I přesto mohou pro někoho být Vánoce na vodě zázrakem.

Nemluvím o těch, kteří ač suchozemci, stráví své Vánoce u moří a oceánů, na ostrovech jachtách a v hotelech, kde vánoční jsou jen písně znějící z reproduktorů a domorodec převlečený za Santa Klause si ve 35°C vydělává ne jídlo pro svou rodinu.

Nemusíme však mluvit jen o jedincích, můžeme hovořit o národu, či zemi a tou první, kterou chci zmínit, je Jihoamerická Bolívie (ZDE). Tato země již několik let trpí nedostatkem pitné vody a vody obecně. V letošním roce to však došlo tak daleko, že voda se začíná přidělovat na příděl (ZDE).

Ledovce, které zásobovaly hlavní zásobárny vody, se roztekly a vypařili a namísto nich, je další z pouští, ve které se mění dříve zelené pampy. Nepomáhají ani pohoří, které nedokáží případnou vodu zadržet.

Problém se týká většiny obyvatel

Nemyslete si, že je to jen překopnuté potrubí, jako v Praze, Ústí, či Brně, či odstávka vodovodního řádu. Tento problém se týká většiny z téměř devíti milionů obyvatel. A není to problém chvilkový, který vyřeší cisterna s nápisem pitná voda postavená na hřišti, či na sídlišti. Ono by ji totiž nebylo z čeho naplnit.

A tak se chudý stát, dostává do ještě větších problémů ne proto, že by neměl peníze, nebo nerostné suroviny. ON NEMÁ „JENOM“ VODU.

V Evropě je naopak jeden malý stát (ZDE), s pouhými dvěma miliony obyvatel, kterým vánoční dárek nadělila vláda již v Listopadu. Slovinsko se totiž stalo první zemí na světě, kde byla Základní listina lidských práv a svobod, byla rozšířena i o právo na vodu. Tuto zprávu přinesl v minulých dnech list Guardian (ZDE).

Zatímco v tuzemsku zůstala až na výjimky opomenuta a slintající politici si brousí nože spíše na evropskou továrnu na výrobu baterií pro elektrické vozy TESLA. Přeci jen to jsou jistý prachy.

Já však považuji tuto zprávu za velmi důležitou a přelomovou. Nejen proto, že by měla garantovat občanům, že nezemřou žízní v letech, která přijdou a budou stále teplejší, ale ona přímo doslovně zakazuje upřednostnit užití vody v průmyslu před užitím osobním.

Nemělo by se tedy stát to, čemu čelí již přes pět let obyvatelé Kalifornie, tedy skutečnosti, že i přesto, že ropný průmysl tamtéž spotřebuje denně 147.000.000 pitné vody, zatímco obyvatelé, nejen ti humanoidní a s nimi i příroda strádá suchem do té míry, že místní vláda zvažuje přestěhování všech obyvatel do jiného Amerického státu.

Nebude to dlouho trvat

V Čechách, kde se pitnou vodou kropí silnice, zalévají pole, hasí požáry a hlavně, kde se i pitná voda nechává proudit po letmém doteku pryč a dál, jen proto, aby bylo možné zjednodušit příjem kapitálu aplikací rovnice vodné = stočné, se zdá, že podobný stav se nás nikdy nedotkne.

Je mi líto. Opak je pravdou a nebude to dlouho trvat.

Podíváte-li se již dnes na čísla týkající se vody a přestanete-li poslouchat slova mluvčích vodárenských společností, kteří začínají své proslovy větou „….. TO JSME MY, CO VYRÁBÍME VODU“, pak se možná podíváte do koryt řek a potoků, do studní a studánek a na břehy nádrží, abyste zjistili, že je vody skutečně méně.

A i když Vám to tak v regálech obchodních domů, majících v nabídce vždy mnoho značek zaručeně místní minerální vody, již porovnání ceny vody před deseti lety a dnes Vám ukáže, že ta samá voda, získává na hodnotě, ukrajujíce z vaší peněženky stále větší díl.

Stejně to dělá i voda, ve vodovodním kohoutku o které nás mnozí přesvědčují, že je ještě lepší než ta kupovaná. Mají pravdu, protože do té v Plzni na Slovanech si často není ani třeba dávat čaj, aby měla zlatavě nahnědlou barvu a na dně se proháněli černé usazeniny, jako malé rybky.