Na každém místě a při každé příležitosti jsme byli svědky, jak vřelý vztah mají Izraelci, nejen politici, naši krajané, ale i obyvatelé míst, kde jsme během třídenní pracovní návštěvy české delegace pobývali, k České republice. Vděčně vzpomínají na postoj Československa, které podporovalo úsilí Židů za národnostní uznání a po druhé světové válce i vznik státu Izrael. Prezident T. G. Masaryk navštívil v roce 1927 jako první hlava státu židovské osady v tehdejší Palestině. Někteří Izraelci dokonce tvrdí, že by válku s Palestinci při vzniku jejich židovského státu nevyhráli, kdyby jim Československo neposkytlo vojenskou pomoc. Samozřejmě po nástupu komunistů se vztahy politické i hospodářské k Izraeli změnily a byly znovu obnoveny až v roce 1990. „Česká republika je všeobecně v Izraeli vnímána jako jeden z nejlepších přátel a jsem tomu velmi rád. A jsem rád, že i jako ministr vlády České republiky mohu toto spojení podtrhnout svou přítomností,“ potvrdil ParlamentnímListům.cz ministr kultury, který vedl delegaci, v níž byli ministryně Karla Šlechtová a Michaela Marksová, velvyslanec České republiky v Izraeli Ivo Schwarz, ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, výtvarník Bořek Šípek, bývalý velvyslanec v Izraeli Tomáš Pojar nebo ředitel Dnů pro Izrael Pavel Pechánek a řada dalších osobností.

Zahrada v Jeruzalémě nese jméno Václava Havla

Snad každé izraelské město má ulici nebo náměstí, které nese jméno prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, nyní k nim přibývají další, které jsou pojmenovány po posledním československém prezidentovi a prvním prezidentovi Václavu Havlovi. Zahrada s dětským parkem, která má nově jméno po Václavu Havlovi, leží na rohu důležité komunikace Hebron Rute, jedné z hlavních jeruzalémských tříd. Je symbolické, že nedaleko se nachází i ulice, která je pojmenována po T.G. Masarykovi.

Růžový kamenný monument s Havlovým mottem Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, který je vytesán česky a hebrejsky, umístěný v zahradě, připomíná zásluhy Václava Havla o svobodu a demokracii a přátelství s Izraelem. Jeho odhalení se účastnili kromě českých zástupců v čele s ministrem Hermanem také starosta Jeruzaléma Nir Barkat. „Václav Havel byl velkým světovým lídrem, který vrátil Českou republiku na světovou scénu. Zasloužil se o obnovu česko-izraelských vztahů, což slíbil již během prvního měsíce ve svém úřadě,“ uvedl jeruzalémský starosta Nir Barkat, nebojácný politik, který před necelým rokem s pomocí své ochranky zneškodnil palestinského útočníka, který na ulici pobodal ultraortodoxního žida. V minulosti totiž sloužil jako důstojník u výsadkářů. „Je to výraz toho, jak moc si vážíme Václava Havla a vztahů s Českou republikou,“ uvedl Barkat, když upozornil, že park v Jeruzalémě dostal jméno po muži, který nebyl ani Izraelcem, ani v Izraeli nežil, ale je přesvědčen, že to obyvatelé města uvítají.

„Park pojmenovaný po Václavu Havlovi je symbolickým vyjádřením, že právě nové generace mají budoucnost našeho světa v rukou,“ poukázal ministr kultury Herman na to, že součástí zahrady je dětské hřiště. „Je to velmi milé, protože pokud bychom nebyli schopni velké a nadčasové Havlovo poselství předávat dalším generacím, byla by to velká škoda,“ řekl ministr ParlamentnímListům.cz. Ve slavnostním projevu pak vyzdvihl Havlův význam pro česko-izraelské vztahy, jeho ideje občanské společnosti a snahu o zodpovědnost nejen za svou komunitu a společnost, ale zodpovědnost v globálním měřítku.

Pamětní kámen v zahradě Václava Havla v Jeruzalémě. Zleva: Michael Žantovský, Ivo Schwarz a Tomáš Pojar (Foto: L. Frantová)

Podpis Václava Havla s typickým srdíčkem na chodbě legendárního hotelu King David

V průběhu návštěvy Izraele ministr kultury prohlásil, že je rád, že myšlenky Václava Havla jsou v Izraeli tak ceněné a že je český prezident řazen mezi nejvýraznější osobnosti, které jsou chápány jako vůdčí osobnosti světa. „To jsme si uvědomili při slavnostním odhalení podpisu Václava Havla na chodbě v hotelu King David v Jeruzalémě, který sehrál významnou roli v dějinách Izraele a kde se dnes ubytovávají nejvýznamnější návštěvy. Václav Havel byl osobnost, která k nám promlouvá. Byl to originál. Jsem přesvědčen, že 25. výročí obnovení diplomatických vztahů mezi našimi zeměmi nemůže mít lepší předznamenání než osobnost Václava Havla,“ prohlásil Daniel Herman k další významné slavnostní akci, která proběhla v srdci svaté země. „Václav Havel v tomto hotelu pobýval při své první návštěvě v Jeruzalémě a v Izraeli v roce 1990,“ vysvětlil Michael Žantovský, proč právě chodba zdejšího slavného hotelu ponese typický podpis Václava Havla se srdíčkem. Slavnostní akt podtrhlo vystoupení kvarteta České filharmonie, skvělí muzikanti Jakub Dvořák, Jiří Poslední, Štěpán Pražák a Viktor Mazáček zahráli píseň Lou Reeda Perfect Day a Humoresku Antonína Dvořáka.

Dlaždice s podpisem Václava Havla byla odhalena v přízemí hotelu King David v Jerusalémě (Foto: L. Frantová)

Historik Jehuda Bauer: Nevěděli jsme, že válku vyhrajeme, vypadalo to velmi špatně

Ministr kultury spolu s velvyslancem České republiky v Izraeli Ivo Schwarzem po odhalení signatury podpisu předali cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí Jehudovi Bauerovi, známému izraelskému historikovi českého původu, který se specializuje na historii holocaustu, genocidy, antisemitismu a židovského hnutí odporu za holocaustu. Jako emeritní profesor židovských studií působí na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. I když odjel z Československa na území dnešního Izraele 15. března 1939, dodnes mluví i česky. „Tehdy mi ještě nebylo třináct let, když jsme přišli do palestinské Haify, tehdy tu byly jen izraelské osady. Od roku 1944 jsem byl členem podzemní organizace,“ vzpomíná. Britské úřady o jeho aktivitách naštěstí nevěděly, takže získal stipendium ke studiu na univerzitě v Cardiffu. V době války o nezávislost přerušil studia, aby mohl bojovat za nově vzniklý stát Izrael. Pak se znovu vrátil do Británie, aby dostudoval. „Nevěděli jsme, že vyhrajeme válku, vypadalo to velmi špatně,“ popsal ParlamentnímListům.cz uznávaný historik těžké časy své země.

Ministr kultury Daniel Herman a profesor Jehuda Bauer (Foto: L. Frantová)

Ministryně Karla Šlechtová: I Betlém je bezpečné místo, které stojí za návštěvu

Ale cesta tří členů vlády – ministra kultury Daniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové i ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové– Tominové byla i čistě pracovní. Jednali se svými izraelskými protějšky o kulturní spolupráci, turistice a problematice rovných příležitostí. Ministryně Karla Šlechtová, která má v kompetenci i cestovní ruch, se v Betlémě setkala dokonce i s palestinskou ministryní turismu. „Velmi mne překvapilo, když mi palestinská ministryně jako první věc řekla, že mi palestinská vláda děkuje, protože jsem jiný ministr než zahraničí, který do Palestiny přijel. A celé jednání se neslo v tomto duchu,“ prozradila ParlamentnímListům.cz Karla Šlechtová. A zdůraznila, že Betlém je pro turisty bezpečné místo, které stojí za návštěvu.

Ministr kultury: Naši krajané v Izraeli nejsou emigranti. Jen se vrátili do země svých předků

První přistěhovalci z Československa se začali na území dnešního státu Izrael stěhovat ve 30. letech dvacátého století. Jejich počet se zvýšil těsně před nacistickou okupací a druhou světovou válkou. Největší vlna přistěhovalců z tehdejšího Československa přijela do Izraele po roce 1948, po vzniku samostatného Izraele. Dnes žije v Izraeli kolem tří tisíc osob českého původu. Jsou sdruženi ve dvou spolcích krajanů a přátel České republiky. „Naši krajané v Izraeli nejsou emigranty jako krajané v jiných částech světa. To jsou lidé, kteří se vrátili do země svých předků a podíleli se, mnohdy už od 30. let 20. století, na budování moderního nezávislého demokratického státu Izrael. I když jsou jeho součástí, přesto neztratili pouto s bývalou vlastí a to je sympatické,“ řekl ParlamentnímListům.cz ministr kultury, jehož rodina má také židovské kořeny.

Michael Žantovský: Mír na Středním východě Václav Havel zařídit nedokázal

Setkání s krajany na půdě českého velvyslanectví v Herzliji bylo velmi spontánní. Michael Žantovský vzpomínal na cestu s Václavem Havlem v roce 1990. „Aura Václava Havla byla v prvních měsících po revoluci neuvěřitelná, bylo snadné si myslet, že dokáže cokoli, a bylo snadné tomu podlehnout. Mezi jiným také někdo přišel s myšlenkou, že by mohl udělat mír na Středním východě. On se tak napůl té myšlenky ujal a přijel sem s představou, že bude jednat nejen s izraelskými, ale i s palestinskými představiteli. Nevím, jak se to panu Šamirovi (Jicchak Šamir – tehdejší izraelský premiér – pozn.red.) líbilo,“ vyprávěl Žantovský. A vzpomínal, že palestinští aktivisté tehdy ještě působili ve východní části Jeruzaléma, takže tam prezidentská delegace jela obklopena izraelskými ostřelovači. „Z toho pokusu o mír na Středním východě, jak víte, nic nebylo, ale nutno říci, že to nebyl první ani poslední pokus,“ komentoval to k pobavení všech přítomných Michael Žantovský. Krajanům zahrálo kvarteto České filharmonie a mělo takový úspěch, že hudebníci museli několik skladeb přidávat.

Dvakrát utekl z koncentráku, ještě dneska pilotuje letadlo

Na setkání české delegace s krajany přišel i předseda Společnosti přátel České republiky v Izraeli Avraham Harshalom, který sice pochází z Pražanu, území ležícího mezi tehdejším Polskem a carským Ruskem, ale po jeho druhém – úspěšném útěku z koncentračního tábora - mu v Praze pomohli Češi, ujala se ho rodina Sobotkova. Po válce se rozhodl, že se nevrátí, jeho domov totiž připadl Sovětskému svazu. „Zůstal jsem sám a můj domov obsadili komunisti,“ vzpomíná na to, že byl jediným z celé rodiny, kdo přežil peklo koncentračního tábora Osvětim-Birkenau. V Československu vystudoval a chtěl začít nový život, ale pak vyslyšel výzvu izrealské delegace, aby si izraelští studenti udělali letecký kurs a nastoupili do izraelské armády bojovat za Izrael. „Bylo nás dvaadvacet,“ řekl ParlamentnímListům.cz. Původně myslel, že bude v Izraeli bojovat a pak se vrátí. „Ale mezitím už byli i v Československu komunisté, tak jsem tady zůstal,“ vysvětlil, proč zapustil kořeny v zemi svých předků. A to, že má nezlomného ducha, dokazuje dodnes. Ač je mu devadesát let, stále ještě řídí nejen své firmy, ale i svoje letadlo. Na otázku, kdy naposledy pilotoval, prohlásil: „Teď v sobotu“.

I když je jako epicentrum nynějších střetů v Jeruzalémě označováno prostranství před mešitami na Chrámové hoře v Jeruzalémě, kde vzrostlo napětí kvůli sporu o to, zda se na Chrámové hoře smějí kromě muslimů modlit i židé, česká delegace se s žádným násilím v ulicích nesetkala. Jeruzalém i Tel Aviv vypadají bezpečně, možné nebezpečí naznačuje jen přítomnost vojáků ověšených samopaly v ulicích měst, hlavně u turisty nejnavštěvovanějších památek, na náměstích a křižovatkách.

Lavička Václava Havla stojí pod stálezeleným stromem s plody známými jako svatojánský chléb

Významnou událostí bylo odhalení Lavičky Václava Havla v univerzitním kampusu univerzity v Tel Avivu, kterého se zúčastnil i autor lavičky – architekt Bořek Šípek. Je už v pořadí desátým místem, které tímto neokázalým způsobem připomíná odkaz Václava Havla. První lavička byla umístěna ve Washingtonu, devátá v Karlových Varech. Tel Avivská lavička vybízí k posezení a zamyšlení, protože stojí uprostřed kampusu pod stálezelenou dřevinou nazvanou Ceratonia Siliyua rostoucí ve Středomoří, z které právě visí dozrávající dlouhé lusky s plody známými jako karob nebo Svatojánský chléb. „Je to místo velmi symbolické, protože univerzita je otevřené prostředí, kde se setkává vzdělání, kultura, duchovní prostředí otevřené nejen studentům, ale všem, kteří se chtějí podílet na životě univerzity,“ poukázal ministr kultury na to, že sem podle informací od vedení univerzity přicházejí lidé na veřejné přednášky a dialog. „Hledání pravdy, pokora před řádem, který nás přesahuje, to všechno byly myšlenky, které Václava Havla velmi výrazně formovaly, a právě design laviček, kdy lidé sedí proti sobě, vybízí k dialogu,“ konstatoval ministr Herman.

Skromný památník, který vybízí k rozjímání

Podle Michaela Žantovského se dá lavička vidět jako každé umělecké dílo ze všech úhlů. „Mně se na tom líbí, že to není monumentální pomník, něco bombastického, co vybízí k vlajkoslávám, slavobránám, že to je velmi skromný objekt, který vybízí spíš k zamyšlení, k rozjímání nad smyslem naší existenci, nad smyslem tohoto světa, nad smyslem života každého z nás,“ přiznal ParlamentnímListům.cz. Myslí si, že by se to i Václavu Havlovi, který si na velké oslavy nepotrpěl, zamlouvalo. Cestu české delegace do Izraele označil za důležitou z hlediska česko-izraelských vztahů a připomínky první cesty Václava Havla jako prezidenta do Izraele. „Pro mě je to i taková milá osobní vzpomínka, protože jsem ho tenkrát doprovázel,“ doplnil. A ocenil, že všechny tři připomínky bývalého prezidenta, které proběhly v Jeruzalémě a Tel Avivu, se vydařily a přispějí nejen k památce Václava Havla, ale také k dobrému jménu České republiky v Izraeli. Důkazem, že lavička vybízí k usednutí, dokázali sami účastníci slavnostního odhalení. Téměř nikdo neodolal, aby se na ni neposadil, včetně českých ministrů nebo rektora izraelské univerzity.

Výtvarník Bořek Šípek a ředitel Knihovny Václava Havla a bývalý velvyslanec v Izraeli Michael Žantovský (Foto: L. Frantová)

Česko je jediná země, která drží s námi

Dojemné setkání proběhlo v kibucu Givat Haim Ikhud s bývalými krajany, kteří přežili holocaust, a v muzeu Beit Theresinenstadt, který je připomínkou dramatických osudů lidí, kteří prošli terezínským ghettem. Na studijní pobyty sem přijíždí tisíce lidí každý rok.

Mezi těmi, kteří přežili pobyty v koncentračním táboře a většinou zůstali z celé rodiny sami, byli i Petr Lang, Max Libni, Mihel Efrat nebo Ruth Bondy. S řadou členů české delegace se už znali a bouřlivě vítali a pak zavzpomínali na pobyt v koncentračním táboře Terezín i dnešní snahu předávat svědectví o tom, co v době holocaustu zažili, aby se už nic podobného nemohlo opakovat. „Přišli jsme do Izraele bez peněz, bez vzdělání, bez znalosti hebrejštiny,“ vzpomíná Ruth Bondy, významná překladatelka českých knih. Přesto společně brzy dokázali mnoho. „Přeložila do hebrejštiny většinu významných českých spisovatelů – Čapka, Kunderu, Haška, díky ní Izraelci znají českou literaturu,“ ocenil její přínos pro vzájemné vztahy pracovník českého velvyslanectví v Izraeli Arthur Polzer, který také českou delegaci doprovázel a pro novináře byl cennou studnicí informací o životě v Izraeli.

I v kibucu měli všichni pro Českou republiku jen slova uznání. „Není jiný stát v Evropě, který je proizraelský jako Češi. Teď jsem se o tom sama přesvědčila při návštěvě Prahy,“ prohlásila devadesátiletá Mihel Efrat, která má stále energie na rozdávání. „Jste jediná země, která drží s námi,“ připojují se i další, když nás vedou do muzea připomínajícího život v terezínském ghettu. Na dlážděné podlaze je vyobrazena mapa tábora, jeden z přeživších – Petr Lang ukázal ministryni Karle Šlechtové, v jaké části žil. Nezapomenutelným zážitkem byl pak společný oběd v jídelně kibucu, který připomněl naše školní jídelny. Ale jen rozlehlými prostorami a vybavením, výběr jídel i salátů byl mnohem pestřejší, než je v jídelnách většiny českých škol.

Izreal vybudovali z poušti, potu a krve

Třídenní návštěvu Izraele ukončila recepce u příležitosti státního svátku České republiky v rezidenci českého velvyslance v Tel Avivu. Tady jsme se utvrdili v tom, že Izraelci mají ke své zemi i jejím symbolům hluboký vztah. Když na recepci zahrálo kvarteto České filharmonie po české izraelskou hymnu, všichni Izraelci spontánně začali zpívat. Ale na stejnou hrdost a lásku k zemi, kterou vybudovali z pouště a vlastního potu a krve, a vytvořili z ní jeden z ekonomicky i kulturně nejvyspělejších států světa, jsme tady naráželi na každém kroku. „Nemáme jinou zemi,“ říkali nám Izraelci, když jsme se ptali, jak je možné žít tolik let v zemi, kterou musí každou chvíli bránit se zbraní v ruce proti útokům teroristů. Neustálou hrozbu ze strany palestinských radikálů považují už prostě za nedílnou součást svého života. „Palestinci prohráli už tolik válek, že války už nebudou, musíme se domluvit, i hodně Arabů chce klid,“ je přesvědčen devadesátiletý letec Avraham Harshalom, že válečný konflikt už Izraeli nehrozí.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE