Kobza (SPD): Jak se také „dělají“ dějiny

V posledních měsících jsme svědky naprosto nebývalé manipulace tím, čemu jsme si – zřejmě jen dočasně – navykli říkat demokracie. Ta totiž stojí na rovných, pluralitních a svobodných volbách. A dnes se to kolem nás jen hemží jejím pošlapáváním a překrucováním pravidel, jen aby v té které volbě zvítězil ten „náš“, ten „správný“.

Rumunský příběh

Velice dobře to bylo vidět na Rumunsku. Volba rumunské hlavy státu na období 2024 až 2029 – se konala v neděli 24. listopadu a druhé kolo se mělo konat o dva týdny později, tedy v neděli 8. prosince. V pondělí 2. prosince 2024 rumunský ústavní soud výsledky prvního kola voleb potvrdil. Ve středu 4. prosince stávající prezident Klaus Iohannis odtajnil údajné dokumenty tajných služeb, dle kterých mělo volby ovlivnit Rusko (jasné důkazy ale nepředložil), načež v reakci na to v pátek 6. prosince ústavní soud výsledky prvního kola zrušil. Celá volba prezidenta se tak bude muset opakovat, nejspíše v květnu. Vítěz voleb Georgescu (nestraník) odmítl nařčení vůči sobě a zrušení voleb kritizoval. Zrušení voleb zároveň odsoudila i Elena Lasconi, s Georgescuem postoupivší do druhého kola, jež chtěla Georgescua „porazit férovou a demokratickou cestou na základě vůle voličů“. Ve vztahu k ústavnímu soudu prohlásila: „Toto je okamžik, kdy Rumunsko pošlapalo demokracii. Bůh, pravda, lid a právo zvítězí. Tady nejde o mě. Hroutíte ekonomiku, ničíte demokracii, vedete zemi do anarchie.“

Zajímavým a málo připomínaným detailem příběhu je fakt, že Spojené státy americké Rumunsko varovaly před odklonem od „západu“ a vyjádřily „znepokojení“ nad zprávami rumunských úřadů o možném ruském vměšování do tamních voleb. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Matthew Miller uvedl, že takový odklon by znamenal „vážné negativními dopady“ jako narušení ekonomické, leč i bezpečnostní spolupráce mezi oběma zeměmi. Tomu se v normálním světě říká vyhrožování a nátlak.

Gruzínský příběh

Parlamentní volby se v Gruzii konaly 26. října 2024. Volby proběhly podle pravidel přijatých v roce 2017 prostřednictvím ústavních změn, které posunuly volební systém směrem k poměrnému volebnímu systému s volebním prahem 5 %. Tedy jde o systém dosti podobný tomu našemu, který bychom asi neoznačili za nedemokratický, to jen na okraj.

Vítězná strana Gruzínský sen vyhrála ve volbách s více než 53 % hlasů. Pro zajímavost: v předchozích volbách roku 2020 měla něco přes 48% hlasů. Zřejmě se tedy nedá konstatovat, že podpora veřejnosti této straně klesá. To patrně je také důvodem nervozity jejích oponentů, kteří s podpolovičním ziskem zůstali v offsidu. A nepomohlo jim, ani když gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová prohlásila, že volby byly poznamenány údajnými případy kupování hlasů, falšování volebních uren, zastrašování a nátlaku na voliče. Obvinila Gruzínský sen z „krádeže voleb“ a odmítla uznat oficiální výsledky, které nazvala „nelegitimními“. Opozice oznámila, že bude bojkotovat nový parlament. Evropská unie a Spojené státy americké vyzvaly k vyšetření těchto obvinění, přičemž velvyslanec Evropské unie v Gruzii Paweł Herczyński uvedl, že „mezinárodní pozorovatelé neprohlásili volby za svobodné a spravedlivé. Ani však netvrdili opak“. Čímž vlastně nechal hru otevřenou, z čehož mají zřejmě těžit právě odpůrci volebního vítěze.

V Gruzii je vůbec rušno – a bizarno. Už v půlce loňského roku proběhly demonstrace, zdůrazňující „hluboké obavy o budoucnost demokracie a lidských práv v Gruzii.“ Protestující a další kritici, včetně Evropské unie a západních zemí, se postavili proti zákonu, jehož smyslem je zajistit transparentnost zahraničního financování různých neziskovek a podobných aktivit a ochránit suverenitu Gruzie před zahraničním vměšováním prostřednictvím financování nevládních organizací, jejichž cílem je prosazování zahraničních agend. Představitelé Evropské unie a Spojených států amerických tento návrh zákona hlasitě kritizovali, přičemž zdůraznili, že „Gruzie tento zákon nepotřebuje“ a že jeho přijetí navzdory opakovaným výzvám EU k jeho stažení bylo nepřijatelné. Jako by zapomněli, že už v roce 1938 byl v USA přijat zákon FARA (Foreign Agents Registration Act), jehož smyslem bylo přesně totéž: ochránit USA před nestřeženým vlivem zahraničních (tehdy nejspíše hlavně německých) osob, organizací a zájmů. Podobný zákon má i Rusko či Izrael. Ale měření stejným metrem se holt dnes už nenosí. Quod licet Iovi, non licet bovi…

Slovenský příběh

Parlamentní volby na Slovensku se konaly na podzim 2023. Zvítězil v nich Smer Roberta Fica (oproti předchozím volbám si polepšil cca o 5%), zatímco do té doby vládnoucí OLaNO Igora Matoviče spadlo o 16% na jednociferný výsledek. To také asi něco vypovídá o náladě voličů té země a jejich prioritách. Poznámka na okraj: na Slovensku už delší čas platí hlasování ze zahraničí. Podle Slovenského statistického úřadu byl poměr volebních hlasů pro Progresivní Slovensko ku Ficovu Smeru cca 62:6. Z toho si asi lze snadno odvodit, proč naši dnešní koaličníci tak brutálně tlačili korespondenční volbu.

Americký příběh

Čerstvé vítězství Donalda Trumpa nepotěšilo „manhattanskou kavárnu“ a kalifornské univerzity, jakož i média. Mimochodem sledovanost těch tradičně levicových, jako je CNN, The Washington Post či The New York Times poklesla ihned po Trumpově inauguraci v průměru o 50% - američtí diváci a čtenáři zjevně nechtějí být krmeni nepravdami a propagandou. Viděli jsme to opakovaně u nás. Při prvním Trumpově vítězství v roce 2017 nám veřejnoprávní média ještě dvě hodiny po konečném sčítání výsledků voleb servírovaly jako vítězku Hillary Clintonovou. A za tuto blamáž – jaký div – nikdo nijak nepykal. Jsme přece progresivní! A letošní scenérie jako by se opakovala. Hlavní média dštila po celou kampaň na Trumpovu hlavu síru a házela slovní hnůj. A tato média dosud nezkousla, že nezvítězila „jejich“ Harrisová.

Takže podobně jako v rumunském, gruzínském i slovenském případě jsme byli vystaveni velmi jednostrannému pokřiku tzv. mainstreamových médií, která jako na povel zahájila propagandistickou palbu v neprospěch vítězů a v prospěch poražených. Odkud asi byla tato média a ti novináři inspirováni? Nepochybně z míst, která nezbytně potřebují dotyčné destinace vést jakožto kolonie, které mohou sloužit jednak jako montovna a spotřebna, jak se říká, ale hlavně geopolitiky – jako umístění pro strategické zbraňové systémy. Konec konců o čem jiném jsou dnešní plány Donalda Trumpa s Grónskem? O ledních medvědech jistě ne. Bude zajímavé sledovat, jak všichni ti odezírači z amerických úst budou reagovat na Trumpovy činy, v něž míní proměnit dosavadní slova, a nejen v ohledu Grónska, ale především Ukrajiny.

Ostatně: je na místě se zeptat, kde byli všichni ti humanisté z médií v době, kdy americké zájmy (a občas i zbraně) válcovaly Panamu, Haiti, Východní Timor, Chile a samozřejmě Vietnam? Třeba nakonec progresivistickými médii nenáviděný Donald Trump bude první, kdo naplní slavné Brežněvovo heslo „eto vaše dělo“, to je vaše věc. Nechte mě vydělávat a já vám nebudu mluvit do života. K Trumpovi by to docela sedělo.

Patří k povaze mocností, aby se chovaly rozpínavě, ale nikdo by pak neměl moralizovat, natož rušit volební výsledky, nabourávat důvěru tamních občanů v relativně demokratický systém a vnucovat komukoli svou doktrínu, která zní jednoduše: zisk, politický, ekonomický, vojenský.

A last but not least – sledujme náš mediální mainstream, jak se bude chovat před volbami našimi, podzimními. Lze předpokládat další vodopády propagandy ve prospěch stávající vrchnosti. Ale co když to dopadne jinak, než nám novináři vnucují? Kdo z nich se otočí na obrtlíku, jako Mark Zuckerberg před Trumpem? Zjevně nás čeká ještě hodně velký, řečeno s klasikem, dobový tanec.