"Ta situace je skutečně vážná. Na to, aby se ji podařilo zvrátit či usměrnit na co nejmenší možné následky, by to chtělo ale i větší odvahu politiků - těch evropských. Velkým problémem totiž je, že se evropská politická elita nedokáže sjednotit - a to zbytek světa vnímá a dokáže toho s velkou pravděpodobností využít. Koneckonců - potíže, které sledujeme, mohou být jen důsledkem snah o zničení či oslabování eura," řekla ekonomka Lauterbachová ParlamentnímListům.cz.
Podle ní se objevují nejen ve světě, ale i v Evropě a potažmo také v Česku ojediněle hlasy finančních analytiků hovořící o tom, že skutečně hrozí vážné ekonomické problémy v řadě míst světa, ovšem nikdo jim nechce dopřát dostatečný prostor k poslouchání.
"Ti, co pak mluví často v médiích, přes všechny své nesporné kvality bývají zainteresovaní v různých bankách, finančních institucích - nemohou být tedy zcela objektivní, poněvadž jsou odkázání na loajalitu ke svým zaměstnavatelům, kteří je - dlužno dodat - velmi dobře platí," upozorňuje dále Květa Pohlhammer Lauterbachová.
Máme se bát krachů bank?
Již zmiňovaný britský deník Iliad Telegraph uvádí, že zhruba 91 největších bank angažovaných v eurozóně potřebuje jenom během příštího roku na pokrytí svých dluhů 4 biliony eur, přičemž celkový HDP eurozóny je 12 bilionů. Znamená to tedy, že banky potřebují odčerpat třetinu z celkového hrubého domácího produktu eurozóny. A to ale pouze na to, aby byly solventní jeden jediný rok.
A tak se investoři postupně prý stahují, peněžní trh je zmrazený. Nezbývá, než požadovat peníze od daňových poplatníků prostřednictvím krachu eurozóny, nebo vytvořením systému euroobligací, což problém nevyřeší.
"Dosáhlo by se však toho, že by většina národů Evropy byla zbavena i těch posledních zbytků svobody, které ještě zbývají. Proto tak silné volání po vládě jedné pevné ruky ve formě centrální evropské vlády, což pochopitelně většina informované evropské veřejnosti odmítá akceptovat. Je jisté, že pokud by padla třetina celkového hrubého domácího produktu eurozóny na uspokojení požadavků bankovního systému, bude to znamenat zruinování evropské reálné ekonomiky. Evropský záchranný fond EFSF počítá se 700 miliony eur, což zdaleka nestačí na pomoc bankovnímu sektoru angažovanému v Evropě, který by potřeboval jenom během příštích dvou let 8 bilionů eur celkem," uvádí ve svém komentáři na ekonomické téma na webu: www.umlaufoviny.cz Lauterbachová, která je také předsedkyní Sdružení žen (většinou křesťansky zaměřených).
Čtěte také:
A varuje před tím, že soukromí věřitelé v důsledku toho všeho peníze bankám neposkytnou, poněvadž ty nemají dostatečný kapitál.
"Na kapitálu bank eurozóny se však podílejí hlavně dluhopisy insolventních států, poněvadž Evropská centrální banka (ECB - a my jsme jako občané Evropské unie skrytě jejími vlastníky) poskytla soukromým bankám peníze na nákup dluhopisů za úrok 0%, aniž by za to něco požadovala na druhé straně. Tyto banky pak mohly realizovat 6% zisk z úroků, které získávaly díky vzrůstající insolvenci evropských států. Ponechme stranou, jak ke zvyšování úrokových sazeb napomohly ještě „renomované" ratingové agentury. Zbankrotuje-li Řecko, ECB a banky eurozóny odepíší své ztráty a budou insolventní. Zůstane jim totiž jen brak - podřadné obligace," cituje dále Lauterbachová vážné upozornění britského média s tím, že se s ním nelze jinak, než ztotožnit.
Těžko může být už do dvou let
K pádu bank může a zřejmě i v blízkém horizontu jednoho až dvou let bude docházet.
"Víte, ono se o tomto riziku přitom hovořilo od 70. let minulého století - právě jako o důsledku spekulativního chování bankovních institucí. Nikdo přitom tenkrát ale asi ani nedokázal odhadnout, jak rychle se bude vyvíjet počítačový průmysl. Elektronické propojení celého světa tak přitom nyní umožňuje každé rozhodnutí týkajících se i zcela zásadně a osudově financí, schopný uvést do praxe ve zlomku sekundy," podotýká dále pro ParlamentníListy.cz Květa Pohlhammer Lauterbachová.
Čtěte také:
Dodává, že je proto dobré, vědět, proč je vlastně pacient, jehož představují světové finance, nemocný. Podle ní jde totiž o morální problém. A tím je úrok, zejména složený.
"Vyplývá to z elementárních znalostí matematiky a funkcí. Úroky rostou exponenciálně, hospodářský cyklus by se teoreticky mohl vyvíjet také exponenciálně, což by ovšem zničilo brzy naši planetu. Ve skutečnosti je ale vyjádřen lineární křivkou, která podléhá cyklickým výkyvům. Nakonec přichází zelený strom života. Žádný strom neroste do nebe, dosáhne určité výšky, pak se růst zastaví, jedna generace umírá a nahrazuje ji druhá. Proto pozor na koloběh života, který už brzy může být zahlušen zlaťáky rostoucími do nekonečna. Protože to, co je nad červenou čarou, budou muset někomu zaplatit budoucí generace potom, co se národy, a netýká se to jenom Řecka, budou muset podrobit novému otroctví," vysvětluje ekonomka.
Systém, jež podemlela chamtivost
Reálná ekonomika, ani státy, nejsou prý už podle řady nezávislých expertů, schopny vzhledem k objektivně omezeným možnostem hospodářského růstu, stíhat uspokojovat požadavky finančního sektoru ze samotné podstaty věci.
"Nejsou to však dluhy „občanů, kteří si žili nad poměry", ale nastavený finanční systém, který si sám podemlel díky chamtivostí svých hlavních aktérů své základy," uzavírá Lauterbachová svoji úvahu nad následujícím ekonomickým vývojem i na webu umlaufoviny.cz.
Čtěte také:
-
Ekonomka Šichtařová: Svádět Šluknovsko na lichváře je alibismus
-
Kalousek navrhuje politiku ostrých škrtů, pokud se zhorší ekonomika
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
