Veřejnost dostala naléhavý vzkaz, že to ženy-umělkyně v současné době nemají v České republice vůbec jednoduché. Mám tím na mysli vystoupení režisérky Darii Kashcheevy na předávání cen České filmové a televizní akademie. Je to téma, o němž se v uměleckém prostředí nějakou dobu hovoří, nebo bylo vytaženo pro mnohé lidi z branže zčistajasna?
Upřímně řečeno nevím, zda se o tomto tématu v uměleckém prostředí mluví, já jsem se žádné takové debaty nezúčastnil. Stejně tak jsem až do předávání cen akademií netušil o existenci této paní režisérky. V každém případě, co mohu s jistotou říci, a je to všeobecně dostatečně známo, že její starší, úspěšnější a známější kolegyně, které toho natočily poměrně dost, skloubily práci a mateřství bez toho, že by tuto přirozenou součást běžného lidského života nějak démonizovaly.
Osobně se domnívám, že tato dáma svým vystoupením ničeho nedosáhla. Pokud by chtěla toto téma skutečně řešit, tak si může třeba založit další dotovanou neziskovku, nebo se stát součástí již nějaké stávající a dělat na tématu každodenně.
Její řeč při předávání cen tedy byla mírně řečeno poněkud scestná?
Jako režisérka, namísto toho, aby poškozovala práci svého kolegy, zkušeného profesionála a velmi slušného člověka, režiséra přenosu, Michaela Čecha, mohla sama natočit nějaké video a šířit si jej na všemožných platformách. Namísto toho, zjevně bez domluvy, začala dlouze něco číst nedůstojně z mobilu, až to musel režisér utnout. Tahle nekolegialita paní režisérky a její neochota podřídit se pravidlům televizního přenosu mne osobně, a co jsem tak slyšel, i většinu profesionálů, zaujala nejvíce. Každý takový přenos má, kromě jiného, přesně danou stopáž, režisér za ní nese plnou odpovědnost, pokud ji nedodrží, pak je za to pokutován nemalými finančními obnosy. To se dá řešit ještě také zkrácením vystoupení ostatních, ale to by bylo opět od paní režisérky velmi nekolegiální a na újmu přenosu. Omlouvání to tím, že přinesla nějaké téma, co hýbe světem, je velmi úsměvné. Ono totiž záleží i na tom, jak to téma přinesete. Pokud zneužijete práci druhých, svých kolegů, pak ve slušné společnosti nemůžete čekat podporu a své téma jen znehodnotíte…a to se přesně, podle mne, stalo.
Ale když už Daria Kashcheeva to téma otevřela, kdo by měl být hlavním adresátem tohoto vzkazu a jak by s ním měl naložit?
Netuším. Možná by to mělo být její vnitřní rozpoložení a možná ona sama by se měla vyrovnat s tím, že svět má nějaký přirozený běh věcí, že příroda nějak funguje a podle toho se zařídit.
Psali jsme:
Režisérka oceněná na 31. Českém lvu za nejlepší studentský film Electra zdůraznila své dilema, pokud by se chtěla stát matkou a musela tak stíhat „dvě směny“ – kreativní práci a péči o dítě. Na očekávanou námitku, že všechny ženy to zvládly, reagovala, že by to bylo buď za cenu poklesu kvality její tvorby nebo kvality výchovy jejího dítěte. Mám obětovat to, že jsem matka, nebo obětovat svou tvorbu, ptala se. Jak by se dalo na tuto její řečnickou otázku reagovat?
Škodí Andrej Babiš České republice?Anketa
Osobně jsem přesvědčen, že je to o vnitřním nastavení každého jednotlivce. Pokud o této záležitosti paní režisérka začíná přemýšlet ve svých pomalu čtyřiceti letech, tak chyba nebude v okolním světě, ale v jejím vnitřním nastavení.
Toto téma zvedla i neúspěšná kandidátka na hlavu státu Danuše Nerudová. Ženy podle ní nemají možnost volby mezi kariérou a rodinou. Podle ní ani neexistuje infrastruktura, která by ženám umožnila být matkou i budovat kariéru, když budou chtít. Co si lze pod tou infrastrukturou představit?
Asi tedy znám jiné ženy, než ty, které zná paní Nerudová. Zaplaťpánbůh za to, že se nepohybujeme ve stejných sférách.
Já mám jediné vysvětlení, že muž nemůže za to, že je muž, a žena za to, že je žena. Život je o individuálních rozhodnutích. Pokud někdo nechce, nebo nedokáže zvládat rodinu, je to jeho věc. Ale není to celoplanetární problém, neboť svět to většinově zvládá, jak asi všichni nějak tak vidí. Zda je to dokonalé? Nic není dokonalé. A co je to dokonalé?
Mám z toho pocit, že tyto záležitosti se začínají diskutovat posledních tak 20 let mladými lidmi, kteří nejsou schopni navázat vztah, udržet vztah, nejsou si sami jisti, co vlastně chtějí, což je i následek obrovského množství možností, které mohou v životě zvolit, ale už ne je všechny stihnout. Je na ně toho příliš moc, příliš velké tlaky, chtějí vše, ale současně vědí, že vše mít nemohou, takže volí život bez partnerů s kočkou, nebo psem a vysvětlují to různými vznešenými ideály, třeba bojem proti CO2 a uhlíkové stopě, aby nějak zakryli svoji vlastní nedostatečnost. Je ale třeba zdůraznit, že oni za to nemohou. Svět se stává příliš rychle příliš náročným oproti nedávné minulosti. A má na to vliv i výchova, která stále častěji probíhá v neúplných rodinách, pouze s matkou, čili pod finančním i psychickým tlakem, nepřirozeně a to má své následky v tom, že mladí to nechtějí zažít znova, takže vymýšlejí, proč nemít děti, a zachraňují planetu a život na ní tím, že nový život nepřinášejí. Řekl bych, že naše civilizace spěje k zániku.
prof. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D.
Danuše Nerudová se evidentně chce stát hlasem mladé generace, což by jí zřejmě mohlo pomoci k tomu, aby v čele kandidátky STAN proklouzla do Evropského parlamentu. Může se mladé a pohledné, jak o sobě sama ekonomka hovoří, podařit mladé opravdu oslovit?
Paní Nerudová je úsměvná obskurní bytost, která se chytá každého tématu, které je pro většinovou společnost nepřijatelné a vyzdvihuje jej jako pozitivní. Tohle dělají lidé, kteří nemají žádnou schopnost oslovit ostatní, a aby se udrželi v povědomí, tak se snaží být za každou cenu kontroverzní. Média na to, bohužel, naskakují a přesně tím je pak společnost rozdělována. Proto se vůbec nedivím, že se chytila tématu jakési nedostatečné infrastruktury pro matky, aniž by sama přesně vyjmenovala co taková infrastruktura je a jak má fungovat ve všech souvislostech.
Nerudová se snaží ohlupovat mladé nezkušené lidi, a to je silně odpudivé.
Ale možná se pro umělkyně a také umělce alespoň trochu blýská na lepší časy. Ministerstvo kultury připravilo novelu zákona o některých druzích podpory kultury, v níž zavádí status umělce. Kdo ho získá, bude moci požádat o příspěvky na tvůrčí nebo studijní činnosti, tzv. stipendia. Je to cesta, jak pomoci především ženám umělkyním?
Musíme mít přece vše genderově vyrovnané, nemůžeme tedy vyzdvihovat ženy umělkyně a upřednostňovat je v pomoci. Jsou tu i muži umělci a navíc se možná někteří z nich cítí být ženami a ženy zase muži. Jak to budeme řešit? To začíná být zapeklité. Předpokládám, že paní Nerudová s tím nějak počítá ve své přípravě zatím neidentifikované infrastruktury, neb i muži chtějí mít děti, jak známo. No a dva muži, oba umělci, s dítětem, jak to budeme řešit? Na to paní režisérka Daria Kashcheeva nějak nemyslí a mluví diskriminačně jen o ženách.
Jinak k tomu statusu umělce, já se také cítím umělcem, tak snad dostanu také podporu. Ne, to bych nikdy neudělal, neb se ve skutečnosti jedná o jakousi prazvláštní sociální dávku pro privilegovanou, ale současně neúspěšnou skupinu, která si svoji prací nezabezpečí dostatečný příjem. Což je už samo o sobě dost pikantní. Mnohé profese nemají ze své činnosti dostatečné příjmy. Osobně bych navrhoval status uklízečky. To je totiž profese, kterou si přivydělávají matky samoživitelky. Tady by to dávalo smysl.
Pokud u umělce nápad z rezortu kultury smysl nedává, co jiného by se pro ně dalo navrhnout?
Na tohle já mám úplně jiné řešení. Být umělcem je určitě fajn. Je to lepší než být řidičem autobusu nebo zemědělcem. Problém je v tom, že řidič autobusu a zemědělec se uživí sami. A pokud se někdo svojí práci neuživí, tak jí přece nemůže dělat. Mně se zdá, že je to srozumitelné. Umělecká činnost se dá dělat i amatérsky, mimo práci, z níž mám příjmy. Takhle přece u nás funguje, podle mne, statisíce lidí ve všech věkových kategoriích a v těch nejrůznějších uměleckých oborech. Na tom je založena kulturnost v oblasti umění každé země a celé planety.
Tak trochu to vypadá, že novela vzniká jen proto, aby se na posuzování mohli přijmout na úřad další zaměstnanci a aby ministr Martin Baxa vykázal vůbec nějakou činnost. Nebo jaký přínos tahle novela může mít?
Samozřejmě, Baxa je neviditelný, neb jeho ministerstvo nelze nijak zahrnout do vládní válečné rétoriky, která teď táhne mediální obraz vlády, tak se pokouší dělat něco hloupého, alias kontroverzního, a to je pak alespoň trochu zajímavé. Nicméně, co jsem tak zaregistroval, tak tomuto nápadu nejsou nakloněna ani jiná ministerstva.
Mělo by vůbec opodstatnění zvýhodnit jednu skupinu ekonomicky aktivních fyzických osob, v tomto případě ne moc úspěšné umělce, takovýmto způsobem? Je umělecká profese o něco víc než jiné?
Umělecká profese není nic zvláštního. Je to obživa jako každá jiná, jenom je to pro většinu lidí něco magického, a to jen proto, že umělcova práce je nějakým způsobem vždy veřejná a viditelná, na rozdíl od práce úředníka. O některé umělce se zajímají média, tak je to pro lidi takové jiné, netradiční… ale to je tak vše. Umělec není vůbec nic víc než kdokoli jiný.
Z toho vyplývá, že zvýhodňování nemá žádné opodstatnění, nedá se to vůbec nijak rozumně obhájit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
