V USA se blíží prezidentské volby, v nichž o post spolu bojují Hillary Clintonová a Donald Trump. Ať jde ale o jakékoliv téma, Trump neustále čelí útokům kvůli svému skandálnímu chování. Clintonová má podle průzkumů problémy s tím, že jí lidé prostě nevěří. Reuters uvádí, že pokud by na ní Trump útočil tak, jako v té poslední debatě, znechutil by její voliče a ti by zůstali doma. Neustále opakuje souosloví ,,Crooked Hillary“. Kdo je podle vás blíž k cíli na cestě k Bílému domu? Koho byste raději viděl v čele Spojených států?

Raději bych viděl v čele Spojených států Donalda Trumpa, zejména kvůli jeho realistickému pohledu na zahraniční politiku a vyjádřenému odhodlání napravit vztahy s Ruskem. Nicméně se obávám, že Hillary Clintonová má k vítězství blíže, vzhledem k tomu, že má podporu amerických elit a prakticky všech médií.

Předvolební konfrontace mezi Clintonovou a Trumpem otevřela mj. otázku Ruska. V souvislosti s tím se objevují podezření, že prý je Trump „bezděčným agentem Ruska“, Rusko je obviňováno z toho, že chce ovlivnit americké prezidentské volby. O Hillary Clintonové se zase hovoří v tom smyslu, že bude pouhou pokračovatelkou Obamovy linie. Lze se v tomto nějak vyznat? A jaký bude mít volba prezidenta USA dopad na Českou republiku a případný vliv Ruska u nás?

Donald Trump je obviňován z toho, že je bezděčným agentem Ruska jen proto, že prosazuje ve vztahu k Rusku realističtější politiku, založenou na partnerství a nikoliv na štvanici proti Rusku a jeho prezidentu Vladimíru Putinovi. Je jen logické, že prezident Putin si přeje vítězství Donalda Trumpa, protože s ním se spíš dohodne než s Hillary Clintonovou. Ale že by se pokoušel nějak ovlivňovat americké volby? O tom velmi pochybuji.

Hillary Clintonová byla v Obamově administrativě ministryní zahraničí a jeho zahraniční politice vtiskla svoje představy. Lze předpokládat, že její vítězství bude znamenat pokračování obkličování Ruska vojenskými základnami, pokračující vojenské provokace proti Rusku, vypjatou protiruskou rétoriku, pokračování protiruských sankcí a ochotu Spojených států vojensky intervenovat všude tam, kde se jim to bude zdát výhodné pro jejich zájmy.

Všiml jste si toho, jak zastánci Clintonové čím dál tím více dělají z Ruska strašáka celého světa, který chce posilovat svou moc hlavně v Sýrii? Na druhou stranu – asi 40 milionů Rusů se zapojilo do celostátního cvičení civilní obrany. Počítá se také s praktickým nácvikem „radiační, chemické a biologické ochrany obyvatelstva“. Do jaké míry souvisí tento nácvik se zhoršením vztahů se Západem nebo s dokazováním síly právě v souvislosti s už zmiňovanými volbami?

Začnu druhou částí vaší otázky. Zmíněné mohutné cvičení civilní obrany v Rusku zcela jistě souvisí se zhoršením vztahů se Západem a je logickou odpovědí na západní, zejména americké provokace. Rusko posiluje pozice, kde je to jen možné a snaží se tak odradit Západ, zejména opět Spojené státy, od prvního úderu.

Pokud se týče Sýrie, jak pro Spojené státy a státy Perského zálivu, tedy Saúdskou Arábii, Katar, Kuvajt a SAE a taky pro Turecko, má Sýrie klíčový strategický význam, protože zmíněné státy by si přály vybudovat produktovod ze států Perského zálivu přes Sýrii do Evropy, čímž by se Rusko odstřihlo jako dodavatel energetických surovin do Evropy a naopak by se Evropa stala závislejší na konzervativních islámských monarchiích Zálivu, což by nepochybně urychlilo její islamizaci. Rusové si ovšem tento záměr rovněž uvědomují a uvědomují si rovněž, že realizace tohoto plánu by měla na jejich energetický vývoz, který pro ně představuje hlavní zdroj příjmů, zhoubný dopad. Proto právě v Sýrii probíhá tak urputný souboj mezi Spojenými státy a Ruskem.

Strašáka z Ruska opravdu není třeba dělat. Země, kvůli nimž se z Ruska dělá strašák, jsou Krym, Ukrajina, Sýrie... Tedy země, které dříve patřily do sféry ruského vlivu a ve kterých se nyní Spojené státy pokoušejí buď pomocí tzv. barevných revolucí, nebo podporou teroristických uskupení, tento status quo změnit ve svůj prospěch. Rusko jen brání své tradiční spojence a životně důležité zájmy.

Na nejvyšších místech ruské politiky se schyluje k dalším změnám, které političtí experti připisují snahám ruského prezidenta pozměnit sestavu jeho nejbližšího týmu před prezidentskými volbami v roce 2018. Objevují se informace o tom, že prezident Vladimir Putin vytváří dvě nové organizace velmi podobné KGB. Je to jen potvrzení o posilování moci Putina? A bude Putin stálým favoritem prezidentských voleb a jejich jasným vítězem?

Pokud se týká vzniku zmíněných dvou organizací, mám za to, že má vzniknout Ministerstvo pro státní bezpečnost a Národní garda. Opravdu nevím, nakolik budou tyto organizace podobné sovětské KGB. Bývalý rumunský generál bezpečnosti Ion Pacepa v jedné ze svých knih vypovídá, jak mu v roce 1970 řekl bývalý předseda KGB Jurij Andropov: „Naše gosbezopasnost držela Rusko při životě posledních 500 let, naše gosbezopasnost učinila Rusko nejsilnější vojenskou velmocí na Zemi a naše gosbezopasnost povede Rusko do budoucnosti dalších 500 let.“ Odhaduji, že i současné reorganizace patří do filozofie vyjádřené Jurijem Andropovem.

Pokud se týká prezidentských vyhlídek Vladimíra Putina, domnívám se, že pro tuto chvíli je jednoznačným favoritem prezidentských voleb.

Rusko-americká zářijová dohoda o příměří v Sýrii předpokládala, že umírněná opozice se od teroristů, jako je Fronta dobytí Levanty, oddělí, což se nestalo a Rusko z toho viní USA, které měly tento bod dohody zajistit. Teď Rusko schytává kritiku za intenzivní bombardování Aleppa. Byla tohle strategická chyba Ruska nebo prostě lze postupovat jen silou? A co si myslíte o úvahách zavést kvůli jejich postupu další sankce proti Rusku?

Rusko bojuje v Sýrii proti teroristům podporovaným Spojenými státy a proto je zřejmé, že cokoliv v této věci učiní, vždy bude terčem kritiky. Prozatím si vede v Sýrii velice dobře a postupně snižuje manévrovací prostor Spojených států, například rozmístěním komplexů S-300 a S-400. Spojené státy se budou samozřejmě snažit Rusko maximálně poškodit, například voláním po dalších sankcích, ale jejich skutečné možnosti pokládám za velmi omezené.

Bezpečnostní expert Jaroslav Štefec soudí, že situace na Blízkém východě momentálně nabrala kvalitativně novou dynamiku, která už není v režii USA. „Nic na tom nemůže změnit ani rétorika některých amerických generálů, myšlením zamrzlých v letech studené války, ani Kerryho prohlášení, že Rusko se v Sýrii dopouští válečných zločinů,“ tvrdí Štefec. Navíc ruský prezident odložil plánovanou cestu do Paříže, poté co mu jeho francouzský protějšek François Hollande nabídl jednání jen o Sýrii. Vyplývá z toho nějaká změna?

Prezident Hollande nabídl prezidentu Putinovi jednání jen o Sýrii, kritzoval Rusko za údajné válečné zločiny v Aleppu a odmítl účast prezidenta Putina na jakýchkoliv dalších aktivitách ve Francii, zejména kulturních, s tím, že na tyto akce není vhodná doba. To vše dohromady na mě učinilo dojem, že si zve prezidenta Putina na kobereček. Za těchto okolností Putin skutečně nemohl do Francie jet.

V Istanbulu podepsali zástupci Ruska a Turecka dohodu o vybudování plynovodu TurkStream, který má vést plyn z Ruska do Turecka a odtud dál do Evropy. Ruský prezident řekl, že Rusko poskytne Turecku slevu na nákup plynu v rámci širších dohod, které zahrnují vybudování plynovodu. Moskva také zruší embargo na dovoz tureckého zboží. Tiskové agentury hovoří o tom, že se Rusko s Tureckem dohodlo na posílení kontaktů i ve vojenské oblasti, na intenzivnějších kontaktech svých ministerstev obrany a tajných služeb. Co tyto dohody znamenají pro Evropu?

Rusko samozřejmě usiluje o co největší energetickou bezpečnost, což v jeho případě znamená bezpečnost vývozu energetických surovin. Snaží se tedy zabránit tomu, aby Spojené státy a arabské země Perského zálivu převzaly moc v Sýrii, čímž by Rusko odřízly od jeho dodavatelské role a, samozřejmě, chce bezpečnost svých tras zajistit jinými způsoby, ať již to je produktovod Nord Stream 2, nebo nyní TurkStream, který lze chápat jako náhradu za zrušený (nebo minimálně dočasně zrušený) projekt produktovodu South Stream.

Rusko i Turecko si zřejmě uvědomují důležitost toho, aby spolu udržovaly korektní vztahy. Pro Evropu to znamená, aby si uvědomila, že Rusko se nepodaří jen tak snadno vyšachovat z mezinárodního dění, jak si možná její představitelé přáli. Turecko samo zřejmě nechce hrát roli jakési předsunuté hlídky Spojených států v oblasti a prezident Erdogan si zcela pragmaticky vykalkuloval, že udržovat korektní vztahy s Ruskem na jedné straně a s Evropou a USA na straně druhé se mu vyplatí. Odhaduji, že se nyní pokusí těžit ze vzájemného soupeření Ruska a Západu v oblasti.

Velká Británie spustí do konce března 2017 mechanismus vystoupení z EU. V souvislosti s tím tvrdí Theresa Mayová, že se nebojí ztráty přístupu na trh Evropské unie, ovšem zástupci EU nad jejím tvrzením, mírně řečeno, kroutí hlavami. Do jaké míry bude pravděpodobný scénář velmi drahého a „tvrdého“ Brexitu?

Tento scénář nepokládám za příliš pravděpodobný. Nemyslím si, že by Velká Británie přišla o své trhy v EU a i kdyby ano, její svoboda a nezávislost na rozhodnutích Bruselu v ekonomické oblasti se jí bohatě vyplatí jinde. Podle mého názoru byl Brexit krokem správným směrem, politicky i ekonomicky.

Nejenže padá libra, ale také akcie Deutsche Bank, a někteří ekonomové přicházejí s nepříznivými předpoklady do budoucna. Analytik George Friedman hovoří o tom, že by německá ekonomika mohla ve třetím čtvrtletí zpomalit, deník Financial Times navíc píše o poklesu dovozu Spojených států, jehož hlavní dopady pocítí právě Německo. Je možné, že by politici a byznysmeni skutečně nechali peněžního giganta padnout?

Ze všech dosavadních zkušeností jednoznačně vyplývá, že opravdoví peněžní giganti se nikdy nenechávají padnout, protože takový pád by nutně poškodil celý systém. Ani naši Komerční banku nenechal stát zkrachovat. Takže soudím, že ani Deutsche Bank nezkrachuje.