„Je to problém, který by si rozhodně zasloužil mnohem větší pozornost, než které se mu dostává. Mimo jiné i proto, že děti těchto žen vyrůstají často ve velmi špatném prostředí, jejich matky nezřídka trpí psychickými problémy a s takové výchovy vzniká nepříliš šťastný řetězec, na jehož konci může být často zase jen nešťastný jedinec,“ říká europoslankyně Zuzana Brzobohatá (ČSSD), která má i jako stále aktivní skautka s prací s mládeží značné zkušenosti. Snahy ovlivnit a pokusit se zmírnit stav v této oblasti ji neopustily ani poté, co se z ní stala poslankyně v Bruselu.
Samoživitelek je mraky
„V české populaci tvoří matky-samoživitelky celých sedm a půl procenta. Je to jedno z nejhorších čísel v celé EU, hůře jsou na tom už jen v Estonsku a Lotyšsku. Ke špatnému postavení bohužel přispívá i fakt, že se příliš nesnažíme o vytvoření dostatečného počtu míst v zařízeních pro děti do tří let věku. Zatím tak lze u nás umístit pouze devět procent dětí. Závěry Evropské rady z roku 2002 přitom doporučují, aby se péče pro děti v členských státech našla alespoň ve 33 procentech.
EU jako alibi?
Argumentace typu, že jsme v té době nebyli ještě členy EU a tudíž se tak chovat nemusíme je podle mého názoru zcela nesmyslně alibistická. Ovšem to je postoj, se kterým se setkávám velmi často. Část naší politické reprezentace se raději vymlouvá a nedělá nic, než by se do řešení problémů skutečně pustila. Bohužel je to takoví stará bolest, která se však neprojevuje jen v politice,“ domnívá se europoslankyně.
Změnit současný stav podle ní lze, i když je to běh na hodně dlouhou trať. „Jedním z kroků, jak situaci zvrátit je i to, že se o problému bude hodně nahlas a hodně často mluvit. A v tom mohou pomoci výrazně i europoslanci,“ domnívá se Brzobohatá. Politička z Tišnova na Brněnsku , která využívá ke své práci velmi často i rozhlasové vlny.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Šimák