Pro vznik povinnosti odvádět koncesionářské poplatky není podstatné, zda rádio či televizi skutečně využíváte. „I kdyby vám televizor sloužil jen jako polička pro suvenýry z dovolené, je-li technicky způsobilý k reprodukci televizního vysílání, musíte za něj odvádět poplatek. Rozhodující je to, zda jej vlastníte nebo máte alespoň jeden měsíc k dispozici,“ říká Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest. A vysvětluje: „Například pokud žijete v pronajatém bytě, povinnost úhrady těchto poplatků vzniká vám coby nájemci, ačkoliv je vlastníkem přijímače pronajímatel.“

Poplatníkem se stáváte ve chvíli, kdy splníte oznamovací povinnost vůči provozovateli vysílání – tedy když podáte přihlášku k úhradě poplatku. To je potřeba provést do 15 dnů ode dne, kdy vám povinnost úhrady poplatku vznikla, například nastěhováním do nového bydliště.
Měsíční poplatek za rozhlasový přijímač činí 45 korun, v případě televize je to 135 korun. Příjemcem vybraných poplatků jsou veřejnoprávní média – tedy Česká televize a Český rozhlas, které z prostředků financují svůj provoz. Přestože se nejedná o závratné částky, jistě vás potěší informace, že i když máte doma větší počet rádií či televizí, poplatek odvádíte vždy jen jeden. Zákon navíc pamatuje na ty, kterým by úhrada poplatků mohla přece jen zkomplikovat rozpočet. Této povinnosti jsou zproštěny například osoby postižené trvalou slepotou nebo hluchotou či osoby s nízkými příjmy. Tedy ti, jejichž čistý příjem za uplynulé čtvrtletí nepřesahuje 2,15násobek životního minima.