V oblíbené deskové hře Dostihy a sázky si každý pod bílým koněm představil Napoliho. Ušlechtilý kůň na posledním políčku závodního okruhu, s nejvyšší pořizovací hodnotou, ale také s nejvyšším výnosem z dostihů. Ivan Smetana je jeden z několika bílých koní, kteří přinášeli pohádkové zisky sobě, ale předně hierarchicky výše postaveným lidem ve hře obecně známé jako LTO, která připravila stát na daních o desítky miliard korun. Mnozí, co o kauze promluvili, byli zabiti nebo jsou dodnes nezvěstní.  

Ivane, můžete čtenářům popsat, v čem spočívala vaše práce, jak vypadal obchod?

Moje práce spočívala v tom, že jsem měl prát peníze pro Poláky. Takhle mi to bylo nabídnuto panem Ročkem. Dostával jsem od něj veškeré potřebné informace. Zařizoval a domlouval mi například schůzky u OMV a dodával peníze na nákup zboží. Staral se i o pohyb zboží, aby věděl, kdy můžeme zajet pro peníze do firmy Bena ve Vlašimi. Tam mě také pokaždé odvezl a čekal dole v autě, až se vrátím s penězi, které jsem mu vždy předal. Peníze na Beně mi vždy vyplácel pan Janouš, který ovšem věděl a měl vždy nachystanou přesnou částku, kterou domluvil s Ročkem. Došlo nicméně k tomu, že si na obchodu mezi mnou a Benou vyzkoušeli, jak vyinkasovat peníze za neexistující zboží v hodnotě 10 milionů Kč. Peníze si mezi sebou samozřejmě vrátili, takže k žádné škodě nedošlo. Věděli ale, že je možné peníze získat i za zboží, které neexistuje. Tuto praktiku pak použili na Čepro, které tak jako já nic netušilo, anebo možná ano a bude v tom něco více. Zůstal jsem dlužen firmě OMV cca 4,2 milionů Kč, která je po mě nikdy nechtěla. Nechápu, jak je to možné. Bála se snad případné kontroly, kde by se potvrdilo více případů podobných tomu mému? Fungoval jsem jako firma a čekal, až za mnou bude první čtvrtletí, kdy jsem měl dostat 5 % z vypraných peněz. Toho jsem se ale nikdy nedočkal a zůstaly mi dluhy v celkové výši cca 6 milionů Kč, které vznikly podepsáním bianko šeků Ročkovi. Bylo to z toho důvodu, aby se dostal k penězům, pokud by se mi něco stalo. Až tak jsem mu důvěřoval.

Kolik vám proteklo pod rukama peněz, respektive benzínu

„Jen“ 20 milionů Kč. Zaplaťpánbůh, protože jinak by moje dluhy byly ještě větší a kdo ví, jak by se vše vyvíjelo.

Kdy a proč jste se rozhodl, že to tak dál nejde?

Po dvou a půl letech. Snažil jsem se domluvit, aby došlo k nápravě. Bohužel marně. Bylo to období vyhrožování, rvaček a únosů. Čas utíkal hodně rychle.

Šel jste se udat?

Ano, šel jsem se udat, ale vše se otočilo proti mně. Nakonec se tolik báli konfrontace před policií a případným soudem, že několikrát zneužili pravomoc veřejného činitele, a vše zřejmě sílou peněz zametli pod koberec. Dokonce ani já nebyl odsouzen. Co k tomu dodat, nebyla doba na boj s úřady.

Popište čtenářům, jak probíhaly výslechy?

Výslechy probíhaly úplně zbytečně, otázky byly kladeny úmyslně tak, aby zaznělo co nejméně informací a případ nemohl být vyřešen. Místo aby policie šetřila, napomáhala zametat a zastrašovala.