Podle Bahníka je třeba se Husovou osobností zabývat bez jednostranných oslavných či zatracujících hodnocení. Jeho „případ“ i dnes stále vyvolává vášně, často zcela iracionální. 

Hus objektivně kacířem byl

Byl Jan Hus kacíř? „Z katolického pohledu Jan Hus skutečně v řadě bodů své nauky heretikem byl. To ale mnozí z jeho kostnických soudců také, byla mezi nimi totiž silně rozšířena nauka o nadřazenosti koncilů nad papeži, takzvaný konciliarismus, která je z katolického pohledu bludná a dočkala se odsouzení,“ říká Bahník.

Doba, kdy Jan Hus žil a působil, byla podle Bahníka značně složitá a Církev prožívala jednu ze svých  nejhlubších krizí v důsledku takzvaného papežského schizmatu. Tedy situace, kdy byli nezávisle na sobě zvoleni na papežský trůn dva, posléze dokonce tři papeži. To vážně zpochybňovalo autoritu papežského úřadu a zároveň vedlo k novému promýšlení některých teologických problémů.

„Současně na evropských universitách vrcholil filosofický spor známý jako spor o univerzálie, ve kterém se Hus angažoval jako stoupenec platonského ´realismu´. To ovlivňovalo i Husovy teologické názory, z nichž některé nelze ani dnes považovat za slučitelné s katolickou naukou a Hus v tomto smyslu kacířem byl,“ dodal Bahník.   

Nebezpečí Husovy nauky

Heretikem byl podle Bahníka Hus například ve svém pohledu na Církev, kterou chápal jako společenství vyvolených.

„Jen těmto vyvoleným svatým byl ochoten přiznat označení Církev, lidé mravně pokleslí, byť by byli nositeli vysokých církevních úřadů, nebyli podle něho součástí Církve. Ale součástí Církve by v jeho pojetí nebyli ani ti prostí věřící, kteří tu a tam hřeší. A kdo z nás někdy nezhřešil? Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Čili, ideál nebeské Církve vítězné přenášel Hus na zem a vyvozoval z tohoto kroku závěry, které by měly velmi problematické praktické konsekvence. Přitom známe ale podobenství Ježíše o pšenici i koukolu, kdy rostou vedle sebe a kdy bude koukol spálen až při Soudném dnu. Hus sám se přitom samozřejmě za kacíře nepovažoval a v řadě jiných otázek, například v nauce o podstatě mše svaté setrvával na půdě katolické víry,“ upozorňuje historik Bahník.

Mezi nejnebezpečnější části Husovy nauky podle Bahníka Husova nauka o předurčenosti, kterou převzal od anglického filosofa Johna Wyclifa. Podle ní by nositel autority, duchovní i světské, který nežije mravně, ztrácel oprávnění k výkonu svého úřadu a jím učiněné úkony by pozbývaly platnost.

Další originální názory Jinýma očima:  Politika a společnost JINÝMA OČIMA

„Tak například křest udělený nemravným knězem by nebyl platným křtem. K jakým zmatkům ve společnosti by akceptace takové nauky vedla je jasné. Představme si to třeba dnes, že by politik, na kterého se provalí nějaký hříšek, ztrácel právo na výkon úřadu a lidé by byli zbaveni poslušnosti vůči němu. Například prezident státu by při případné manželské nevěře, která je těžkým hříchem, v Husově pohledu nemohl dál být vrchním velitelem ozbrojených sil, ani kdybychom se zčista jasna ocitli ve válce. A modernistický páter by při svých teologických názorech jistě nemohl platně sloužit mši. A při Husově požadavku na veřejné trestání těžkých hříchů by si zase bulvár mohl smlsnout na některých našich expremiérech kvůli jejich milenkám a rozvodům,“ usmívá se Bahník.  

Hus nebyl odsouzen kvůli oprávněné kritice zlořádů

Podle Bahníka určitě nebyla příčinou Husova odsouzení kritika dobových zlořádů. Ta zaznívala v Husových časech z různých stran a patřila spíše k běžnému koloritu tehdejšího církevního a veřejného života.

„Lze tu připomenout řadu známých Husových předchůdců i současníků, Milíče z Kroměříže a jeho žáky, vzdělaného laika Tomáše Štítného ze Štítné, okruh jihočeských reformních duchovních kolem augustiniánských kanovníků v Třeboni a jiné. Ostatně i sám koncil v Kostnici si za jeden ze svých cílů vytkl reformu církve, jež by odstranila různé negativní jevy. Husova veřejná kritika se jistě mohla dotknout konkrétních jednotlivců, ale příčinou jeho odsouzení nebyla,“ vysvětluje historik Bahník.

„Před soudce Husa dostaly heretické myšlenky v jeho dílech, a on sám to věděl, proto také usiloval o to, aby některá z nich vůbec nepřišla do rukou koncilních otců, například spis Contra occultum adversarium. Řekl, že možná ani toto nebyla hlavní příčina. Za nejpodstatnějšího činitele v případě Husova odsouzení totiž považuji prvek  církevně-politický. Koncil potřeboval při řešení problémů které si předsevzal, demonstrovat svou autoritu, proto žádal od Husa úplné odvolání. Hus zase něco takového chápal jako zradu sebe sama a odmítl,“ myslí si Bahník. 

Hus se považoval za katolíka. Upálení bylo kruté

Bahník upozorňuje na to, že ačkoli se k Husovi se hlásí protestantské náboženské společnosti, Hus byl katolickým knězem a za katolíka se nikdy nepřestal považovat a v řadě věcí stál pevně na katolické půdě, například už ve svém chápání kněžství či v nauce o Panně Marii a úctě k ní.

Bahník říká, že krutost Husovy popravy formou upálení nelze hájit. „Jistě je třeba ho hodnotit z pohledu dobového, jak mnozí historikové připomínají. Byla-li běžná poprava chápána jako oprávněný trest pro vrahy, tedy ty, kteří ohrožují těla svých obětí, pak těm, kteří ohrožují duše náleží trest ještě tvrdší. Tak tomu asi lidé středověku skutečně rozuměli a Hus sám nikde proti upalování kacířů nevystupoval. Naopak, žádá-li veřejné trestání hříchů, volá vlastně ještě po zpřísnění dobové trestní praxe. Na druhou stranu ve starší církevní tradici existovala krásná zásada: odsuzuj blud, měj slitování s bloudícím! A až do 13. století také nebylo zvykem kacíře trestat. Bohužel uvedený přístup se tehdy změnil a konec středověku je poznamenán krutými inkvizičními tribunály,“ upozorňuje historik.