Bohumil Pečinka se v rozhovoru vrací k prezidentské kampani a říká, že možná nejvlivnější skupinou v pozadí, která podporovala kandidaturu Miloše Zemana, byli čeští průmyslníci, kteří mají ambice vyvážet mimo země EU. Podle Pečinky důvodem Zemanovy podpory průmyslníky bylo, že schwarzenbergovská zahraniční politika jim prý vůbec nic nepřinášela. Martina Římana se ptal, zda jim současný prezident Zeman skutečně může pomoci. Podle exministra MPO Karel Schwarzenberg zlikvidoval dlouhodobě existující kooperaci mezi Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem průmyslu a obchodu.

Ta podle něj spočívala v tom, že MPO přispívalo na chod ambasád výměnou za to, že spolurozhodovalo o obsazování obchodních radů na velvyslanectvích. „Tento model přispíval do jisté míry k tomu, že obchodními rady se stávali lidé, kteří někdy skutečně nějaký obchod dělali. Třeba za mé éry byl v Rusku tímto radou člověk, který před tím dělal v Rusku pro Škodovku. Perfektní persóna – znal je všechny, věděl, jak na ně, kdo je důležitý, co na ně platí,“ říká Martin Říman.

Nechtěli to kariérní úředníci

Tento systém však podle Římana vadil kariérním úředníkům a diplomatům na Ministerstvu zahraničních věcí. „Co ten systém existoval, vždy se ho snažili zrušit. Nikdy však neměli ministra tak ochotného a zároveň politicky silného, aby to dokázali. Za mne, například, už ochotného ministra měli, Schwarzenberga. To je ideální šéf resortu, který nechá úředníky dělat cokoliv, protože je mu to fuk. Tehdy ale neměl tu sílu, protože v tomhle sporu jsem měl za sebou premiéra Topolánka,“ připomněl situaci Říman.

Podle Římana se Schwarzenberg nechal slyšet, že "na ambasádě se kšefty nedělají“. A na základě toho se exministr za ODS ptá: „Tak za prvé, co se tam tedy má dělat? Geopolitika? Česká republika má diplomaticky řešit vztahy Číny a Indie, Indonésie a Malajsie, Chile a Argentiny? To je blbost, kterou už dnes ví třeba i v Británii, a to je přece jen jiná váhová kategorie než my.“

Za druhé Martin Říman v rozhovoru pro server Pravý břeh upozorňuje, že v zemích s plně nerozvinutým tržním mechanismem je podpora byznysu ze strany státu opravdu důležitá. „Zejména, když jde o odvětví strategického významu, což v těchto státech je skoro všechno. Poznal jsem to na vlastní kůži. Ne že by přítomnost ministra, nebo dokonce prezidenta, znamenala automaticky úspěch, ale stačí to třeba k tomu, že našeho obchodníka začnou brát aspoň trochu vážně.“ Podle Martina Římana to dělají všichni, dělá to prý Cameron i Merkelová. Říman k tomu dodává, že jsou to pořád státy jiné tonáže a přesto jim to stojí za to.

„Představa metternichovské diplomacie knížete Schwarzenberga je absurdní a smutná.“ A Zeman na Hradě je v tomto smyslu podle Římana pro exportéry určitě lepší zpráva než kníže na Hradě. „Protože ten by se na ně vykašlal úplně, stejně jako v roli ministra zahraničí,“ míní exministr.

Tazatel Pečinka v interview vyslovil názor, že jednou z příčin dnešní krize je, že sociální systém a potřeby veřejného sektoru jsou postaveny na jinou dynamiku hospodářství, která už nikdy nepřijde. Martina Římana se zeptal, zda by politici neměli otevřeně říct, že už lépe nebude...? „To není pocit, to je jistota. Ale jak to lidem říct…To přece víte, že je složitá věc. V systému vláda-opozice se vždy najde ten druhý, kdo řekne, že on to umí zařídit tak, aby se opasky nemusely utahovat. A je lhostejné, zda ten, kdo to bude zrovna říkat, je napravo, nebo nalevo. Tady bych si myslel, že to není úkol jen a pouze pro politiky, ale pro širší znalou, vědoucí veřejnost. Jenže ta, alespoň u nás, moc neexistuje,“ odpovídá Říman.

Média udělala z politiků monstra

Martin Říman odpovídal Bohumilu Pečinkovi k otázce médiokracie. Ten se ptal: „Je fenomén médiokracie skutečně tak rozkladný společenský prvek, jak mu přisuzují někteří politici v čele s Václavem Klausem? Myslíte, že skutečně sílí vliv médií na veřejnou sféru?“

Martin Říman odpověděl, že jednoznačně ano. “Upřímně řečeno (a říkám to poprvé), pro mne to byl jeden z důvodů, proč aktivní politiky nechat. Zkrátka, měl jsem pocit, že už jsem dost starý na to, abych se musel nechat mistrovat kdejakým dvacetiletým hňupem, který ani nedostudoval školu, nerozumí ničemu a chce být slavný. Myslím, že to je i důvod, proč do politiky nikdo dneska už nechce.“

Podle Martina Římana bylo na konci 19. století v Anglii životní metou každého absolventa Oxfordu nebo Cambridge dostat se do Dolní sněmovny. Podle něj nebyl vyšší kariérní cíl. „Dnes u nás? Poslanec a ministr jsou pod úrovní uklízečky a popeláře. Nemyslím, že lidé dělající politiku jsou o tolik jiní, horší než tehdy. Ale média z nich nadělala monstra,“ dodal Říman v rozhovoru.