„Pokud si chce stát povinnost očkování vynucovat, musí to být upraveno na úrovni zákona,“ řekl v rozhodnutí soudce NSS Jaroslav Vlašín. Jenomže manželé Čechovi pak byli postaveni před další problém. Bez očkování nechtěli přijmout jejich děti do školky. Co s tím?

Jisté je to, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (opět – i v této oblasti) rozdělilo společnost na dva nesmiřitelné tábory. Na fanatické odpůrce veškerého očkování a fanatické stoupence očkování proti všemu. Kde je víc pravdy, jak se v tom má jedinec zorientovat?

Neškodlivější je fanatismus

„Oba krajní názory jsou nebezpečné. Mají společného jmenovatele: fanatismus. Přestože se očkováním soustavně nezabývám, pacienti se mě na něj často ptají. Řešil jsem ho také u svých třech dětí. Očkování považuji za jeden z největších objevů moderní medicíny. Bez něj bychom možná mnozí nežili. Podlehli bychom obrně, záškrtu, černému kašli, tuberkulóze a dalším infekčním chorobám. Jako otec bych na sebe nikdy nevzal zodpovědnost a nedal vlastní děti očkovat minimálním, ze zákona povinným očkováním. Nechat o něm svobodně rozhodovat rodiče nepovažuji za správné. Takové očkování je totiž účinné jedině tehdy, pokud je plošné. Když by jej někteří rodiče odmítli, mohla by se proočkovanost snížit do té míry, že by došlo k narušení ochrany celé populace. Vrátit by se mohly nemoci, které už dnes prakticky neznáme. A ty by pak ohrozily i děti očkované,“ uvedl Jan Hnízdil pro ParlamentníListy.cz. Ve stejném duchu se přitom k tomuto tématu vyjadřuje i ve své aktuální knižní novince Zaříkávač nemocí (Nakladatelství Lidové noviny).