Sestavovat a prodávat zájezdy smí jen koncesovaná cestovní kancelář, nikdo jiný. Aby byl zájezd zájezdem, musí se podle zákona jednat o soubor služeb cestovního ruchu, který trvá nejméně 24 hodin a obsahuje alespoň dvě z těchto plnění: ubytování, dopravu, či jinou službu, která není doplňkem ubytování nebo dopravy a tvoří významnou část souboru služeb. „Zejména poslední uvedené plnění dělá při výkladu zákona trochu problémy, ale pro zjednodušení: objednáte-li si cestu po německých hradech s průvodcem a zajištěnými vstupy, bude-li trvat déle než jeden den, jedete na zájezd, i když budete přespávat jen za jízdy v autobuse,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.

K podnikání cestovní kanceláře je potřeba státní povolení, které za splnění podmínek vydává Ministerstvo pro místní rozvoj. Proces jeho získání není nejjednodušší. K žádosti je třeba doložit platné pojištění proti úpadku nebo bankovní záruku a podrobný podnikatelský záměr. „Pojišťovny si cestovní kanceláře prověřují a zvažují, zda se jim jako klienti vyplatí, nebo ne. Kdo je nepojistitelný, nemůže pořádat zájezdy. Stát tu vlastně přenesl přezkoumávání podnikatelských aktivit na jiného podnikatele, který má finanční zájem na tom, aby cizí podnikání bylo co nejbezpečnější, jinak by přišel o zisk,“ uvádí Lukáš Zelený.

Seznam cestovních kanceláří a přehled jejich pojistek vede mimo jiné Ministerstvo pro místní rozvoj. Informace o pojištění musí každý zákazník jednoduše získat. Než si zájezd objednáte, zkontrolujte si pro jistotu kancelář, se kterou uzavíráte smlouvu. Bez pojistky zájezd prodat nesmí, ale co kdyby to někdo zkusil.