Mé stanovisko má následující:
1. Kdo jsem
Jmenuji se Karol Hrádela a vysvětlím, proč si myslím, že je nezbytné vystoupit k aktuální situaci v odborech, proč se domnívám, že mám k tomu a k dopadům stávající situace na občany co říci, jak plní největší odborová centrála své úkoly a proč pro špatné hájení zájmu lidí odborovými představiteli jsem přesvědčen, že odbory spějí k bezvýznamnosti a ke ztrátě svého smyslu existence. K mému vystoupení mne nutí obavy o budoucnost ČR a odborů v nich.
Celý život jsem chtěl pomáhat lidem. Proto jsem ihned po vystudování právnické fakulty nastoupil do odborů a působil zde jako odborový právník. Přijetí do odborů totiž neschvalovaly vyšší stranické orgány a působili zde i nečlenové komunistické strany a členové jiných stran. Já nemusel být vděčný nikomu za možnost zde působit. Množství času jsem v odborech strávil nejen ve svém zaměstnání, ale v průběhu 5 let zdarma v různých odborových pracovně právních poradnách jsem věnoval svým spoluobčanům tisíce hodin neplaceného času. Spolupomáhal jsme brigádami budovat i odborovou materiální základnu, aby v případě potřeby odbory nezávisely na státu. Zde jsem se seznámil s řadou odborářů.
Otta Svoboda, majitel jedné z největších předválečných advokátních kanceláří mne naučil, že právo není všechno, že mnohem důležitější zejména pro odboráře je morálka, nebát se a pomáhat lidem a nezradit je, přestože to může nejen přenášet výsměch. Pomoc pak může mít i tragické důsledky pro toho, kdo vystupuje proti všeobecnému přesvědčení a vůli mocných. To se stalo například advokátu Reslerovi po válce, který byl ustanoven za obhájce Frankovi.
Otta, přestože přišel o svoji advokátní kancelář a po roce 1951 již mohl pracovat pouze jako člen Krajského sdružení advokátů, miloval právo a spravedlnost. Chtěl pomáhat potřebným. Vysvětloval mi, že je nutné pomáhat i nejchudším, a to případně i zdarma a že tak dělal dokonce i před válkou. I on po odchodu z advokacie začal působit v odborech a hájil v rámci bezplatné právní pomoci odborů u soudů množství odborářů.
Právní pomoc dle mne byla v té době základním posláním odborů a bylo velkým štěstím, že ji drtivá většina odborářů nikdy nepotřebovala. Oslavy MDŽ a jiné podobné akce pouze postavení odborů snižovaly v době, kdy řada odborových funkcionářů nevěděla, jak mají postupovat při obhajobě pracujících za situace, kdy od roku 1960 byla v Ústavě zakotvena vedoucí úloha strany.
2. Proč jsem odešel z odborů
Zřejmě bych v odborech pracoval dodnes. V roce 1987 se ale stal předsedou ÚRO pozdější člen předsednictva ÚV KSČ Miroslav Zavadil a mým šéfem se stal cca v roce 1987 či 1988 bývalý pracovník ÚV KSČ. Na mém pracovišti probíhalo šetření, již nevím, zda ze strany Vysoké školy Politické či Ústavu marxismu leninismu ÚV Komunistické strany Československa. Začal se výrazněji prosazovat politický charakter odborové práce. Ztrácely se i zbytky nezávislosti odborů a svobodná diskuse. Proto jsem v roce 1988 přestal být zaměstnancem odborů. Odešel jsem pracovat do výzkumného ústavu a stal se výzkumným pracovníkem v právu. Odmítám totiž politizaci odborů a prosazování vůle mocných v odborech.
Po roce 1989 jsem se již dočasně do odborů nevrátil. Trochu mne děsil jistý amaterismus v odborech a popírání všeho z minulosti, a to i toho dobrého. V březnu 1990 se zrušilo ROH. Pokud by jeden z delegátů neupozornil, že tak, jak se navrhnul jeho zánik, tj. bez právního nástupce, že by došlo k faktickému převedení majetku odborů na stát, byly by nové odbory vznikly zcela bez jakéhokoliv majetku a zřejmě za krátko zanikly. Jak by nové odbory hájily lidi bez jakýchkoliv prostředků, na to se původně nemyslelo. Podařilo se naštěstí prosadit vznik Majetkové, správní a delimitační unie odborových svazů a mohlo se zdát, že odborový majetek je zachráněn a bude sloužit potřebám odborářů a dalších lidí. Kladu se ale otázku: Je to však skutečně tak? Neprojídáme odborový majetek a nehazardujeme s budoucností odborů? Kde jsou původní rozsáhlé odborové majetky? Mají snad odborové svazy na svých účtech miliardy? Nebo se postupuje tak, že se nedříve majetek rekonstruuje, aby se následně prodal, jako se stalo ohledně bývalé budovy ÚRO? Co je s reálnou tržní hodnotou těchto majetků a jak se postupovalo při jejich prodeji a jak se naložilo s výtěžkem z prodeje:
3. Analogie situace v odborech a levicových stranách
Situace v odborech mi připomíná dřívější situaci v KSČM. Po zvolení pana Filipa v roce 2005 jsem již 22.10. 2014 na svém Facebooku upozorňoval na negativní trendy v její činnosti obdobné trendům v našich odborech, nepředpokládal jsem změny v personálním obsazení jejího vedení a položil jsem otázku, kdy skončí ve Sněmovně. Později jsem zde 23.10.2017 napsal: „Nepřijmou-li nyní levicové strany urychlené razantní personální kroky, pak je otázka, zda budou v příštích volbách ještě v parlamentu. Řeči o tom, že se například v ČSSD musí vše vyhodnotit a projednat až v dubnu 2018, jsou cestou ke krachu. Voliči neodpouštějí zradu, nenaplněné přísliby, že budeme řešit restituce, naivní sliby, pozdní řešení vlastních chyb. Přesto však levice není největším poraženým.“ Stalo se to, co jsem předpokládal a ve volbách v roce 2021 levice do Parlamentu neprošla. Podobný vývoj, tj. razantní ztrátu významu, pak předpokládám nyní i odborům. Vývoj v odborech po zvolení stávajícího vedení má analogické projevy, jaké byly identifikované relativně krátce po zvolení pana Filipa za předsedu ÚV KSČM
4. Dopady nového vedení na hospodaření odborů
Odbory nemohou hájit lidi a pomáhat jim bez prostředků. Potřebují zdroje, a to nejen z členských příspěvků, ale i z výnosu vlastního majetku a z dotací.
4.1 Dotace
Od roku 2 000 do roku 2 023 obdržela ČMK OS dle registru dotací přes 386 milionů korun,
https://red.financnisprava.cz/registr-dotaci/prijemci/902e633a-f0e6-4a82-ab02-abab0868c2c5
tj. za 24 let v průměru necelých 15,3 milionu ročně.
Za srovnatelné období získala Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů, právní nástupce ROH, necelých 243,5 milionu Kč.
https://red.financnisprava.cz/registr-dotaci/prijemci/4a1193ae-d072-4d0a-866c-34e0ffaa88ce
Poslední dotace byla Dotace na programy podpory ochrany dětí a mládeže v roce 2019 ve výši cca 14,3 milionu korun.
https://red.financnisprava.cz/registr-dotaci/prijemci/4a1193ae-d072-4d0a-866c-34e0ffaa88ce/obdobi
4.2 Jaký je vývoj dotací od dubna 2014, kdy v zásadě nastoupilo stávající vedení?
Průměrná výše dotací je necelých 17,7 milionů ročně, což s přihlédnutím k inflaci a k celkovému nárůstu dotací odpovídá průměru dotací v minulosti.
Snad nejvíce dotací ve své historii dostala ČMK OS v roce 2022, tj. v roce, kdy v květnu oznámil její předseda kandidaturu na prezidenta. Tehdy obdržela ČMK OS v rámci 4 dotací 56,6 milionů. V následujícím roce 2023 ČMKOS po jeho odstoupení 8. ledna 2023 obdržela dvě dotace v podprůměrné výši cca 13, 6 milionu.
https://red.financnisprava.cz/registr-dotaci/prijemci/902e633a-f0e6-4a82-ab02-abab0868c2c5/obdobi
Dotace tak nejsou zanedbatelné a odborech by mělo být hodně slyšet. Je tomu však tak a zejména v poslední době? Jaké je odborové hospodaření?
5. Odborové hospodaření
Měl bych být schopen se orientovat v hospodaření odborů nejen proto, že jsem člen odborů, že jsem absolvent vysoké školy, že mám PhD., že vyučuji na vysoké škole, ale především proto, že jsem podnikatel. Spravoval jsem majetky v řádu přesahujícím jednotky miliard. Pochopit odborové hospodaření jsem však nezvládl.
Podívejme se například na dokumenty ze Sbírky listin rejstříkového soudu.
5.1 Výkazy zisku a ztrát
k 31.12.2016 L 1002/SL8/MSPH –
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=49472758&subjektId=737679&spis=322906
Z výkazu zjistíme, že v roce 2016 dle položky 78 činily členské příspěvky 28,7 mil. a dle písmena C byl výsledek hospodaření před zdaněním téměř 4 miliony korun.
k 31.12.2020 a L 1002/SL28/MSPH
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=68098485&subjektId=737679&spis=322906
V roce 2020 se zvýšily příjmy z členských příspěvků na cca 32,7 milionu (řádek 78). Dle písmena C byl výsledek hospodaření před zdaněním cca 6,5 milionu., takže hospodářský výsledek byl o něco málo horší, než by odpovídalo nárůstu příjmů z členských příspěvků proti roku 2016 a tehdejší inflaci.
k 31.12.2022-L 1002/SL40/MSPH
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=77560946&subjektId=737679&spis=322906
Podle výkazu za tento rok pod písm. C již vidíme ztrátu ve výši necelých 2,4 mil. korun, a to přes skutečnosti, že členské příspěvky již dosáhly výše 33,5 mil. korun (řádek 46).
5.2 Rozvaha
Rozvaha 2016–L 1002/SL7/MSPH
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=49472758&subjektId=737679&spis=322906
Z čísla řádku 94 zjistíme, že částka nerozděleného zisku či neuhrazené ztráty minulých let odpovídala 15,343 milionů Kč. Stále stejnou výši nerozděleného zisku či ztráty uplynulých let pak uvidíme i přes rozdílné výsledky hospodaření i v dalších letech.
Rozvaha 2020–L 1002/SL27/MSPH
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=68098474&subjektId=737679&spis=322906
Rozvaha 2022–L 1002/SL41/MSPH
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=77560947&subjektId=737679&spis=322906
5.3 Jak rozumím odborovému hospodaření
Odborové hospodaření prostě nechápu. Nerozumím, proč je stále stejná výše nerozděleného zisku či neuhrazené ztráty, jak jsou v účetních dokladech zachyceny dotace uváděné v rejstříku dotací. Nevím, proč v roce 2022, kdy odbory dostaly snad nejvíce dotací ve své historii, pravděpodobně poprvé hospodařily se ztrátou, jak je možné, že v tom samém roce dle rozvahy zveřejněné na str. 15 Výroční zprávy za 2022 dokonce hospodařila i Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů vlastnící zbývající majetek ROH včetně vysoce lukrativních budov v Praze se ztrátou téměř 42 milionů, přestože v nich nesídlí odborové organizace a mají být tržně využívané:
L 2405/SL19/MSPH
https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=77501376&subjektId=739080&spis=324309 Výroční zprávy
6. Co dělají odbory a jaký je počet odborářů?
Českomoravská konfederace odborových svazů se ve své výroční zprávě za rok 2022
L 1002/SL39/MSPH https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=77560945&subjektId=737679&spis=322906
se chlubí zvýšením minimální mzdy, kolektivním vyjednávání s tím, že: „Kde působí odborové organizace, tam je v průměru mzda vyšší o více než 17 % vyšší než tam, kde odbory nepůsobí, nerovnost ve mzdách žen a mužů o 5 p. b. nižší a pracovní doba o hodinu měsíčně kratší.“, přiznávají v ní správně, že mzdy u nás neodpovídají produktivitě práce atd.
Osobně mi v ní chybí nejenom vyhodnocení důvodů špatné ekonomické situace, údaje o množství členů v 31 svazu, o dotacích, o vztahu odborů a z hlediska odborů o zpackané volbě prezidenta, ale zejména o tom, co by měly odbory skutečně dělat.
Možná by se dalo pochopit, že odbory nehospodaření ekonomicky, pokud by jejich majetek sloužil odborům a odbory plnily své hlavní poslání. Základem všeho je boj za to, co je skutečně zásadní a ne jen natahování rukou po penězích. Být odborářem, přestože to většinou není pravda, je často chápáno jako být vyžírkou.
Pokud by odbory dělali svoji práci dobře, neklesala by členská základna.
Podle ČSÚ v roce 2020 v ČR pracovalo přes 4,2 miliony osob dle průměrného evidenčního počtu zaměstnanců.
Kolik bylo v ČR odborářů, to nedokážeme věrohodně zjistit. Lze mít vážné pochybnosti o celkovém tvrzeném počtu odborářů.
Vláda uvádí, že: „Rada hospodářské a sociální dohody České republiky je společný dobrovolný, dohadovací a iniciativní orgán vlády, odborů a zaměstnavatelů pro tripartitní vyjednávání, se sídlem na Úřadu vlády ČR, s cílem dosáhnout shody v zásadních otázkách hospodářského a sociálního rozvoje. Vzhledem k tomu, že jde o třístrannou dohodu, používá se též název „tripartita“.
https://vlada.gov.cz/cz/ppov/tripartita/tripartita-139224/
Na webu Tripartity je uvedeno: „ČMKOS je v ČR největší odborovou konfederací, která sdružuje 35 profesních odborových svazů a cca 800 000 členů. Tato konfederace je členem Mezinárodní konfederace svobodných odborů (MKSO). Převážná většina odborových svazů sdružených v ČMKOS se stala členy příslušných mezinárodních odvětvových organizací (tzv. Sekretariátů – ITS), které existují při MKSO a úzce s ní spolupracují. ČMKOS je dále členem Evropské odborové konfederace, Mezinárodní organizace práce a spolupracuje např. s Odborovým poradním orgánem při OECD (TUAC) apod.“
https://www.tripartita.cz/odbory/
Tyto údaje jsou zarážející, když na webu ČMK OS je uvedeno: „Českomoravská konfederace odborových svazů je největší odborovou centrálou v České republice. ČMKOS je dobrovolným, otevřeným a nezávislým demokratickým sdružením 31 odborových svazů, jehož posláním je ochrana mzdových, pracovních a životních podmínek a práv zaměstnanců. Jako jeden ze sociálních partnerů se aktivně účastní tripartitních jednání s vládou a zaměstnavateli v rámci Rady hospodářské a sociální dohody ČR. ČMKOS je rovněž členem Evropské odborové konfederace (ETUC), Mezinárodní odborové konfederace (ITUC) a Odborového poradního výboru při OECD (TUAC).“
https://www.cmkos.cz/cs/obsah/219/aktualne
Když se liší počet svazů, jak je to s počtem odborářů? I to je velká otázka. Běžně se tvrdí: „ČMKOS je s 31 svazy s asi 270.000 členů největší odborová centrála v zemi. Dočasně ji řídí místopředsedkyně Radka Sokolová.“
Relevantní údaje o počtu odborářů nezjistíme ani na webu ČSÚ a pravděpodobně ani nikde jinde. Zdá se, že je nejspíše pravdivé tvrzení, že míra odborového sdružení v ČR je v porovnání s jinými zeměmi EU poměrně nízká a že v roce 2020 klesla pod 20 % (kéž by jen mírně pod 20 %). To je vnímáno jako oslabení pozice odborů při prosazování zájmů pracujících. Tvrzení, že nízká míra odborového sdružování je způsobena řadou faktorů, jako je globalizace, individualizace práce a klesající vliv tradičních průmyslových odvětví je nesmyslné, protože to by platilo v celé EU, a nejen v ČR.
Odborové svazy jsou tradičně silné v průmyslových odvětvích, ale méně zastoupeny v sektoru služeb a v oblasti tzv. "bílých límečků", kde jsou však většinou i výrazně menší pracoviště. To vede k tomu, že zájmy těchto profesí nejsou dostatečně hájeny. Někteří odboráři jsou vnímáni jako příliš politicky angažovaní, což může zpochybnit jejich objektivitu a nezávislost, ale z druhé strany by mohlo prospět odborům, pokud by i jako politici skutečně odboroví představitelé bojovali za lidi.
Odbory jsou zcela právem kritizovány za to, že se dostatečně neadaptují na měnící se svět práce a nenabízí atraktivní programy a služby pro mladší generace, že nedostatečně vysvětlují problémy lidí, a to i například na webu ČMKOS. Z odborů se pomalu ale jistě vytrácí demokracie. O tom včetně nepružnosti a nedostatečného využívání možnosti informování o stanoviscích odborů svědčí i formální web ČMKOS.
7. Co by měly skutečně odbory dělat
Je diametrální rozdíl mezi tím, co by měly odbory dělat a co skutečně dělají. Tradičním principem odborové práce je princip odborové solidarity spočívající v zásadě: Jeden za všechny a všichni za jednoho.
Odbory nesmí jenom bojovat v místních podmínkách například za mzdy. To je hezké, je však nebytné vyhodnocovat i reálnou ekonomickou situaci zaměstnavatele, aby případný úspěch v kolektivním vyjednávání nevedl k zániku zaměstnavatele a ztrátě zaměstnání nejen „úspěšných“ odborářů. Zejména je však nezbytné se zaměřit na to, co je skutečně zásadní pro lidi.
Když nebudou lidé žít, když nebudou mít na jídlo a bydlení a nebudou mít relativní jistotu možnosti pracovního zapojení, pokud vynaloží určité úsilí, když nebudou zdraví, když jejich děti nebudou mít reálnou naději na kvalitní vzdělání a nebudou mít jistotu slušných sociálních podmínek nejen v zaměstnání, ale i po tom, co jim zdraví neumožní pracovat, když nebudou mít pocit elementární spravedlnosti a jistoty, tak je veškerá ostatní odborová práce zbytečná.
Pokud se odbory zaměřují především na platové otázky, nevyhodnocují minulost. Stačí si připomenout úlohu nezávislých polských odborů Solidarita a její požadavky.
Z výše uvedeného mi vyplývá, na co se hlavně mají odbory zaměřit. Uvedu jen několik příkladů, co v těchto zásadních věcech dělají a co nedělají.
7.1 Boj za život
Pokud chceme žít, musíme se bránit jak proti vnějšímu, tak i vnitřnímu nepříteli. To zahrnuje jak výdaje na armádu, tak na civilní obranu a bezpečnostní složky včetně vězeňství. Jaká je realita? Zatímco za první republiky, když hrozilo ohrožení státu, tak se budovala zejména opevnění, kryty a podporovaly armádní součásti, které mohly chránit obyvatele tam, kde žijí. Vláda přijala řadu opatření na ochranu obyvatelstva před hrozícím bombardováním a dalšími válečnými riziky. Byly budovány protiletecké kryty a existovaly známé evakuační plány. Byly šířeny informace o tom, jak se chovat v případě leteckého poplachu a dalších mimořádných situací.
Události na Ukrajině nás učí, že chránit obyvatele je nezbytné, protože nelze zcela zabránit tomu, aby nebyli lidé ohroženi nálety. Tomu nezabrání žádné letectvo. Místo ochrany obyvatelstva však pořizujeme tanky a letadla a zatěžujeme rozpočet státu na mnoho let dopředu. Jde nejen o transportní letadla
, ale zejména o letadla využitelná ve válce k přímému boji kdekoliv na světě ve velmi krátkém čase.
Především je kritizováno pořízení pro armádu 24 letounů F-35 za 150 miliard korun.
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/cesko-podepsalo-nakup-letounu-f-35-345447
Možná však nákupy, ke kterým odbory mlčí, mají jiný význam než ochranu obyvatel ČR. Pokud by se nepodařilo uchránit obyvatele našeho státu při hypotetickém konfliktu na našem území, a pan premiér již prohlásil, že jsme ve válce, tak lze aspoň těmito zbraněmi chránit naše spojence a jejich obyvatele, kteří působí dál od místa konfliktu. Je však toto hlavní cíl, pro který by měla být vyzbrojovaná naše armáda?
Neměly by odbory vyvíjet tlak při vynakládání prostředků na obranu v širším slova smyslu na budování systému civilní obrany u nás a při přímém financování armády na příjmy vojáků, z nichž mnozí riskují své životy za částku v průměru převyšující průměrný příjem o cca 1000 Kč měsíčně, a to za situace, kdy civilní zaměstnanci tohoto průměru ani nedosahují?
Proč odbory netlačí na ochranu našich životů nevím. Rozumím, že máme spojenecké závazky, že naše zbraňové systémy mají chránit naše spojence, že jejich obyvatelé nám budou vděčni za pořízení zbraní a že jsou důležité hlasy těch z nich, kteří žijí v zahraničí. Mnozí z nich (ale ne Sudeťáci) mají získat státní občanství podle sněmovního tisku 1042, s kterým vláda vyslovila souhlas, a to ve spojení s korespondenční volbou, kterou chce vláda též zavést dle sněmovního tisk 39: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, a některé další zákony. Takto z odhadovaného počtu Čechů v rozsahu cca 2,5 až 3 miliony osob, získáme čtvrtinu a možná i více potencionálních nových voličů, z nichž mnozí v ČR nikdy nebyli, ale kteří ovlivní to, kdo u nás bude vládnout, co bude ČR pořizovat a na co ti z nás, kdo zde žijeme budeme vynakládat prostředky. Ty pak mohou pořízené zbraně chránit.
Nejvíce Čechů žije v:
Německu: cca 800 000,
Spojených státech amerických: cca 300 000,
Velké Británii: cca 150 000,
Rakousku: cca 100 000,
Švýcarsku: cca 50 000.
Odbory by měly hájit zejména obyvatele žijící přímo v ČR a nemlčet k tomu, co ohrožuje jejich životy. Odbory by měly dbát o odstranění nežádoucí situace, kdy v České republice neexistuje jednotná databáze s aktuálním pokrytím obyvatelstva kryty civilní obrany. Informace o krytech spravují obce a kraje, a jejich dostupnost a stav se liší v závislosti na lokalitě. Kdo z odborářů ví, kam se schovat v případě ohrožení svého života i své rodiny, a hlavně jaká je kapacita těchto krytů? Ne každý žije v Praze, kde je metro či tunel Blanka, ale ani kryty v Praze nepostačují.
Podobně podceněna je i vnitřní ochrana obyvatel, a to jak v rámci financování policie, justice atd.
7.2 Boj za pracovní podmínky
Odbory odvádí velmi slušnou práci zejména na místní úrovni v boji za pracovní podmínky. V minulosti naše centrála dobře zorganizovala i kampaň Konec levné páce. Příliš se však soustředila na platové otázky zaměstnanců. Zapomenulo se na podmínky pro práci odborů. Odbory nově mají zapisovat do státní databáze údaje o svých funkcionářích atd.
Největší chybou ČMK OS je, že dostatečně neuplatňuje odborovou solidaritu, nevystupuje proti omezování odborů na státní úrovni, a to bez ohledu na to, kterých odborářů se věc týká. Ministr zemědělství prohlásil: „To, že bych teď konkrétní kroky nebo změny, které v oblasti zemědělství v ČR plánujeme, komunikoval nebo konzultoval s panem Dufkem, nepovažuji za důvodné. V tom jednoznačně jednám s těmi třemi nevládními organizacemi (Agrární komora, Zemědělský svaz, Asociace soukromého zemědělství), to jsou pro mě partneři, ti jsou pro mě důležití. Nikoliv pan Dufek“
Jinými slovy řekl: „Budu se bavit jen se zaměstnavateli a s podnikateli a s jejich organizací, odbory mne nezajímají. Co je mi po předsedovi Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR a zároveň předsedovi Asociace samostatných odborů ČR.?
O tomto ohrožení tripartity a odborů se nic nedozvíme dokonce ani na webu ČMK OS. Pokud by někde na Západě se takto ministr vyjádřil na adresu odborů, pokud by je ignoroval, nastaly by velké protesty.
7.3 Boj za děti a naši budoucnost
Výchova našich dětí a vnoučat je ve vážném ohrožení. Pedagogické sbory stárnou.
Dne 12. září 2023 zveřejnila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (zkráceně OECD z angl. Organisation for Economic Co-operation and Development) každoroční zprávu o stavu vzdělávacích systémů zemí OECD Education at a Glance 2023 – Pasáž věnovanou České republice mající charakter poznámky k zemi poskytuje přehled klíčových charakteristik vzdělávacího systému v České republice. Vychází z údajů z publikace Education at a Glance 2023 „Country note” pro Českou republiku a dá se najít na webu OECD. Najdete v ní přibližně toto: „Všechny země OECD a partnerské země věnují na vzdělávání značnou část své domácí produkce. V roce 2020 vydaly země OECD v průměru 5,1 % svého hrubého domácího produktu (HDP) na primární až terciární vzdělávací instituce. V České republice činil odpovídající podíl 4,5 %. HDP, z čehož 23 % bylo určeno na primární vzdělávání, 28 % na nižší sekundární vzdělávání, 24 % na vyšší sekundární vzdělávání a 25 % na bakalářské, magisterské a doktorské nebo rovnocenné vzdělávání... Financování vzdělávání v absolutních číslech je silně ovlivněno úrovní příjmů jednotlivých zemí. Země s vyšším HDP na obyvatele obvykle vynakládají na jednoho studenta více než země s nižším HDP na obyvatele HDP na obyvatele. Ve všech úrovních od základního až po terciární vzdělávání vydává Česká republika např. 11 846 USD ročně na jednoho studenta denního studia (upraveno podle kupní síly), zatímco průměr OECD činí 12 647 USD.“
https://www.oecd-ilibrary.org/sites/9017362a-en/index.html?itemId=/content/component/9017362a-en
V souvislost s prohlášením renomované instituce měly odbory jasně ukázat nepravdu v tvrzení premiéra, že: „Hlavní problém není v penězích. Česká republika dlouhodobě vydává na školství podobnou částku ve vztahu k HDP jako jiné vyspělé země. Přesto převládá názor, že naše školství v mnohém zaostává a není schopno udržet krok s moderními trendy.“
Odbory se nechávají vmanipulovat do situace, že kritikou školské politiky vlády bojují za platy zaměstnanců škol. Tolerují tvrzení, že je školství dobře financované, ale opak je pravdou. V roce 2020 odpovídaly výdaje na školství 88,24 % průměrných výdajů zemí OECD. Větší procento HDP na školství věnuje i řada zemí Afriky a Ameriky, a to včetně druhé nejchudší země Latinské Ameriky – Kuby. Pokud by stát vynakládal na školství tolik jako jinde, byly by diskuse o platech ve školství zcela zbytečné. Prostě by byly prostředky na zaměstnance škol.
Odbory bojují za mzdy, a ne za celkové financování školství, takže vysokoškolsky vzdělaní mladí lidé ze školství odchází a mnozí pedagogové jsou jen hlídači.
Odbory nesou spoluodpovědnost za to, že neukazují pravé kořeny problémů, že se nepravda vládními činiteli vydává za pravdu a za to, že podfinancované školství ohrožuje prosperitu státu a to, že proti armádním výdajům se výdaje na školství zvýšily nepatrně.
Zatímco v roce 2010 byly výdaje na armádu ve výši 1,12 % státního rozpočtu,
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-487
tak nyní jsou schválené ve výši 6,90 % (tj. 616,07 %)
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2023-433
a výdaje na resort školství vzrostly z 10,57 % na 12,27 % (tj. 116,08 %). Zvýšil se přitom počet dětí a zejména dětí vyžadujících specifickou péči.
K 1. lednu 2024 bylo v České republice 28 000 vojáků z povolání a 4 500 aktivních záloh. Celkový počet rezervistů se pohybuje okolo 11 000. Tyto počty se mají zvyšovat.
V roce 2023/2024 navštěvovalo základní školy v České republice 964 500 žáků. Očekává se, že v roce 2024/2025 se počet žáků mírně sníží na 962 000. V roce 2023/2024 navštěvovalo střední školy v České republice 446 000 studentů. Očekává se, že v roce 2024/2025 se počet studentů mírně zvýší na 448 000. V roce 2023/2024 studovalo na vysokých školách v České republice 290 100 studentů. Očekává se, že v roce 2024/2025 se počet studentů mírně zvýší na 292 000.
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2405577
Je zde jistý nepoměr mezi výdaji na děti a na vojáky.
Odměna učitelů zakotvená zákonem je výrazně nižší než průměrný příjem jejich vrstevníků se stejným vzděláním a ani není naplněna.
V roce 2023 vydal ČSU publikaci Mzdy učitelů v regionálním školství 2012-2022, tj. posuzoval mzdy učitelů ve školách zahrnujících školy mateřské, základní, střední a vyšší odborné školy. Naprostá většina učitelů působí ve veřejných školách.
Na str. 7 je uvedeno, že výdělky učitelů odpovídaly 110% průměrné mzdy a ve srovnání se mzdou vysokoškolských zaměstnanců jejich mzda odpovídala 73 %, přičemž nominální růst byl v roce 2022 výrazně menší než v předchozích letech a jejich mzdy reálně poklesly o 11,4 %.
Na webu Českého statistického úřadu je uvedena struktura mezd zaměstnanců pro rok 2022. Zde je i tabulka A4 obsahující údaje o mzdě zaměstnanců dle vzdělání v roce 2022.
Podobně byla zpracovaná i tabulka i za rok 2021, kde je stejná tabulka.
https://www.czso.cz/csu/czso/struktura-mezd-zamestnancu-2021
Při přepočtení údajů z tabulek ČSÚ lze vypočíst i skutečné poměry příjmů v závislosti na dosaženém vzdělání. Z nich vyplývá, že dlouhodobě se pohybuje příjem vysokoškolsky vzdělaných osob kolem 150 % průměrné mzdy. Pokud premiér uvádí: „Učitelům jsme garantovali jako jediné skupině tohoto typu zákonem 130 procent průměrné mzdy,“,
tak jinými slovy tvrdí. „Jednáme s učiteli stejně, jako s nimi jednali komunisté a garantujeme jim bídu. Pokud chtějí mladí učitelé zakládat rodiny, tak ať odejdou pracovat mimo školství, nebo ať si najdou jiné zaměstnání a nevynakládají čas na výchovu našich dětí a vnuků mimo svoji řádnou pracovní dobu. O kvalitní výchovu dětí nestojíme.“
Nejde jen o financování zaměstnanců škol, ale i o pomůcky, techniku, ale i stravování dětí a jejich podporu ze strany škol. K tomu se odbory skoro nevyjadřují, přestože bez technického zázemí nebude výuka na úrovni doby.
Na straně 6 publikace České školní inspekce Zajímavosti českého vzdělávání. Vybrané faktory ovlivňující podmínky, průběh a výsledky vzdělávání pohledem pěti let sekundárních analýz z roku 2022je uvedeno: „Výsledky v matematice silně souvisí s rodinným zázemím žáka (dále jako „SES“) a průměrným SES třídy, kterou žák navštěvuje. doporučit lze systematickou podporu škol v problematických regionech a škol, které vykazují nižší průměrný SES. … Žáci, kteří při příchodu do školy často pociťují hlad nebo únavu, dosahují průměrně nižšího skóre v testu z matematiky. Kromě socioekonomického statusu tak hraje roli i výchova, denní režim a životní styl žáků.“
Materiální podmínky našich dětí a nedostatečná podpora nejslabších ze stran škol tak ohrožují nejen děti, ale i další rozvoj státu.
7.4 Boj za slušný důchod
Velmi zklamaly odbory v souvislosti s důchodovou reformou. Je pravdou, že jí z jedné strany kritizovaly,
z druhé strany však vůbec nevyužily možnost podpořit jako „amicus curie“ návrh poslanců hnutí Ano ve věci důchodů na Ústavní soud, ač v případě potřeby tak jindy jiné subjekty a dělají. Amicus curiae (latinsky "přítel soudu") je institut, který umožňuje osobám či institucím, které nejsou účastníky soudního řízení, sdělit soudu svůj názor na projednávanou věc. V České republice není institut amicus curiae výslovně upraven v žádném zákoně, ale Ústavní soud jej ve své judikatuře připustil.
Místo, byť případně i neúspěšné snahy o informování Ústavního soudu o základních problémech důchodové reformy, podpořil předseda ČMK OS jednu z hlavních tvůrkyň důchodové reformy v její kandidatuře na prezidentku České republiky. Lze pochopit, že muž podpoří osobu, která je „žena, navíc mladá, k tomu i pohledná.“ což je dle ní její největší handicap.
Hůře však jako odborář mohu pochopit, že předseda ČMK OS podpoří osobu, která takovouto asociální důchodovou reformu prosazovala, a i nyní prosazuje.
https://www.irozhlas.cz/ekonomika/duchody-reforma-spidla-nerudova_2311212053_mst
A tak i díky odborům dochází k omezování růstu důchodů. Ústavní soud naší chybou tvrdí
že je nutné zohlednit i časové hledisko: „aby se důchodci mohli nové situaci přizpůsobit.“ Již vidíme 80leté důchodce, jak se budou připravovat na snížení své životní úrovně.
Samozřejmě nelze očekávat, že reálná hodnota důchodů zůstane vždy zachována, ale pak by se mělo i vyhodnocovat, zda je její snížení proporcionální k snížení příjmu ostatních skupin včetně ústavních činitelů a samozřejmě i soudců. Odbory vůbec Ústavní soud neupozornily, že důvod pro krácení důchodů souvisel s politikou vlády, která mj. výrazně se podílela na inflaci nezastropováním cen (nezmíněno ani ve stanovisko odborů k důchodové reformě), jako se dělo jinde ve světě. Tím si vláda vytvořila příjmy z daní, které by při zastropování neměla. Zejména neupozornily odbory soud a veřejnosti na to, že špatný stav důchodové účtu nesouvisí jenom s výdaji, jak se běžně tvrdí, ale především s tím, kolik je plátců a kolik platí. To se vůbec na Ústavním soudu neřešilo ave svém stanovisku to ČMK OS obsahově zmiňoval v zásadě jen v jedné větě. Když byla obdobná situace za Husáka, byla přijata propopulační opatření. Podle údajů ČSÚ za první tři čtvrtletí roku 2023 se narodilo 69 200 dětí, což je oproti stejnému období roku 2022 pokles o 8 600 dětí (přibližně 11 %). Pokud by se tento trend poklesu udržel i ve čtvrtém čtvrtletí, pak by se jednalo o nejnižší počet narozených od roku 1997. Nelze se pak divit obavám z financování důchodů, když vláda nepodniká dostatečně razantní propopulační opatření. Zemřelých je přitom výrazně víc, než se narodí dětí.
https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-1-3-ctvrtleti-2023
8. Boj za spravedlnost
Spravedlnost není pro odbory zásadní jen v platových otázkách, ale i při ochraně práv lidí v soudních a jiných řízení. Odbory by se měly postavit riziku zneužívání moci, a to nejen ze strany zaměstnavatelů, ale i státu. Trochu tomuto riziku brání zapojení veřejnosti do soudního rozhodování. Nejvyšším soudem sepsána Zelená kniha justice
: https://www.nsoud.cz/judikatura/ns_web.nsf/Zelen%C3%A1%20kniha%20justice.pdf
správně uvádí: „Účast laického prvku na soudním rozhodování je v evropském právním prostředí poměrně silně zakotvena. Setkáváme se s ním jak v trestní, tak v civilní větvi soudního řízení, přičemž právní úprava České republiky v zásadě nevykazuje žádné větší, resp. výraznější koncepční odchylky od modelů, které nalézáme v jiných evropských státech. Stávající model české právní úpravy předpokládá účast laického prvku na prvním stupni trestního soudního řízení a na prvním stupni rozhodování o pracovněprávních sporech. Z tohoto uhlu pohledu stojí na pomezí dvou extrémnějších variant právního řešení (úprava neobsahující institut přísedících a úprava obsahující senáty složené jen z přísedících). S ohledem na historickou zkušenost a relativně uspokojivé výsledky, které současný model uplatňovaný v České republice přináší, se domníváme, že by nemělo docházet k jakýmkoliv zásadním změnám stran právní úpravy postavení přísedících.“
Nyní však vidíme za mlčení odborů snahu o likvidaci kontroly státní moci veřejností v soudnictví, a to i v pracovněprávních věcech.
https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=598 a https://www.psp.cz/eknih/2021ps/stenprot/092schuz/bqbs/b04701601.htm
Odbory ani nekritizovaly špatné podmínky pro ty, co spolurozhodují se soudci mj. v pracovněprávních věcech. Přísedící lze rozdělit na:
1. kategorie – zaměstnanci, tj. přísedící, kteří jsou v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru – ti dostávají průměrný výdělek od svého zaměstnavatele, kterému to refunduje stát – v praxi svému zaměstnavateli nevytváří jakoukoliv nadhodnotu a fakticky mu komplikují jeho činnosti, aniž by zaměstnavateli za tuto komplikaci stát poskytl jakoukoliv jinou výhodu. I to je důvod, proč není mnoho zaměstnavatelů ochotno zaměstnávat přísedící a zabezpečovat jejich pracovní růst-
2 kategorie – podnikatelé, tj. přísedící, kteří nejsou v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru, jsou však výdělečně činní. Jim přísluší náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí v jimi prokázané výši, nejvýše však 80 Kč za hodinu nebo 680 Kč za jeden den, pokud mohou svůj ušlý příjem prokázat, jinak jim náleží náhrada ušlého výdělku v částce 28 Kč za hodinu, nejvýše však 238 Kč za jeden den. Pokud by přísedící podnikatel existenčně závislý na svém podnikání působil ve funkci přísedícího celých 20 dnů v roce, tj. v rozsahu jednoho kalendářního měsíce, obdržel by maximálně 20x680 Kč, tj. 13.600,00 Kč, tj. méně, než je průměrná mzda v ČR v roce 2024 ve výši: 43 967 Kč. Na výdaje spojené s jejich podnikáním jim nikdo nepřispěje, přestože vznikají nezávisle na tom, zda podnikají či vykonávají funkci přísedícího.
3. kategorie osoby bez vlastních příjmů - tj. zejména studenti, nezaměstnaní, a především nepracující důchodci z nichž mnozí vykonávali funkci v minulosti v první či druhé kategorii. Tito nedostávají kromě paušální náhrady za výkon funkce přísedícího fakticky nic zvláštního, přestože věnují státu svůj čas a v jistém smyslu i zdroje.
Paušální náhrada za výkon funkce přísedícího přísluší všem kategoriím přísedících a přísluší za každý den jednání za výkon jejich funkce ve výši 150 Kč, tj. ve výši 3000 Kč ročně, protože mají soudit zpravidla 20 dnů v roce. Je logické, že faktické výdaje přísedících mohou být i větší, ale přece jenom musí být nějaký racionální limit za situace, kdy se takovéto výdaje obtížně prokazují, přestože existují.
Odbory tak nepodporují spravedlnost pro ty, co spolurozhodují v pracovněprávních věcech.
9. Co dál
Na základě dlouhodobé analýzy činnosti odborů předpokládám, že ani u odborů na jejich dnešním sněmu nedojde k zásadní změně v personálním složení vedoucích představitelů ČMK OS. Tomu nasvědčuje i příprava sněmu:
a) s mimořádně krátkou lhůtou pro nominaci kandidátů na funkce předsedy a místopředsedy
https://www.cmkos.cz/cs/obsah/219/brifink-po-jednani-rady-cmkos-18-brezna/335392,
b) výsledky stávajícího vedení,
c) to, že na funkci předsedy je jediný kandidát a na funkci místopředsedy s výjimkou jedné nominace je též jen jeden kandidát, a to z řad vedoucích představitel ČMK OS, kam nastoupil za stávajícího předsedy, o něčem vypovídá.
Moc proto neočekávám, že odbory na dnešním sněmu vyhodnotí, čeho vlastně dosáhly a zda mají pokračovat v sebedestrukčním nekoncepčním působení či prosadit změnu. Spíše se domnívám, že podobně jako se stalo například u komunistů při sporech o předsedu Filipa, že se odboroví představitelé rozhodnou pro zachování stávajícího stavu dle hesla. „Po nás potopa“.
Mohli by například odboroví funkcionáři odložit volby či zvolit dočasného místopředsedu, pokud by již JUDr. Samek nebyl ochoten působit ve vedení pro zachování alespoň dvojčlennosti, ale toto nepředpokládám. Statut ČMK OS přitom nevyžaduje při podepisování za ČMK OS podpis dvou členů, ale předsedy a případně místopředsedy pověřeného zastupováním předsedy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
