů možné provést během několika desítek vteřin, za citelně nižších poplatků, a navíc bez ohledu na mezinárodní hranice států. Jakými dalšími vlastnostmi, kromě již zmíněných, se ještě virtuální měny vyznačují? Je pro ně typická například:

• anonymita – s transakcemi nejsou spojeny žádné osobní a citlivé údaje
• transparentnost – veřejná databáze uvádí všechny proběhlé transakce v síti
• nízkonákladovost – poplatky za transakce jsou minimální, mnohdy dokonce dobrovolné
• soběstačnost – k převodům peněz není třeba prostředníků (bank, kreditních společností), uživatelé spolu komunikují přímo přes speciální sítě

Pro úplnost ještě dodejme, že kryptoměny nemají fyzickou podobu (konkurují tak spíše šekům, směnkám či platebním kartám – nikoliv hotovostním penězům), a z pohledu české legislativy se nejedná o měnu, ale o věc.

Zlatá horečka jménem bitcoin

Třebaže první pokusy o zavedení elektronických peněz proběhly už v polovině 20. století, jejich nejstarší, nejznámější a nejrozšířenější zástupce – bitcoin – spatřil světlo světa až v roce 2009. Vytvořila jej skupinka vývojářů zvaná Satoshi Nakamoto a zpočátku neměl prakticky žádnou hodnotu. O dva roky později se o měnu začali zajímat ekonomové a stejně dlouhou dobu poté trvalo, než vzbudila ohlas u laické veřejnosti. Za velký zájem vděčí tato virtuální měna i správnému načasování – euro touto dobou procházelo nemalou krizí, a mezi lidmi tak rostla poptávka po perspektivní alternativě. Cena bitcoinu mířila raketově vzhůru a nevídaného úspěchu se tento digitální nováček dočkal v roce 2013, kdy jej Německo uznalo jako oficiální virtuální měnu.

Láká vás si nějaký ten bitcoin alespoň zkusmo pořídit? Pokud ano, budete potřebovat počítač s připojením k internetu a peněženku – ovšem ne ledajakou, nýbrž virtuální. Virtuální peněženka je program, který propojí váš počítač s počítači ostatních uživatelů dané kryptoměny. Slouží k přijímání a odesílání digitálních mincí (podobně jako v reálném světě internetové bankovnictví), pouze s tím rozdílem, že k provádění transakcí potřebujete jediný identifikační údaj. Tím je takzvaná adresa (řetězec písmen a číslic), jejichž kombinace je pro každého uživatele unikátní. Do zadání každé transakce pak stačí vyplnit onu zmíněnou adresu spolu se zasílanou částkou a případně malý poplatek pro těžaře (o těžbě bitcoinů a investicích do nich si povíme v některém z příštích vydání). Obsluha programu je tedy uživatelsky přívětivá, v případě nákupu nových bitcoinů si však pohlídejte aktuální kurz, jehož značná kolísavost je typickým rysem všech virtuálních měn.