Česká republika patřila historicky mezi velmoci, ve kterých se vakcíny vyráběly po mnoho desetiletí. Už na počátku 60. let bylo tehdejší Československo vyhodnoceno jako první země na světě, kde došlo k eliminaci dětské přenosné obrny. Česká republika se vždy vyznačovala vysokou proočkovaností obyvatelstva, která napomáhala k dosažení velmi nízkého výskytu spalniček, příušnic, zarděnek, stejně tak tetanu, záškrtu a posléze dávivého kašle. Ještě v 90. letech byla naše republika v rámci rutinního očkování soběstačná.

„Nešťastná privatizace v první polovině 90. let minulého století změnila původní státní instituci Ústav sér a očkovacích látek na komerční subjekt pod názvem Sevac a.s., který majoritně vlastnil stát,“ stojí v materiálu, který máme na dané téma k dispozici.

Díky uvedenému ekonomickému procesu stát reguloval ceny vakcín a dalších přípravků, jako byly alergeny, krevní deriváty a imunopreparáty tak, že byl v té době výzkum téměř potlačen na úkor vybudování takzvané správné výrobní praxe. Ten si mimochodem vyžádal desítky miliónů korun, a to přitom ceny vakcín za jednu dávku byly v rozpětí 5-20 korun.

Tato politika klasických stran vedla k výraznému utlumení rozvoje velice cenného producenta. A nakonec v novém tisíciletí byl majoritní státní podíl ve společnosti Sevac a.s. transformován do osobního vlastnictví několika akcionářů.