Ostravsko a Mostecko mají dva podobné rysy – jednu z nejvyšších nezaměstnaností v České republice a spor kolem uhlí. Mezi oběma lokacemi jsou ale, jak souhlasí i zástupci ekoaktivistů, také dva zásadní rozdíly co se týče přístupu k horníkům a uzavírání těžebních lokalit. „Mezi Mosteckem a Ostravskem jsou dva zásadní rozdíly: počet horníků a ziskovost těžebních společností. V důsledku zachování limitů těžby uhlí na Mostecku přijde o práci maximálně 800 pracovníků akciové společnosti Severní energetická, a to v průběhu 10 let, tedy průměrně 80 lidí ročně. To na sociální katastrofu moc nevypadá. Naopak prolomení limitů by zlikvidovalo 800 pracovních míst v Horním Jiřetíně a dalších 5 tisíc v litvínovské chemičce,“ vypočítává pro ParlamentníListy.cz Litvínovan Jan Rovenský, vedoucí klimatické a energetické kampaně Greenpeace.

Miliardové dividendy aneb stát by se měl postarat

Stát by se rozhodně měl i o zmíněných potencionálně osm stovek horníků z velkolomu ČSA, který je nyní limity těžby chráněn, postarat. „Považuji ovšem za hluboce nemravné, aby daňoví poplatníci řešili problémy pohádkově ziskových firem,“ podotýká Jan Rovenský. Zatímco ostravské OKD se topí v červených číslech, uhlobaroni na Mostecku se podle něj topí v penězích. „Jen v letech 2009 - 2012 si tři vlastníci Czech Coal - Tykač, Dienstl a Fohler - vyplatili na dividendách 17 miliard korun. To je téměř sedmkrát více, než vydělali za uvedené období všichni jejich zaměstnanci dohromady,“ zdvihá prst litvínovský aktivista. Stát za své uhlí, jehož těžbou a prodejem uhlobaroni bohatnou, dostal ovšem podle jeho údajů pouhé 0,4 miliardy korun.